Naše příroda – 1 / 2018

– 16 – východní Mongolsko a od severního Norska po jižní Pákistán. Špaček se neštítí ani ostrovů, najdeme jej na Britských i Kanárských ostrovech, na Azorách a dokonce i na Islandu. Tento úctyhodný areál nabyl podstat‑ ně na rozměrech introdukcemi s po‑ mocí člověka, ze špaččího pohledu nechtěnými. Špaček takto našel do‑ mov v Severní Americe (obývá celé území USA, většinu Kanady a severní Mexiko), Jižní Americe (rozšířil se do okolí argentinského hlavního města Buenos Aires), Africe (obsadil většinu Jihoafrické republiky) i Austrálii (celý jihovýchod kontinentu). Úspěšně za‑ plavil celý Nový Zéland a pravděpo‑ dobně odtud se vlastní aktivitou do‑ stal do Oceánie, konkrétně na Fidži a do souostroví Tonga. Pro úplnost: ve východní Asii špačci obecní zimují v Hong Kongu a Japonsku; jejich pů‑ vod není znám, ale ať už je jakýkoli, nejde o hnízdící ptáky a tím pádem nepatří mezi invazní populace, které nás zde zajímají. Každopádně platí, že z druhů ptáků u nás původních, kte‑ ré byly vysazeny jinde po světě, obý‑ vá špaček obecný jako jediný všechny kontinenty. Každé z těchto území samozřejmě nebylo „osázeno“ špačky lidskou ru‑ kou. Typické je, že nepůvodní druhy jsou vysazeny do jedné nebo několika málo lokalit. K tomu dochází v dost rozdílných časových obdobích – na‑ příklad v Argentině začali špačci žít až v osmdesátých letech minulého stole‑ tí, tedy celé století poté, co byli vysa‑ zeni do Severní Ameriky; na Nový Zé‑ land se však špačci dostali ještě o pár dekád dříve než do USA. Teprve potom, co se z vypuštěných „hostů“ vytvoří samostatné životaschopné populace, se může – ale nemusí – daný druh ší‑ řit dál. Tentokrát už vlastními silami. Pohled na mapu, kde je jednolitou barvou vyznačen výskyt určitého dru‑ hu, proto může skrývat nejednotnost vzniku takového areálu. Třeba na Ja‑ majku se špaček dostal „humánním dovozem“, zatímco na sousední Kubu (a řadu dalších ostrovů v Karibiku) se rozšířil z území Spojených států. Špaček americký Učebnicovým příkladem rychlé‑ ho šíření živočišného druhu je špaččí kolonizace Severní Ameriky. Špačci Špaček je jedním z nejběžněj- ších ptáků na naší planetě. K jeho dnes už kosmopo- litnímu výskytu přispěly nejen záměrné introdukce člověkem, ale pravděpodobně i prostý fakt, že špaček je silně sociální. K šíření špaččích hejn by mohla napomáhat i lodní doprava – tento podivuhodný způsob šíření je skutečně doložen jako příčina výskytu vrabce domácího; jedna z kazuistik dokonce zahr- nuje cestu několika vrabců domácích na zámořské lodi z Německa až do Austrálie. Istanbul, Turecko Ž I VÁ P Ř Í R O D A