Naše příroda – 1 / 2018

– 20 – k člověku a schopnost využít lidské aktivity ku svému prospěchu umož‑ nila špačkovi se „svézt“ s nejúspěš‑ nějším kolonizátorem v historii, tedy člověkem. Škodící návštěvník Špaččí úspěch ovšem není jen tak. Tento pták s okouzlujícím iridescent‑ ním zbarvením (viz foto na obálce), podobně jako další zvířecí kolonizá‑ toři, „přišel“ do prostředí, kde byly původní zdroje využívány původní‑ mi druhy. A stejný kus „chleba“ ne‑ lze sníst dvakrát. O tom by mohly vyprávět třeba některé severoame‑ rické druhy, které mají podobné eko‑ logické požadavky jako jejich nový soused. Už jen zběžný pohled na tě‑ lesnou schránku a hlavně zobák vlhovce východního ( Sturnella mag- na ) dává tušit, že kompetice o potra‑ vu se špačkem bude silná. Na Novém Zélandu zas špačci konkurují míst‑ ním nektarožravým druhům, jako jsou tui zpěvný ( Prosthemadera nova- eseelandiae ) nebo medosavka novozé‑ landská ( Anthornis melanura ). Nutno ovšem poznamenat (kromě toho, že hlavní škody trpí spíše člověk, kon‑ krétně zemědělská produkce), že tito ptačí domorodci mají závažnější pro‑ blémy: vedle krys, kusuů a lasiček je špaček andílek… Na špačky – a kosy černé – si čas‑ to stěžovali novozélandští zeměděl‑ ci i v jiném ohledu: sežerou prý tolik plodů, že se snižují počty původního holuba maorského ( Hemiphaga no- vaeseelandiae ). Vzhledem k tomu, že holub maorský je lesní druh, zatím‑ co špaček je ptákem otevřené kraji‑ ny, lze podobné stížnosti lépe chápat spíš jako hledání obětního beránka – za úbytkem holubů spíš stál lov a lik‑ vidace původních lesních porostů člo‑ věkem. To samozřejmě neznamená, že špaček neškodí – škodí, ale méně ve srovnání s jinými vetřelci, zvláště těmi savčími. Vraťme se do Ameriky. Špaček si díky svému agresivnímu chování umí uzurpovat dutiny původních druhů, třeba drozdovitých – a krásně vy‑ barvených – salašníků modrých ( Sia- lia sialis ) nebo dokonce tělesně mno‑ hem větších datlů zlatých ( Colaptes auratus ). Nicméně nedávné vědecké výzkumy nepotvrzují chmurný scé‑ nář, který bývá přepisován po celé dekády z jednoho zdroje do dalšího: k nápadnému poklesu jmenovaných původních dutinových druhů v dů‑ sledku interakcí se špačkem nedo‑ chází. Jediným doloženým případem negativního vlivu špačků na dutino‑ vé hnízdiče jsou datli rodu Sphyra- picus , o kterých se v této souvislosti dříve nepsalo. Špačka jako „škůdce“ nevnímají jen původní druhy ptáků, ale i lidé. Má-li být druh označen za invazní, musí se ve své nové domovině úspěšně množit a šířit. Špačci tak činí v dutinách přirozených i umělých, např. budkách vyrobených člověkem. Čistička odpadních vod ve Werribee, Victoria, Austrálie Ž I VÁ P Ř Í R O D A