Naše příroda – 1 / 2018

– 38 – nález jednoho mrtvého jedince v par‑ tii Velkého Kobylíku v M. Beskydech. Jiná zjištění z naší republiky nejsou známá. Naopak zcela nenápadný je zrně‑ nec řádkový ( Stephanopachys substri- atus ), celý černohnědý, po stranách a na konci krovek světlejší, drobněj‑ ší druh: 4,5–6 mm. Jde o brouka vy‑ hledávajícího zvláště místa větších lesních požárů. Na místa s ohořelou borkou potom samičky kladou vajíč‑ ka. Larvy poté vnikají pod ni a pod rozkládající se kůrou se pravděpo‑ dobně živí mycelii hub. Zatímco bývá i nyní velmi vzácně zastižen ve sloven‑ ských V. Tatrách, z našeho území jsou dosud známé jen nálezy pěti jedinců z okolí Adamova u Brna, snad z pře‑ lomu 19. a 20. století. Jde tak rovněž o jednoho z nejméně známých brou‑ ků na území Česka. Nad těmito druhy většina našich entomologů láme hůl s tím, že je zřej‑ mě už nadobro bude třeba vymazat ze seznamu u nás žijící zvířeny. Jde‑li ale o můj názor, neviděl bych to až tak černě. Bylo by totiž možno uvést mnoho příkladů, kdy se nejen v naší, ale i ve zvířeně jiných zemí po urči‑ tém čase znovu obnovily životaschop‑ né populace třeba i krajně vzácných druhů, ač to už málokdo předpoklá‑ dal. Podmínkou především je, aby tu takové druhy opět našly jim dobře vy‑ hovující stanoviště. Ta je nutno bez‑ podmínečně zachovat, hlavně v chrá‑ něných územích, to je vždy klíčové. Ještě se stručně zmíním o jednom saproxylickém brouku, a to o svým Zatímco prahlec červenoštítý (Phryganophilus ruficollis) má krovky černé a štít oranžově červený, má prahlec Ph. auritus (na snímku) krovky hnědé a štít oranžový pouze v postranních třetinách. Druhy tohoto rodu jsou ve střední Evropě krajně vzácné i v těch nejzachovalejších lesích s původním zastoupením dřevin. Foto Jiří Klváček Ž I VÁ P Ř Í R O D A