Naše příroda, ročník 2011, číslo 5

Při toulkách přírodou se setkáváme s mnoha živočichy a rostlinami. Některé z nich vnímáme už jaksi podvědomě, jako každodenní součást našeho života a nevěnujeme jim moc pozornosti. Občas se nám však stane, že narazíme na druh, který nás zaujme hned na první pohled. Neobvyklé pestré zabarvení nebo zvláštní tvar živočicha či rostliny nám připadá natolik bizarní a exotický, že často máme dojem, jakoby tento druh do našich krajů ani nepatřil. Vydejte se spolu s námi na exkurzi do naší přírody. Budeme v ní hledat „exoty“ naší živočišné a rostlinné říše…



„Exoti“ naší přírody

Text a foto: Ľubor Čačko

A začněme hned bezobratlými, protože mnoho zvláštních a zajímavých druhů najdeme právě zde. Mezi pravé zástupce exotické fauny bezobratlých patří zejména kudlanky. Mají zvláštní tvar těla, na kterém dominují zejména mohutné přední nohy a typická, mimořádně pohyblivá, trojúhelníková hlava s velkýma vypuklýma očima. Ve světě je známo asi 1 500 druhů kudlanek, jejichž domovem jsou především tropické a subtropické země. Jen málo druhů se vyskytuje v Evropě a s jedním z nich – kudlankou nábožnou, se můžeme setkat i v naší přírodě. Nejčastěji ji najdeme na suchých a teplých lokalitách. V minulosti byl tento druh poměrně vzácný a vyskytoval se jen v nejteplejších oblastech našeho území. V posledních letech (pravděpodobně v důsledku globálního oteplování) se však rozšiřuje i do severnějších oblastí a můžeme ji najít i na netradičních stanovištích například na sídlištích, v areálech závodů, v zahradách apod.


Kudlanky patří mezi typické zástupce exotické fauny. V naší přírodě se setkáme pouze s jedním druhem – kudlankou nábožnou.

Kudlanka však není zvláštní jen svým vzezřením, ale i způsobem života. Patří mezi dravé druhy se zajímavým způsobem lovu. Na kořist čeká se skrčenýma předníma nohama před tělem. Jakmile se k ní přiblíží nějaký hmyz, nohy prudce vymrští, uchvátí ho a ihned zaživa požírá. Dravost kudlanek je pověstná také z důvodu častého kanibalismu. Bývá téměř pravidlem, že samice ještě během páření nebo krátce po něm menšího samečka jednoduše sežere.

S kudlankou nábožnou se mnozí z vás již v přírodě určitě setkali, ale jen málokdo ví, že se v naší přírodě vyskytuje kudlance velmi podobný druh, který ji tvarem těla a způsobem života velmi připomíná. Je jím pakudlanka jižní. Podobně jako kudlanka i tento druh je jediným zástupcem tropické čeledi žijícím na našem území. U nás však patří mezi mimořádně vzácné druhy. Žije na lesostepních lokalitách a vidět se nám ji podaří opravdu jen velmi zřídka. Kromě svého zajímavého vzhledu má i velmi zvláštní způsob vývoje. Její larvy se vyvíjejí poloparaziticky, a to jen v kokonech některých druhů pavouků. Vývoj probíhá ve dvou instarech. Vylíhlé larvy prvního instaru přezimují a na jaře vnikají do zámotků pavouků, kde se živí jejich vajíčky. Zde probíhá jejich další vývoj, který trvá až do zakuklení uvnitř kokonu.

Mnoho lidí na exotické přírodě tropů nejvíce fascinují brouci a motýli. Není se čemu divit, vždyť krása, neuvěřitelná velikost, fantastické tvary a překrásné barvy mnoha druhů jsou opravdu hodné obdivu. Pokud bychom se však pozorně „zadívali“ do naší přírody, s překvapením možná zjistíme, že i u nás najdeme druhy, které by směle mohly konkurovat svým exotickým příbuzným. Náš největší brouk – roháč obecný je jedním z nich. Tento velikán našich brouků dorůstající do velikosti až 80 mm je charakteristický mohutnými parohovitými kusadly, které jsou však doménou jen samčího pohlaví. U nás se s ním setkáme už jen zřídka, zejména ve starých dubových lesích, kde probíhá i jeho vývoj. Je paradoxní, že vývoj larvy tohoto druhu trvá 3 až 5 let, zatímco život dospělého brouka jen několik týdnů. Jejich krátký život je však o to zajímavější. Hned po vylíhnutí samci vyhledávají samice, aby se s nimi pářili. Pokud se u samice setká více samců, dochází k zajímavým soubojům. Kdo už jednou viděl takový souboj, určitě mi dá za pravdu, že toto „divadlo“ patří mezi úchvatné zážitky. Souboj roháčů často totiž připomíná souboje jelenů. Samci se na sebe vrhnou, zaháknou si kusadla a navzájem se přetlačují. Tyto, často až několikahodinové, nekrvavé souboje končí tehdy, pokud se silnějšímu jedinci podaří svého soupeře shodit z větve nebo kmene stromu na zem.

Pokud někdy v přírodě náhodou natrefíte na zajímavého brouka připomínajícího miniaturního nosorožce, nelekněte se ho. Je to totiž náš další zástupce exotické říše – nosorožík kapucínek. I když se v bizarnosti tvarů nevyrovná svým příbuzným v tropických oblastech, u nás patří k zajímavým a nevšedním druhům. V posledních letech se však stává stále vzácnějším a jen velmi zřídka se s ním můžeme setkat. Ponravy nosorožíka se kdysi hojně vyskytovaly v zpráchnivělých pařezech dubů, v současné době bohužel z našich lesů téměř úplně vymizely. Nejčastěji se s nimi můžeme setkat na druhotných stanovištích, zejména v dubových odřezcích dřevozpracujících závodů nebo v pilinách a rostlinném odpadu, kde se místy mohou vyskytovat i v hojnějším počtu.

Mezi mimořádně krásné a atraktivní druhy naší přírody patří i tesařík alpský, který nás upoutá zejména svým zajímavým zabarvením. Celé jeho tělo je modravě plstnaté s modročernými, velmi proměnlivými skvrnami na krovkách. Vidět ho můžeme ve starých bukových lesích – na Slovensku o něco hojněji než v Česku. Škoda jen, že je rok od roku vzácnější. Je paradoxní, že tento nádherně zbarvený brouk je ve svém přirozeném biotopu velmi nenápadný. Barva jeho těla totiž až neuvěřitelně splývá s modrošedou barvou kůry buku, kde se nejčastěji zdržuje.

Z dalších našich exotických brouků zmiňme ještě zlatohlávky a krasce, kteří vynikají neobyčejným svítivě kovovým zabarvením nejrozličnějších odstínů, kterému snad mohou konkurovat jedině barvy tropických motýlů. No, a když už jsme u motýlů, několik „exotů“ najdeme i mezi našimi druhy. K nejzajímavějším patří batolci. Jejich křídla mají zvláštní schopnost měnit barvu podle dopadajícího světla. Jsou černohnědé barvy, ale při určitém úhlu se zabarvují zářivým modrofialovým leskem. Tento proměnlivý lesk však nemá původ v modrém barvivu, ale vzniká částečným odrazem modré vlnové délky světla a vyvolávají ho drobné vzdušné komůrky uvnitř šupinek. U nás se vyskytují dva druhy batolců (b. červený, b. duhový). Setkat se s nimi můžeme v letních měsících zpravidla na lesních cestách a okrajích lesů, kde s oblibou vyhledávají exkrementy zvířat.

Z dalších druhů našich exoticky zbarvených motýlů vzpomeňme otakárka fenyklového, našeho největšího denního motýla, několik druhů ohniváčků s neobyčejně krásným kovovým leskem na křídlech, pestře zbarvené přástevníky, ale především bělopáska topolového, který se pestrými barvami na rubu svých křídel určitě vyrovná mnoha druhům tropických oblastí.

Rub křídel vzácného motýla bělopáska topolového je tak krásně zabarvený, že mezi našimi denními motýly nemá konkurenci.

Ze zástupců živočišné říše se podíváme nejprve mezi ptáky. Kdo už alespoň jednou zblízka viděl ledňáčka říčního, vlhu pestrou nebo velmi vzácného mandelíka hajního, určitě mi dá za pravdu, že tito ptáci svým zabarvením mohou směle konkurovat i těm nejpestřeji zabarveným ptákům tropických oblastí. Všechny zmíněné druhy totiž patří do zajímavé skupiny srostloprstých, jejichž zástupci mají centrální rozšíření zejména v tropech a subtropech. V naší přírodě jsou však velmi vzácní a kromě ledňáčka říčního, kterého se nám přece jen častěji podaří spatřit v blízkosti vody, se s ostatními druhy setkáme opravdu jen zřídka. Nelze se proto ani divit, že mnozí nezasvěcení návštěvníci přírody mají při setkání s takovým druhem často dojem, že se jedná o ptáky, kteří právě uletěli z klece chovatele exotických zvířat.

Mnozí návštěvníci přírody mají při setkání s vlhou pestrou dojem, že právě uletěla z klece chovatele exotického ptactva.

Zvláště zajímavým ptákem je dudek chocholatý, který svým neobyčejným chocholem připomínajícím indiánskou čelenku a půvabným motýlím letem patří mezi skutečné poklady naší přírody. Kromě nevšedního vzhledu je však dudek zajímavý i velmi zvláštní schopností ochrany před predátory. Mláďata a hnízdící samička dokážou v době nebezpečí vystříknout přesně mířeným proudem na nepřítele odporně zapáchající tekutinu, kterou ho paralyzují a odradí od dalšího útoku. Je velmi zajímavé, že takovou schopnost mají samičky jen během hnízdění. Hnízdo dudků proto často intenzivně páchne, čímž je chráněno před potenciálními nepřáteli.

Z dalších pestře zbarvených ptáků naší přírody zmiňme ještě vzácnou žluvu hajní, která je jediným evropským zástupcem tropické čeledi žluvovitých. Nápadná je zejména krásným zářivě žlutým zbarvením těla. Jelikož se téměř výhradně zdržuje v korunách stromů, uvidíme ji jen zřídka, častěji však můžeme slyšet její příjemné flétnové pískání. Žluvy jsou však známy i svými jedinečnými hnízdy. Nejčastěji je staví vysoko v korunách stromů, vždy však ve vidlici vodorovných tenkých větví. Stavba hnízda je opravdu unikátní. Staví jej zpravidla samice, která zaplétá rostlinná vlákna a stébla o větvičky až vznikne velmi pevné a kompaktní hnízdo připomínající košík. Hnízdo je tak pevně uchyceno, že ho neshodí ani ta největší vichřice.

Velmi pestrým zbarvením vyniká i náš všeobecně rozšířený pták – stehlík obecný. Málokterý pták v naší přírodě má na sobě tolik barev a jejich odstínů jako právě tento druh. Charakteristickým znakem stehlíka obecného je černo-bílo-červené zabarvení hlavy a výrazný žlutý pás na křídle. Kromě těchto barev najdeme na jeho těle i kombinaci šedých a světle hnědých barev.

Závěrem našeho putování za exoty naší přírody se podívejme ještě do rostlinné říše – na naše orchideje. Tato výjimečná čeleď se vyznačuje fantastickou bizarností a barevností květů, která mezi rostlinami nemá obdoby. Zvláště atraktivní a exotické květiny můžeme najít zejména u tořičů. Tyto svým tvarem napodobují určité druhy hmyzu, podle čehož dostaly i svá pojmenování. Z bohatého počtu druhů tořičů, jejichž výskyt je soustředěn zejména ve Středomoří, se v Česku setkáme jen s třemi druhy (na Slovensku rostou čtyři). Z nich k tvarově nejzajímavějším patří zejména tořič hmyzonosný, jehož květy snad nejvíce z celého rodu tořičů připomínají hmyz.

Nejexotičtější květiny v naší přírodě najdeme zejména mezi našimi orchidejemi. K tvarově nejzajímavějším patří květy tořiče včelonosného.

Nejbizarnější květy mezi orchidejemi mají zase jazýčky, zaujmou nás především nevšedním tvarem. Jejich květy jsou totiž prodlouženy do dlouhého zkrouceného pysku a při detailnějším pohledu působí velmi exoticky. Na našem území se v současnosti vyskytuje jen jediný druh jazýčku – jazýček jadranský, na Slovensku najdeme i jazýček východní. Vidět ho na vlastní oči se však podaří jen málokomu, protože u nás prokazatelně roste pouze na jedné jediné lokalitě. Neobyčejné a tvarově zajímavé květy zdobí i mnoho dalších druhů orchidejí jako např. střevíčník pantoflíček, hnědenec zvrhlý, sklenobýl bezlistý či některé druhy vstavačů.

Jak jste se mohli přesvědčit z předchozích řádků, za exotikou vůbec netřeba cestovat daleko. Někdy opravdu stačí, když se rozhlédneme kolem sebe a spoustu krásných a zajímavých druhů najdeme i v naší přírodě.





« Návrat zpět »