Naše příroda – 1 / 2018

– 19 – sama nevykrmí. U druhů, kde to sa‑ mice dokáží, narazí nová „populace“, tedy spíše rodina, hned v první gene‑ raci na příbuzenské křížení v té nej‑ krystaličtější podobě. Špaček je pták sociální. A to snad víc než jakýkoli jiný druh ptáka, ať už uvažujeme ptáky naše, introdukova‑ né obecně (všechny vysazené) nebo ty invazní (tedy ty, které se po vysazení začaly vlastními silami úspěšně šířit dál). Vzpomeňte na obří hejna špačků snášejících se k hrůze zemědělců z ob‑ lohy na podzimní vinici (inspirace ho‑ roru Ptáci?), či na přírodní „divadelní představení“, které špačci předvádějí v monstrózních rojích nad nocovišti. Dech beroucí tvary špaččích hejn jsou častýmmotivem fotografií, včetně ví‑ tězných záběrů z různých fotosoutě‑ ží. Právě špaččí pospolitost, v menší míře i během hnízdní sezóny, může špačkům pomáhat v jejich neobyčej‑ ně úspěšné kolonizaci planety Země. Silný vítr může třeba vychýlit špač‑ čí hejno z jeho pravidelné migrační trasy nad oceán. Uvážíme‑li podíl ploch ostrovů vůči oceánu, je zřej‑ mé, že většina takových situací končí nevyhnutelně zánikem celého hejna. Ale čím více podobných větrných in‑ tervencí, tím větší šance, že hejno je zaneseno až na izolovaný oceánský ostrov. A kam se po tak náročné a ris‑ kantní cestě štrachat dál, že… Na ko‑ lonizaci ostrova je tak zaděláno. Je zřejmé, že takové náhody budou o to častější a úspěšnější, čím počet‑ nější a rozšířenější už daný druh bude. A špaček je velmi početný i rozšířený. Právě takové extrémní situace v mi‑ nulosti proto mohly stát za dnešním výskytem špačků na izolovaných oce‑ ánských ostrovech. Na špaččím globálním úspěchu se ovšem podílely a podílejí i další fakto‑ ry. Špaček není vybíravý ani co do die‑ ty, ani co do příbytku. Tento všežravec hnízdí v dutinách všeho druhu, včet‑ ně těch v lidských výtvorech, ať už jde o výklenek v budově nebo špatně uza‑ vřený starý větrák. Právě tolerance Hlavní motivací, proč introdukovat špačka do vzdálených koutů světa, byla kontrola škodlivého hmyzu. Zde špaček, ve své původní evropské domovině, žere ponravu, pravděpodobně některého z chroustů nebo zlatohlávků. Riga, Lotyšsko Ž I VÁ P Ř Í R O D A