Naše příroda – 1 / 2018

– 45 – Ž I VÁ P Ř Í R O D A Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi) Ještě v nedávné době se vyskytoval jen vzácně na jižní Moravě. Od 90. let minulého století se lavinovitě šíří po celém území, takže dnes patří v nižších polohách k nejhojnějším křižákům. Jeho původním domovem byly oblasti okolo Středozemního moře a Střední Asie. Samičky mají tělo dlouhé až 20 mm, samečci 4–6 mm. Zatímco samičky mají nápadné „vosí zbarvení“, ve kterém se střídají na vrchní straně zadečku a na nohách žluté a černé příčné proužky, samečci jsou méně nápadní, hnědavě zbar- vení s tmavší kresbou. Tmavý spodek zadečku samiček zdobí dva podélné žluté proužky. Přes svoje výstražné zbarvení, které vzbuzuje v mnoha lidech obavy, není o nic nebezpečnější než náš domácí křižák obecný. Jeho jed je účinný zejména na různé druhy hmyzu, takže mu za potravu slouží i dosti velké druhy motýlů a blanokřídlého a dvoukřídlého hmyzu. Hlavní součást jídelníčku však tvoří různé druhy sarančí, proto jeho svisle postavené, nebo jen mírně nakloněné sítě nalezneme obvykle nízko na vegetaci na osluněných místech, kde se saranče rády zdržují. Od středu sítě směrem ke spodnímu okraji vede zvlněný pás z jemných vláken, nazývaný stabilimentum, jehož smysl se zatím nepodařilo uspokojivě vysvětlit. Předpokládá se, že má buď zpevňovat síť, aby udržela i větší kořist, nebo nalákat odrazem ultrafialového světla, připomínajícího kresbu některých květů, hmyz. Může však být i jakýmsi maskováním v případě nebezpečí, protože křižák pruhovaný rozkmitá při vyrušení síť tak, že nepřítel vidí jen jakýsi rozmazaný pruhovaný obraz, ve kterém se obrys pavouka zcela ztratí. A konečně, podle posledních výzkumů by mohla mít podobnou funkci jako ptačí siluety nalepované na skleněné tabu- le – totiž upozornit větší živočichy, aby do ní nevráželi a zbytečně ji netrhali. Samičky lákají samce sexuálním feromonem, jehož hlavní složkou je trimetyl‑metylcitrát. Námluvy končí pro většinu samců tragicky, obvykle se po kopulaci stanou kořistí samičky a poslouží jako první zdroj bílkovin pro tvorbu vajíček. Na podzim vytvoří samička kokon podobný makovici, do kterého naklade okolo 300 vajíček. Ještě před příchodem zimy se vylíhnou malí pavoučci, kteří zimní období přečkají uvnitř kokonu. Na jaře vypouštějí pavoučci dlouhá vlákna, na kterých jsou pak větrem roznášeni do okolí.