Naše příroda – 1 / 2018

– 48 – Plzák španělský (Arion vulgaris) V české literatuře se někdy ozna- čuje i jako plzák portugalský či lu- sitánský. Tělo volně lezoucího plže je dlouhé 8–12 cm, hmotnost se pohybuje mezi 3–27 g. Ve zbarvení se nejčastěji objevují různé odstíny hnědé, hnědooranžové či oranžové. Svým vzhledem je značně podobný plzáku lesnímu, který však bývá o poznání větší. Výrazně se liší mláďata obou druhů – zatímco mladí jedinci plzáka španělského jsou žlutí až hnědí se dvěma vý- raznými pruhy na zádech, mláďata plzáka lesního jsou jednobarevná, bílá či nažloutlá. Těžiště původního rozšíření plzáka španělského leží na Pyrenejském poloostrově, v zá- padních oblastech Francie a na jihu Velké Británie. V 50. letech minulé- ho století se však se sazenicemi a ji- ným rostlinným materiálem začal šířit po Evropě. Nejdříve se objevil v roce 1955 ve Švýcarsku, odkud se dostal do Německa, Itálie a Rakous- ka a pak již nastala masivní invaze po celé Evropě. U nás byl poprvé zaznamenán v roce 1991, nejprve na kulturních plochách, později i v člověkem málo narušených bio- topech. Plzák španělský patří mezi hermafrodity, takže k oplození vají- ček – těch bývá přes 200 – stačí spo- jení jakýchkoli dvou jedinců. V na- šich podmínkách dochází k páření jednou ročně, nejčastěji v červnu, vajíčka kladou plzáci v několika snůškách od poloviny srpna do konce září, ale někdy se může kla- dení protáhnout až do prosince. Za příznivých podmínek se mláďata líhnou přibližně po 30 dnech, va- jíčka z pozdní snůšky však mohou přezimovat a líhnou se pak obvykle během dubna. Během krátké doby se plzák španělský zařadil mezi významné škůdce, zejména proto, že jako cizorodý prvek naší fauny u nás nemá dostatek přirozených nepřátel. Většina živočichů, kteří se živí plži, se mu vyhýbá a lepší to není ani s parazity. Ž I VÁ P Ř Í R O D A