Naše příroda – 1 / 2018

– 55 – Když se kvíčala houfuje, ze života se raduje S drozdem kvíčalou se u nás mů‑ žete potkat celoročně, ale pravděpo‑ dobnost seznámení se během roku mění. Nejnižší bývá v době hnízdění a naopak nejvyšší na podzim. Ačkoliv s podzimem se část naší kvíčalí popu‑ lace stěhuje do teplých krajin, k těm, co u nás přezimují se už teď přidáva‑ jí severské „sestry“. Zimomřivé cizin‑ ky upřednostňují naše mírné zimy před krutými mrazy severu. Povět‑ šinou k nám proudí s notným před‑ stihem a tak obvykle ještě zastihnou doma odlétavší kvíčaly, které si tepr‑ ve balí kufry na dovolenou. Podzimní českou krajinou se pak spokojeně vlní obří mezinárodní hejna kvíčal, která mohou čítat i tisíce jedinců. Společné chvíle si náležitě užívají. Ochotně si vyměňují zkušenosti a dělí se o napí‑ navé zážitky z dalekých cest. Nakonec ale část našich drozdů odcestuje do jihozápadní Evropy a po zbytek zimy se opuštěnou českou krajinou toulají už jen menší skupinky či hejna kvíčal, JAK POZNÁTE KVÍČALU V ZIMĚ Drozd kvíčala je větší, zavalitější a pestřeji vybarvený než náš drozd zpěvný. Má modrošedou hlavu a kostřec, kaštanově hnědý hřbet, rezavě žlutou černě žíhanou hruď, bílé břicho a nadoční prou- žek. V letu vynikají bělavé spodiny křídel a dlouhý špičatý ocas. Je společenský a jeho hejna se již zdálky ozývají do zimního ticha hlasitým „čak‑čak‑čak“ . Usedají na pole i louky a také do korun bobulovitých stromů a keřů nebo nesklizených ovocných stro‑ mů . Slétají ale i na spadané plody. jejichž hlasité štěbetání „čak‑čak‑čak“ je v mrazivém tichu často prozradí už na dálku. No a když už se vám ten halasný pestrobarevný chumel vlní přímo nad hlavou, snad si stihnete prohlédnout sněhobílé spodiny kří‑ del mihotajících se ptáků. Červi nejdou ze země, bobule spaste mě Kvíčaly v hejnech společně putují i za potravou. Někdy se houf hladov‑ ců snese na louku nebo strniště a po‑ kouší se z pusté brázdy vykutat něco málo k snědku. Co kdyby se tu přece jen pozapomněl nějaký červík nebo brouček. Když jsou však pole přikrytá P O Z O R O VÁ N Í Kvíčalám vůbec nevadí, že některé plody jsou uprostřed zimy již značně unavené či dokonce krapet namrzlé