Naše příroda – 1 / 2018

– 44 – Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) Je velký asi jako štíhlá husa, délka těla se pohybuje od 80 do 100 cm, rozpětí křídel od 130 do 160 cm, hmotnost mezi 2–2,5 kg. Dospělí ptáci mají většinu těla pokrytu černým peřím s kovovým leskem, ve svatebním šatu mají na hlavě a na krku bělavá pírka. Vzhledem k tomu, že kormorán nemá opeření odpuzující vodu a při plavání nebo potápění si peří důkladně promočí, musí si ho po každém pod- vodním lovu dobře usušit. Z toho důvodu sedí často dlouhé hodiny s rozepjatými křídly na slunci či ve větru. Pod štíhlým, dlouhým, na konci hákovitě zahnutým zobákem má lysý, oranžově zbarvený hrdelní vak. Nohy jsou krátké, všechny čtyři prsty mají spojeny plovací blanou a obráceny dopředu. Jsou posunuty dozadu, mimo těžiště těla, proto působí jeho chůze na zemi nemotorným dojmem. Ve vodě však nohy spolu s širokým ocasem působí jako mohutná vesla a dodávají kormoránům značnou rychlost. V polovině minulého století byli kormoráni v Evropě téměř vyhubeni, na celém kontinentu zbývalo asi 4000 párů. Po přijetí zákonů na jejich ochranu se však začaly stavy rychle zvyšovat a kor- moráni se z mořského pobřeží začali šířit hluboko do vnitrozemí. Na našem území se snažili založit hnízdní kolonie již v hluboké minulosti, ale vzhledem k tomu, že české země byly od raného středověku významnou rybníkářskou oblastí s rozvinutým chovem ryb, byly tyto pokusy záhy zlikvidovány. V první polovině 20. století se u nás vyskytovali dosti vzácně jen v době tahu a značná část jich skončila na stolech preparátorů. Teprve po výstavbě soustavy přehrad, když naše hlavní řeky přestaly zamrzat, objevili je kormoráni jako vhodná zimoviště. V roce 1982 vznikla na nově napuštěné Mušovské nádrži v Novomlýnské soustavě na Moravě první větší hnízdní kolonie u nás. Další kolonie vznikla v roce 1983 na Třeboňsku. Počet hnízdících párů na Třeboňsku rychle rostl – 3 páry v roce 1983, 18 párů v roce 1984 a od roku 1988, kdy v regionu hnízdilo 142 párů, bylo nutné regulovat jejich počet odstřelem. Od roku 1992 se stal kormorán zvláště chráněným druhem, což značně snížilo možnosti regulace jeho stavů. Na základě vyhodnocení jeho početnosti byl v roce 2013 z tohoto zvláštního režimu ochrany vyňat. Neznamená to ale, že může být bez povolení loven, takže o jeho budoucnost není třeba mít zatím obavy. V poslední době se počty hnízdících párů u nás ustálily mezi 300–350. Mnohem větší starosti však dělají rybářům i ochráncům přírody ptáci zimující, kterých se u nás každoročně shro- máždí 10 až 12 tisíc. Při průměrné spotřebě 500–600 g ryb na jednoho ptáka denně je celkem jasné, že mohou lokálně napáchat značné škody, a to nejen ekonomické, ale i na stavech našich původních, často již ohrožených ryb. Kormoráni přilétají na hnízdiště již v březnu a na vysokých stromech budují z větví mohutné hnízdo, do kterého samice v dubnu snáší 2–4 světle modrá vejce, která zahřívá po dobu přibližně 25 dnů. Mláďata pak oba rodiče krmí tak, že široce rozevřou zobák a mládě si z hloubi jícnu samo vybírá přinesenou potravu. Kormorán velký má téměř celosvětové rozšíření, protože kromě Jižní Ameriky a Antarktidy obývá všechny světadíly. V kontinentální Evropě, tedy i v ČR, žije poddruh kormorán velký eurasijský (Phalacrocorax carbo sinensis). Ž I VÁ P Ř Í R O D A