Naše příroda – 1 / 2018

– 51 – Zvonohlík zahradní (Serinus serinus) Drobný ptáček z čeledi pěnkavovitých s nápadně krát- kým, kuželovitým zobákem, který dává hlavě větší a kulatější vzhled. Dlouhý světlý nadoční proužek po stranách hlavy sahá až na krk a lemuje tmavší tváře se světlou skvrnou uprostřed. Temeno, pláštík, hřbet, břicho a boky jsou vždy hustě podélně čárkované. Křídla s úzkou křídelní páskou a vykrojený ocas jsou černo- hnědé. Kostřec je světlý, u samce jasně žlutý, u samice matněji zelenožlutý. Samec má čelo, kresbu na tvářích, strany krku a hruď citronově žluté, samice má tyto části těla žlutobílé a podélné skvrny na spodině těla začínají už od hrdla. Mláďatům chybí žlutá barva, jsou hnědavá, podélně skvrnitá. Typickým znakem je vlnko- vitý let. Původním domovem zvonohlíka jsou oblasti kolem Středozemního moře, odkud se v první polovině 19. století začal šířit na sever a na východ. Dnes obývá téměř celou Evropu s výjimkou Skandinávie a Britských ostrovů. Zatímco v místech původního výskytu je stálý, na nově získaných územích, včetně naší republiky, je tažný. V poslední době však stále více jedinců setrvává na hnízdištích po celý rok. Lékař a ornitolog Ladislav Šír ve své knize Ptactvo české píše, že poprvé pozoroval hnízdící zvonohlíky v roce 1853 a že v té době byli u nás považováni za vzácnost. Svědčí o tom i skutečnost, že u zvonohlíka nemá žádná lidová jména, ačkoli u jiných druhů jich má často celé desítky, jak českých, tak i německých. V současné době je u nás rozšířen po celém území, hlavně v nižších a středních polohách. Odhaduje se, že u nás hnízdí asi 600000 párů. Hnízdí dvakrát ročně, samička snáší 3–5 vajíček. Rodiče neodnášejí trus mláďat a ten se hromadí na okraji hnízda, což je dobrým poznávacím znakem. Ž I VÁ P Ř Í R O D A