Naše příroda – 1 / 2018

– 56 – sněhovými peřinami či na kost pro‑ mrzlá, kvíčalám nezbývá než zamí‑ řit do alejí jeřabin nebo si zaletět do sadu na ovoce. Zkrátka v zimě muse‑ jí na masíčko víceméně zapomenout. Všichni bezobratlí jsou dávno zalezlí hluboko v zemi a navíc pěkně ztuhlí. A tak kvíčaly svůj jídelníček přizpůso‑ bují sezónní potravní nabídce. Na hubené vegetariánské časy se pro jistotu připravují už od pozdního léta, postupným ozobáváním nejrůz‑ nějších bobulovitých plodů. Nejčas‑ těji je přistihnete na červeňoučkých „bobulích“, jako jsou např. jeřabiny, hloh a šípky, a také na oranžových, např. rakytníku. Ale nepohrdnou ani zbytky nesklizeného ovoce v zahra‑ dách. Právě šťavnaté plody jsou pro ně v době nedostatku záchranou a vůbec jim nevadí, že bývají uprostřed zimy již notně unavené. Opuštěné zahrady a sady jsou v zimní prázdnotě ptačí potravní oázou. Stejně jako kosi, i kví‑ čaly v nich ochotně poklízejí a společ‑ ně jim dodávají kouzelnou atmosféru. No a teprve v nouzi nejvyšší, když jim kulaté laskominy zcela zmrznou, za‑ míří na krmítka. To se ale u nás stává jen zcela výjimečně. Slaďoučký džem zachutná všem Mrzne jako když praští. Okna jsou vyzdobená skvostnými ornamenty, jaké umí ledovým prstíkem na sklo namalovat jenom paní zima. Sedět v teple domova u čaje a kochat se tou krásou zevnitř je prima, ale zkuste posbírat odvahu a vyrazit na chvíli ven. Určitě nakonec nebudete litovat. Tedy nejdřív možná ano, protože hned na zápraží vám mráz, ostrý jako bři‑ tva, nemilosrdně zajede až pod neh‑ ty. Všechno kolem je díky němu spá‑ lené a mlčí. Schody do domu, zábradlí, chodník, cesta, pouliční lampy, okol‑ ní stromy… Pokud se mu ale vzepře‑ te, máte vyhráno. A když sluníčko na obloze vlažným paprskem nesměle poodhrne umou‑ něnou záclonu a letmým pohlazením pak všechny ledové krystalky dole na zemi promění v třpytivé křišťálové skvosty, ocitnete se v přepychovém zimním království. Nádhera! Jen ži‑ váčka byste v něm hledali jako kapič‑ ku vody v oceánu. O to víc vás potěší, když budete mít štěstí jako my a znenadání se vám nad hlavou přežene hlučný pestroba‑ revný mrak, který se nakonec rozply‑ ne v holých větvích vzrostlého stromu opodál. To vyhládlé kvíčaly vyrazi‑ ly na svačinu a usadily se v nahé ko‑ runě ztepilého kmeta. Už se těší na pořádnou hostinu. Chvíli pozorně JAK MŮŽETE KVÍČALE POMOCI Nejlépe pro ni vysaďte bobulovité dřeviny kolem cest, do par‑ ků, zahrad a sadů. Miluje jeřabiny, šípky, hloh, rakytník, ale nepo- hrdne ani jalovcem. Zimní příkrm hlavně v podobě usušených plo- dů stromů jí můžete nabízet i do krytých zásypů, na krmítka totiž přilétá jen vzácně. P O Z O R O VÁ N Í V haldách sněhu se jim potrava jen těžko shání. A ledová krusta nakonec úplně zatarasí cestu k ní