Naše příroda – 1 / 2018

– 12 –  Po zimním probuzení je pro babočku paví oko první potravou pyl na rozkvetlých „kočičkách“  Začátek rozmnožování u sýce rousného je spojen s rytmickým houkáním samce, který potom láká samičku opakovanými návštěvami vhodné dutiny. Často sem potom ukládá ulovenou kořist, aby si samičku získal zemi ve spleti kořenů, nebo ve sta‑ rých hnízdech dravců. Koncem zimy se ozývá svým hlubokým houkáním i výr velký. Houkání můžeme slýchat za šera, za soumraku, nebo potom k ránu. Ten, kdo se zajímá o hlasy ptáků, může při takzvaném dueto‑ vém volání, kdy se partneři ozývají, rozlišit samce od samice. Samec má vždy hlubší hlas. Duetové volání má dva hlavní významy. Jedním je sti‑ mulace do vlastního hnízdění, dru‑ hým pak upozorňují na obsazení te‑ ritoria. Samice klade vejce téměř na holou zem na skalní římse, kde jsou jen zbytky starého listí nebo rozpad‑ lé vývržky. Kalous ušatý může za příznivé‑ ho počasí začínat svůj tok velmi brzy z jara. Někdy zastihneme celé sku‑ piny kalousů i ve městech, kde přes den odpočívají v korunách stromů. Jde o ptáky, kteří k nám přilétli z Ruska a Skandinávie. Kalous využívá k hníz‑ dění stará hnízda dravců a krkavcovi‑ tých ptáků. Stejně jako i u jiných sov zahřívá vajíčka jen samice. V hnízdě kalousů může být 4 až 6 vajec. I sýc rousný se chystá k časnému hnízdění, a to houkáním samečka upozorňujícího tak samičku, že má přichystanou dutinu, z které se ozý‑ vá, aby samičku přilákal. Někdy se již koncem února objevují v dutině prv‑ ní vajíčka. Zejména u rybníků je na přelomu zimy a jara živo. Spatříme tady vo‑ lavky nebo kormorány a samozřej‑ mě i divoké kachny. Divoká kachna, tzv. březňačka, patří mezi druhy stá‑ lé, přelétavé, ale i tažné. Naše kachny zimují v jižní a západní Evropě. Na zimu k nám přilétají příslušníci cizích populací. Za zmínku stojí fakt, že ně‑ které naše březňačky, které zimovaly mimo naše území, si tam již během Ž I VÁ P Ř Í R O D A