Naše příroda, ročník 2010, číslo 3

Příroda je často překvapivě jednoduchá a úsporná. Pouhé tři prvky – uhlík (C), kyslík (O) a vápník (Ca), jí stačí, aby dala vzniknout průzračnému krystalu kalcitu, hlemýždí ulitě, krápníku v jeskyni či dokonce rozlehlému alpskému pohoří. Pokud vezmeme v úvahu následnou činnost člověka, můžeme dodat mramorovou sochu nebo betonový most. To vše jsou podoby jedné z nejzajímavějších látek na naší zemi – uhličitanu vápenatého (CaCO3). Málokterá sloučenina se vyznačuje takovou krásou a různorodostí jako právě tato.



Příběh kalcitu, vápence a mramoru

Text: Hana Doležalová & Stanislav Houzar / Foto: Moravské zemské muzeum

Ponořme se nyní do příběhu této chemické sloučeniny, který se na naší planetě opakuje stále znovu a znovu stamiliony let a je opravdu napínavý, ale také nesmírně složitý. Na počátku si ho poněkud zjednodušíme tím, že vyprávění začneme až v době, kdy už existoval vápník rozpuštěný v mořské vodě a v atmosféře volný kyslík, tedy až po vzniku života na Zemi, a také v době, kdy již existoval pohyb zemských desek. Ponecháme stranou také uhlík, vázaný v žijících organismech a produktech jejich přeměn v geologickém čase (uhlí, ropa, zemní plyn apod.).


Kalcit, Pallaflat, Anglie. / Foto: Moravské zemské muzeum





« Návrat zpět »