Naše příroda – 1 / 2018

– 50 – Ž I VÁ P Ř Í R O D A Nutrie říční (Myocastor coypus) Ve starších přírodopisných knihách bývá nazývána také řekomyš americká, bobr bahenní či bobr ji- hoamerický. Je jediným žijícím zástupcem jihoamerické čeledi nutriovitých hlodavců a v naší přírodě se objevila počátkem 70. let minulého století. První nutrie byly však do Československa dovezeny již v roce 1924 z Argentiny na farmu v Jablonném nad Orlicí, jako první v Evropě. O 10 let později byly chovány na více než 100 farmách. K dalšímu rozvoji chovu došlo v 50.–60. letech. Nejprve byly chovány jako kožešinová zvířata, později i pro chutné maso. Zpočátku ojedinělý výskyt v přírodě byl výrazně posílen v 90. letech 20. století, kdy se proti faremnímu chovu zvířat zdvihla vlna odporu mezi militantními „ochránci“ přírody hlavně z řad nepříliš informované mládeže. Z farem byly nutrie násilně vypouštěny a část nezodpovědných chovatelů se jich raději zbavovala tak, že je sami vypustili do přírody, aby se vyhnuli různým protestním akcím. To, spolu s teplejší periodou počasí, způsobilo, že se tento původně subtropický savec v naší přírodě uchytil a vytvořil místy životaschopné populace. Tělo nutrie je dlou- hé 40–70 cm, ocas 30–45 cm. Váha se obvykle pohybuje mezi 5–6 kg, velcí samci však mohou vážit až 10 kg. Má zavalité tělo s krátkým silným krkem, širokou hlavou a dlouhý, kuželovitý ocas pokrytý tmavými šupinami a řídce porostlý štětinovitými chlupy. Na zadních tlapkách má čtyři prsty spojené plovací blánou. Nozdry opatřené chlopněmi se při potápění uzavírají, hustá srst chrání pokožku před proniknutím vody. Nápadné jsou oranžové hlodáky, Přírodní zbarvení je na hřbetě šedohnědé až tma- vohnědé, naspodu bývá světlejší a na špičce čenichu vyniká velká bílá skvrna. Na farmách však byla vyšlechtěna řada barevných mutací a tak se v naší přírodě můžeme běžně setkat s nutriemi zlatými, černými, bílými a dokonce i vícebarevnými. V přírodě žijí v polygamních skupinách, jimž vládne nej- silnější samice, jen v době říje se vedení dočasně ujímá alfa samec. Mladé samice ve skupině zůstávají, zatímco samci jsou vyháněni. V březích vyhrabávají až 15 m dlouhé chodby, což může v případě, že se usadí v sypaných hrázích, způsobit značné škody. Nejaktivnější jsou za šera, ale obvykle se nevzdalují od své nory dále než 150–200 m, velkou část dne tráví ve vodě. Samice jsou březí okolo 130 dnů, rodí 1–13 mláďat, která jsou osrstěná a hned po porodu vidí a dovedou plavat. Odstavována jsou obvykle po 6 týdnech, ale mohou přežít i po pouhých 5 dnech kojení. Dospívají ve 4–5 měsících. Mohou se dožít až 8 let, ve volné přírodě se však dožívají mnohem kratšího věku. Živí se téměř výhradně rostlinnou potravou, v jejich jídelníčku lze nalézt jak zelené, tak i podzemní části různých rostlin, včetně rostlin vodních. Při větším výskytu mohou břehové porosty vypást dohola a přispět tak k erozi břehů. Celkově lze říci, že i když jde o zvíře krásné a nesporně zajímavé, v naší přírodě pro ně není místo a spíše by se měl opět povzbudit jejich chov, třeba i proto, aby nevymizela naše národní plemena, jako je kupř. nutrie přeštická či moravská stříbrná nutrie.