Vůně jehličí Opuštěné magnety Moravského krasu Fotosoutěž 2023 6 / 2023 / 85 Kč, 3,5 €
Proč jsou rostliny chlupaté? Nevítaný import z Ameriky Ako rys číha na korisť 5 / 2022 / 75 Kč, 3,5 € MECHY – ZELENÍ OPILCI Netradičními stopami Jeseníků Výsledky fotosoutěže 2021 6 / 2021 / 75 Kč, 3,5 € Jaro v lese Angry bird Užitečné dutiny 2 / 2022 / 75 Kč, 3,5 € Lišejníky – průkopníci života Azyl najdeš v zimním lese Zimní hřebenovkou Orlických hor 1 / 2021 / 75 Kč, 3,5 € Rostliny s vůní Vánoc Čertovinky z naší krajiny Výsledky fotosoutěže 6 / 2022 / 85 Kč, 3,5 € Starší čísla časopisu Naše příroda si můžete objednat… poštou: Naše příroda, z. s., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc e-mailem: redakce@nasepriroda.cz telefonem: +420 585 204 862 Bližší informace o časopise najdete na www.nasepriroda.cz nebo na www.facebook.com/nasepriroda PŘEDPLATNÉ ZAJIŠŤUJE: SEND Předplatné send@send.cz, tel. 225 985 225, www.send.cz Půlroční předplatné: 255 Kč Roční předplatné: 510 Kč ČASOPIS NAŠE PŘÍRODA SEŽENETE POUZE V PŘEDPLATNÉM !
Hlavní partner časopisu: Spolupracujeme: Milí čtenáři, první, co mě vždy napadne při psaní úvodníku do posledního čísla ročníku, je, že ten rok zase nějak rychle uběhl. Snad rychleji než ty předchozí. Myslím, že to hodně z vás má podobně. „Vina“ však nebude v čase, ale spíš v naší rychlosti žití, no prostě se nenudíme, děláme často x věcí naráz, bodejť by to pak neutíkalo. Ale nebojte se, nebudu tady bědovat nad současnou uspěchanou dobou. To jen ta šestka na obálce… Spíš mě až překvapilo, jak jsem si letos užila podzim, a to je o mě známo, že mezi má oblíbená období nepatří. Letos se však přírodě opravdu povedl, bylo dlouho teplo, plískanic jen trochu, a ty barvy… Každá zahrada, kdejaký remízek, o lesích ani nemluvě, prostě všechno hrálo poměrně dlouho nekonečnou paletou barev a já se kochala, kudy jsem chodila/jezdila. Doufám, že mi ta barevná nálada, kterou jsem nasála, ještě pár týdnů vydrží. Zima už je na barvy chudší, spící stromy bez listí jsou někdy až smutné, ale aspoň vyniknou jehličnany. A protože se nám blíží Vánoce, ke kterým patří právě jehličnatý stromeček, přinášíme vám i jeden „jehličnatý“ článek. A s těmi barvami to vlastně taky nebude tak zlé, jak říká jeden, dnes už historický, vtip: Manžel manželce: „Je bílá barva barva?“ Manželka udiveně: „Je.“ Manžel: „A černá?“ Manželka: „Taky je.“ Manžel: „Takže už nechci slyšet, že nemáme barevnou televizi!“ A abychom si barev užili ještě víc a taky protože jde o poslední číslo Naší přírody tohoto roku, přinášíme vám výsledky letošní fotosoutěže. Hodnocení bylo opět hodně náročné, zaslali jste spoustu nádherných záběrů, za což všem zúčastněným moc děkujeme! Za celou redakci i za všechny naše spolupracovníky vám přeji barevný advent, pohodové Vánoce a těším se na setkávání s vámi nad stránkami časopisu příští rok. Eva Dokoupilová Bližší informace o časopise najdete na www.nasepriroda.cz nebo na www.facebook.com/nasepriroda Generální partner časopisu:
Obsah str. 20 str. 36 FOTO ČÍSLA / 5 VE ZKRATCE / 6 ŽIVÁ PŘÍRODA Fenomén ptačí migrace / 8 Zobáky našich ptáků / 20 Vůně jehličí / 36 NA VÝLETĚ Opuštěné magnety Moravského krasu / 51 Znovuoživené rašeliniště na střeše Krušných hor / 58 NEŽIVÁ PŘÍRODA Po kamenných krásách Lužických a Žitavských hor / 64 V SOULADU S PŘÍRODOU Hájecké putování / 72 PRO DĚTI Mláďata z české přírody – Velcí chlupáči / 76 FOTOSOUTĚŽ / 80 SOUTĚŽ, POZVÁNKY / 89 str. 51 str. 64
Z finále fotosoutěže 2023 (Svět starých a odumírajících stromů): Srdce stromu – vyfoceno v Jizerských horách. Foto Anežka Syrová
– 6 – Ve zkratce Ouhorlík, chaluha a orel stepní se objevili na Moravě Ornitologové na Moravě pozorovali tři velmi vzácné ptačí druhy, které málokdo z nich někdy předtím viděl. Jde o orla stepního, ouhorlíka černokřídlého a chaluhu malou. Orel stepní je doma v rozlehlých pláních na sever od Kaspického moře. Do střední Evropy se zatoulá velmi vzácně. V České republice je to jeho pátý výskyt v historii. Objevil ho 27. srpna ornitolog Pavel Shromáždil v polích u obce Skaštice a Břest na Kroměřížsku. Orel stepní se zde zdržoval několik dní díky velkému výskytu hrabošů polních, které zde lovili i další dravci a desítky čápů a volavek. Naposledy byl pozorován 2. září a ornitologové předpokládají, že se přesunul s ostatními dravci na jiné pole v okolí. V době kalamitního výskytu hrabošů zde bylo pozorováno více než 50 čápů bílých, desítky volavek bílých a popelavých, velké množství kání, poštolek a motáků pochopů. Na polích u Břestu se objevil i orel královský a několik orlů křiklavých. Všichni tito ptáci se zde několik dní živili přemnoženými hraboši. Další ornitologickou raritou je ouhorlík černokřídlý, který žije v mokřadech na sever od Černého moře a zimuje v jižní Africe. Do střední Evropy se zatoulá velmi zřídka. Ouhorlíka objevil 1. září na štěrkopískovně u Majetína ornitolog Patrik Spáčil. Pták se přidal k hejnu čejek chocholatých a později celé hejno odletělo na obilné strniště u obce Kokory. V následujících dnech jej zde pozorovali i další ornitologové a pozorovatelé ptáků. Vzhledem k tomu, že jde o teprve třetí výskyt tohoto druhu v České republice, přijeli se na něj podívat ornitologové nejen z celé Moravy, ale i z Čech. Třetí ptačí raritou, která se objevila na Moravě, je chaluha malá, kterou objevil ornitolog Lumír Pilch 2. září na poli u obce Velké Albrechtice na Novojičínsku. Chaluhy jsou příbuzné racků a žijí v tundře na severu Evropy a jen velmi vzácně se zatoulají až k nám. Chaluha malá se u nás objevila již více než desetkrát, a i tak považují ornitologové její výskyt za velmi výjimečný. Jiří Šafránek Chaluha malá Foto Lumír Pilch Orel stepní Foto Jaromír Kříž VE ZKRATCE
– 7 – VE ZKRATCE Dravci v budkách pomohli snížit počty hrabošů na Břeclavsku (Jižní Morava/Břeclav, 7. 11. 2023) Úspěšnou sezónu mají za sebou dravci a sovy v budkách břeclavských ochránců přírody. V 80 budkách umístěných zejména ve větrolamech a remízcích zahnízdilo 60 párů poštolek obecných, 10 párů kalousů ušatých a 3 páry puštíků obecných. Celkově vyvedli tito dravci a sovy více než 200 mláďat. Obsazenost budek i hnízdní úspěšnost byla vysoká zejména proto, že byl dostatek jejich nejčastější potravy – hrabošů polních. Predátoři fungují jako přirozená biologická ochrana polních kultur a jejich přítomnost je potřebná pro udržování rovnováhy v přírodě. V zemědělské krajině Břeclavska přináší namnožení populace hrabošů polních vždy velké obavy zemědělců. Tyto přirozené cykly nárůstu a razantního poklesu se opakují přibližně po 4 letech. Hrabošů bývá více i tehdy, když je mírná zima a od podzimu přežila dostatečně početná populace. Ta se na jaře začne množit, a pokud ji nezastaví studené a mokré počasí, jako se to stalo letos, může nabýt opravdu velkých rozměrů. To pak s sebou přináší dilema, co si s hlodavci počít. Nejlepší (a nejlevnější) možností je využít přirozené chování dravců a sov. Ti dokáží na nárůst početnosti hlodavců poměrně rychle zareagovat tím, že např. zahájí svá hnízdění dříve a mají vyšší počty mláďat. Přirozeně si tak využijí populaci kořisti k namnožení vlastního druhu. Z 80 budek zařazených do projektu „Péče o budky pro dravce a sovy na Břeclavsku 2023“ bylo obsazeno 73, tedy 91 %. Nejčastěji je využily poštolky obecné (60 hnízdních párů), dále 10 párů kalousů ušatých a 3 páry puštíků obecných. Ne všechna hnízdění ale byla úspěšná – v několika případech zůstala v budkách opuštěná vejce anebo se stala mláďata sov kořistí kun skalních. Přesto vyvedli dravci a sovy v kontrolovaných budkách více než 200 mláďat. Přispěla k tomu i skutečnost, že nárůst populace hrabošů omezilo na jaře chladné a mokré počasí. Nenastala tak situace, kdy by byly na ochranu polních kultur plošně aplikovány rodenticidy. Otrávení hlodavci by se v určité míře stali potravou dospělých predátorů i jejich mláďat, což by vedlo k druhotným otravám. Aplikace jedů proti hlodavcům tak paradoxně v dlouhodobějším horizontu naopak populaci hlodavců pomáhá tím, že je zbavuje jejich přirozených nepřátel. Chaluha malá Foto ČSOP Břeclav Mladá poštolka Foto ČSOP Břeclav
– 8 – Fenomén ptačí migrace Text: Alena Říhová / foto: David Říha ŽIVÁ PŘÍRODA Každý z nás už určitě někdy zatoužil po volnosti ptáků… Opeřenci člověka odnepaměti fascinují schopností kdykoliv vzlétnout do nebes a přemísťovat se vzduchem kamkoliv se jim zlíbí. Obzvlášť sezónní přesuny ptačích davů napříč planetou jsou famózním přírodním úkazem budícím obdiv, respekt a zvědavost… Leč díky neblahému působení člověka na přírodu jsou dnes ptáci nuceni své migrační strategie měnit, a přitom neúměrně riskovat. Někteří dokonce vůbec neodletí. A tak pojďme do panoptika ptačí migrace alespoň letmo nahlédnout. (Vy)hnáni hladem Lidstvo velmi dlouho nemělo potuchy, proč vlastně někteří ptáci různá místa hromadně opouštějí, zatímco jiní se na ně naopak vracejí. A ačkoliv moderní věda podstatu ptačí migrace v zásadě objasnila, nadále zůstává opředena tajemstvími. Dnes již víme, že migrující ptáci se adaptivně přesouvají do výhodnějších oblastí, jež nejlépe vyhovují jejich aktuálním potřebám. Hlavním kritériem, podle kterého se rozhodují, zda na určitém místě zůstanou, či jej načas opustí, je hojnost potravy. Jedni za krmí podnikají pravidelné štreky, druzí z místa vycestují až v době potravní nouze a toulajíc se světem co chvíli zastavují na vhodných krmištích. Migrace je pro ptáky těžkou výzvou… Tím spíš, že se jejich chování na tahu mění v důsledku proměny hnízdišť a zimovišť na zemědělskou krajinu a vlivem globálního oteplování spojeného s extrémními výkyvy počasí. Tohle hejno lžičáka pestrého přilétá ze Středomoří a dost možná až z Afriky
– 9 – Jiřičky obecné se hned po vyhnízdění vracejí zas do africké dálavy Ale sýkory modřinky u nás pravidelně i zimují. S oblibou přilétají na krmítka pro lůj a slunečnici. Často jde o otužilé seveřanky nahrazující naše odlétající modřinky ŽIVÁ PŘÍRODA Pouť za (ne)bezpečím Migrace je pro ptáky extrémně náročná časově, energeticky i psychicky. Opeření cestáři totiž na tahu vystřídají mnoho biotopů, které využívají k odpočinku, obstarávání potravy i k obnově tukových zásob, jejichž odbouráváním pak po cestě získávají potřebnou energii. Dnes navíc při náročném cestování podstupují nová, dosud neznámá rizika. Sezónní ptačí migranti totiž na cestě mezi potravně výhodnými hnízdišti a zimovišti čelí nejen přírodním živlům a lokálním změnám počasí (např. větru, bouřím, krupobití či sněhovým přeháňkám), které povětšinou dokáží předvídat, ale v důsledku dlouhodobě nežádoucího působení člověka na planetu (tj. vlivem změny klimatu a přeměny přirozených biotopů na zemědělské oblasti) se potkávají se stále novými a neznámými prostředími a predátory a zápolí s nevyzpytatelným počasím (viz dále). Fakultativní ptačí migranti vycestují jenom za potravní nouze na hnízdištích. S ní úzce souvisejí populační boom či změna klimatu, které ji mohou vyvolat a často ji i doprovázejí (viz dále). Sezónní cestáři Mnozí tažní ptáci od nás na zimu odlétat musejí. Jde totiž převážně o druhy hmyzožravé živící se aktivní kořistí, kupříkladu jiřičky, vlaštovky, rorýsy, vlhy, rákosníky, budníčky, lejsky, pěnice, rehky a ťuhýky obecné. A protože bezobratlí jim na zimu zalézají do úkrytů (např. do země, vrstvy opadanky, do dřeva či pod kůru stromů, a dokonce i do dutých stébel travin), v nichž přezimují, ptákům nezbývá než odletět do teplých
– 10 – Zimující brhlíci lesní pinzetovitými zobáky zručně vykutávají hmyz zpod kůry stromů a tu a tam si zaletí na krmítko pro slunečnici do zásoby Severský hýl obecný nás poctí svou vzácnou návštěvou v době hojnosti jeřabin a semen jasanů a javorů Lejsek černohlavý často přilétá z Afriky se zpožděním a na hnízdištích pak hladoví. To může vést až k lokálnímu vymírání krajin, kde je pro ně hmyzí bufet otevřen celoročně. Tím spíš, že nezřídka jsou v tropech doma (mají tu evoluční původ) a k nám zalétají jenom výhodněji vyhnízdit. V mírném pásu totiž těží především z jarního baby boomu hmyzu a zároveň se tu těší menšímu konkurenčnímu a predačnímu tlaku. Zkrátka vidina vyššího reprodukčního úspěchu jim prozatím za riskantní cestování stojí. A tak davy tažných druhů s každým jarem a podzimem vyrážejí na nebezpečnou vzdušnou pouť. Instinktivně pendlují mezi hnízdišti a zimovišti a pokaždé je spolehlivě najdou díky vynikající paměti a s pomocí nočního, denního a magnetického kompasu (orientují se totiž podle postavení hvězd a slunce na obloze a také podle zemského magnetismu). Zatímco mnozí ptáci cestují v noci za komfortnějšího počasí a menšího predačního tlaku (např. mnoho pěvců), někteří risknou cestu odvahy přes den (např. čápi, ale i sýkory a pěnkavy). Různí ptáci podnikají různě dlouhé trasy (čítající stovky až tisíce kilometrů) s odlišným počtem odpočinkových zastávek a volí přitom i různé migrační strategie. Zatímco jedni zazimují poblíž hnízdiště, druzí zamíří daleko na jih. K dálkovým migrantům patří např. vlaštovky, jiřičky, rorýsi a čápi. Ale skutečnými rekordmany jsou bahňáci. Ti nalétají tisíce kilometrů a povětšinou si během cesty odpočinou nanejvýš jedinkrát (více o tahu bahňáků viz Naše příroda 2016/4, str: 26–36). Inovace migračních strategií Nápadná proměna stávajících hnízdišť a zimovišť nutí ptáky k inovacím zaběhnutých migračních strategií ŽIVÁ PŘÍRODA
I rákosník velký patří k dálkařům zimujícím v Africe Pěnice se na hnízdiště vracejí s více než týdenním předstihem. Některé p. černohlavé namísto v Africe zimují v nedaleké Británii P. hnědokřídlá se před náročnou cestou do dálavy posilňuje bezinkami a umocňuje už tak vysoké riziko cestování. Především dochází ke změně rozmisťování a početnosti ptačích populací, a dokonce i k lokálnímu vymírání. Různé druhy ptáků totiž v reakci na klimatickou změnu posouvají areály výskytu. Obzvlášť u dálkových migrantů hnízdících na severní polokouli je dnes trendy posouvat je severním směrem. A tak zatímco na severní hranici rozšíření druhů jsou osidlována nová území, na té jižní lze očekávat lokální vymírání. A tento jev je nejlépe pozorovatelný u vodních ptáků. Ti během mírných evropských zim posouvají svá zimoviště severovýchodním směrem (Pavón Jordán, et al., 2019), ale dochází i k posunu jejich hnízdních areálů na sever. U nás na Moravě už pravidelně vídáme rodinky středomořských pisil a tenkozobců (viz Naše příroda 2019/4, str.: 74–79), ale i volavek stříbřitých a rusohlavých či husic liščích. Mnozí ptáci musejí měnit i itineráře zaběhnutých migračních tras. Někteří dálkaři své trasy prodlužují, cestou častěji zastavují a přílet na hnízdiště zpožďují, např. ťuhýk obecný. A do budoucna lze tyto změny očekávat u mnoha sledovaných evropských hnízdičů mířících do Afriky v hlavním migračním proudu, obzvlášť pak u slavíka tmavého a vlhy pestré (Howard, et al., 2018). Nedaleko hnízdící druhy trasy naopak zkracují a na hnízdiště přilétají dříve, v průměru o týden (Lehikoinen, et al., 2019). Dle norských kroužkovacích stanic mají největší náskok pěnice a husy. Nicméně ať už ptáci na hnízdiště dorazí se zpožděním či s předstihem, v obou případech si mohou snížit šanci na
– 12 –
Rehek domácí u nás někdy v mírných zimách zůstává a přiživuje se hmyzem poblíž lidských sídel a někdy dokonce i na poli s ozimy Ťuhýk obecný patří k opozdilcům. Z Afriky se vracívá značným obchvatem Šoupálek po vzoru brhlíka zobákem poctivě prošmejdí každičkou skulinku v kůře a vybírá hmyz I králíček obecný u nás zimuje pravidelně. Droboučkým zobáčkem se ale pod kůru nedostane, a tak sbírá hmyzí vajíčka na větvích úspěšné vyhnízdění. Kupříkladu lejsek černohlavý při návratu z africké dálavy na některých hnízdištích opakovaně promeškává kulminaci housenek a píďalek a lokálně se ocitá až na hranici vyhynutí (Both, et al., 2006). Vědci alarmují, že valná většina (80%) sledovaných dálkových migrantů hnízdících na severní polokouli je vystavena minimálně jednomu z trojice velkých rizik (tj. nedostatku hnízdišť či zimovišť, anebo prodlužování migrační trasy) a bezmála polovina (cca 40%) dokonce jejich vzájemné kombinaci. Přesto mnoho z nich zůstává nadále nechráněných (Zurell, et al., 2018). Více o proměnách migrace viz Naše příroda 2019/6, str.: 24–34). Zimující tahouni Vzhledem ke změnám hnízdišť, zimovišť i migračních tras a tím i vyššímu riziku cestování dnes není výjimkou, že u nás někteří tažní ptáci přezimují. Tím spíš, že Česká republika umístěním v samém srdci Evropy kopíruje nejsevernější hranici možného zimoviště mnoha tažných, na severu hnízdících druhů (tj. na zimu odlétajících). Nahrává jim zejména globální oteplování. V jeho důsledku se čím dál častěji opakují velmi mírné zimy (i ta letošní zřejmě bude pod vlivem El Niño alespoň zpočátku mírná, viz box), během nichž se příroda dočasně probouzí. Rozkvétají keře a stromy a ze zimních úkrytů vylézají mnozí rozespalci, včetně hmyzu. A tak i v lednu vidno poletovat mouchy a včely, pobíhat pavouky a slunit se ploštice. Ve městech se studenokrevný hmyz vyhřívá na fasádách
Novodobé změny chování jsou nejlépe pozorovatelné u vodních ptáků. Husa velká zimuje nedaleko a přilétá s dvoutýdenním předstihem Středomořští hnízdiči dnes už běžně vyvádějí mladé i u nás na Moravě. Kupříkladu husice liščí Anebo pisila čáponohá Čírka obecná u nás vzácně hnízdí i zimuje. Přiživuje se kupříkladu na nezamrzajících odpadních vodách a asfaltu (právě tyto materiály přispívají ke vzniku tzv. tepelných ostrovů1) dokonce hromadně. Ale než se prostydlá tělíčka stačí pozvolna nastartovat, nejedno skončí v hladovém ptačím zobáku. Dalším lákadlem pro ptáky jsou nezamrzající vodní plochy, obzvlášť pak nejrůznější „odpadní nádrže“ typu odkališť, čističek odpadních vod atp. Na nich se v mírných zimách rádi přiživují kupříkladu konipas bílý či budníček menší, ale také bahňáci (nejčastěji vodouš kropenatý) a kachny (např. čírka obecná). Pravidelně u nás mohou zimovat jenom ti hmyzožravci, jež svými obzvlášť silnými či speciálně uzpůsobenými zobáky dokáží letargický hmyz ze zimních úkrytů zručně vydolovat. A tak přehrabují zeminu a opadanku, odlupují celé pláty kůry, tesají do dřeva, a dokonce rozebírají stébla travin. Ano, na mysli mám především zručné tesaře – datly, strakapoudy a brhlíky. Ale i šoupálky a sýkory. Mnozí z nich totiž hnízdí i na dálném severu a tamní otužilé polulace pak v zimě nahrazují naše odlétající opeřence. Kupříkladu u nás zimující sýkory bývají návštěvou z Pobaltí a Ukrajiny. Ale zůstat mohou i mrňousové, jako je mlynařík nebo králíček. Potravně se totiž specializují na vajíčka hmyzu (např. drobných motýlů) volně nakladená na větve či jehličí (v klidovém stavu odolávají i mrazivému počasí), odkud si je i s pomocí droboučkých zobáčků snadno seberou. Více 1 Tepelné ostrovy vznikají v metropolích. Jde o oblasti výrazně teplejší než okolní krajina právě vlivem zvláštních podmínek městského prostředí (Žák, 2023). Klimatologové odhadují, že během následujících tří dekád (tj. do r. 2050) se průměrná roční teplota Prahy přiblíží dnešní italské Neapoli, Londýn španělské Barceloně a Madrid africkému Marrákeši. A to je více než znepokojivé.
– 15 –
– 16 – o zimujících hmyzožravcích viz Naše příroda 2019/1, str.: 8–15. Navíc většina z nich se dokáže za potravní nouze přikrmovat i alternativně. Konzumují vytrvávající semena a bobule anebo si zalétají pro lůj a olejnatá semena na krmítka. A díky náhradní stravě drobné ptactvo zdárně přežívá i období mrazů či hojné sněhové pokrývky, které jim hledání a sběr potravy v přírodě zprvu dost komplikují a někdy dokonce zcela znemožní. Jak vhodně přikrmovat drobné ptactvo v zimě viz kupříkladu Naše příroda 2022/6, str.: 20–31; Naše příroda 2021/1, str.: 47–53 a Naše příroda 2014/1, str.: 24–30. Pravidelné zimní přikrmování ale může být i důvodem, proč na své zimoviště neodletí typicky stěhovavý druh. Kupříkladu pěnice černohlavá, jejíž malá západoevropská populace neodlétá zimovat typicky do Afriky, ale přezimuje nedaleko ve Velké Británii v ráji krmítek (Plummer, et al., 2015). A právě díky tomu se vrací na hnízdiště dříve. Nomádi Někteří ptáci žijí kočovným životem a svá hnízdiště a zimoviště flexibilně mění. Proto nemají stálý domov a během života jich vystřídají i několik. Na své pouti totiž improvizují – průběžně vyhodnocují aktuální poměry na jednotlivých stanovištích a reagují na ně operativními přesuny v různých směrech. Vlastně nikdy ani sami netuší, kam a na jak dlouho se zas vydají. A flexibilním křižováním planety se od původního hnízdiště anebo prvního zimoviště mohou vzdálit o celé stovky i tisíce kilometrů a ocitnout se tak na opačném konci světa. Ptačí tuláky ze stávajících stanovišť vyhánějí nejen kruté mrazivé zimy spojené s hladomorem, ale i mírné teplé zimy, po nichž přicházejí úrodná léta s populační boomem. Místní potravní zdroje totiž nadpočetnou populaci už neuživí. Vyhládlí ptáci se pak toulají světem a vyhledávají vhodná krmiště, která opouštějí jen co jejich kapacitu vyčerpají. Déle se zdrží jenom na těch nejbohatších krmištích, kde se často potkávají i s ostatními tuláky podobného apetitu. Ptačí nomádi na své pouti nezřídka doputují i k nám. Nečekaně ŽIVÁ PŘÍRODA I konipasi bílí v mírných zimách přežívají na nezamrzajících stojatých vodách A rodinky středomořských tenkozobců lze potkat na jižní Moravě
– 17 – se objevují (často i v obrovských hejnech), obzvlášť na podzim a v zimě, a pokaždé je přiláká hojnost oblíbené potravy. Jejich výskyt obvykle kopíruje semenné roky dřevin, jejichž plody se v zimě živí. Ale jakmile se nomádi vydatně nakrmí, zas zmizí kdovíkam a kdoví na jak dlouho. Fakultativním ptačím migrantům, jež nás občas poctí svou návštěvou, jsme se v Naší přírodě v posledních letech věnovali několikrát. Blíže jsme se seznámili kupříkladu se sojkou obecnou přilétající k nám na žaludy (viz Naše příroda 2019/6, str.: 36–40), pěnkavou jikavcem bažící po bukvicích (více viz Naše příroda 2022/1, str.: 34–39), hýlem obecným, kterého přiláká hojná úroda jeřabin, avšak nepohrdne ani semeny javorů a jasanů (více viz Naše příroda 2020/5, str.: 8–25), čížkem lesním zalétajícím k nám na semena bříz a olší (viz Naše příroda 2020/1, str.: 34–39) a křivkou obecnou, kterou k nám přiláká semenný rok smrku ztepilého (viz Naše příroda 2023/1, str.: 8–14). A na kterého z iruptivních migrantů se můžete těšit letos? Vězte, že právě zažíváme rekordní rok sýkory uhelníčka. Ornitologové na základě odchytů na Červenohorském sedle (dále jen ČHS) už počátkem října zvěstovali počty táhnoucích uhelníčků dosahující nevídaných 300 % dlouhodobého průměru (ČHS, cit. 8. 10. 2023, další vývoj sledujte na jejich webu2). Nadpočetná hejna uhelníčků jsou na různých místech pozorována již od sklonku léta, přičemž dosud nejpočetnějším pozorováním je 500hlavé hejno uhelníčků u jihomoravského Bzence z letošního září (Avif, cit. 8. 10. 2023)3. 2 https://fkcso.cz/chs/!aktuality2023.php 3 https://avif.birds.cz/item/12471027 A tak se s. uhelníčkem blíže seznámíme hned v příštím čísle Naší přírody. Stejně tak se ve faunistické databázi od léta objevují pozorování početných hejn křivky obecné (čítající i stovky jedinců), a to i v nížinách (např. v Praze ŽIVÁ PŘÍRODA Křivku obecnou k nám ze severu přiláká hojná úroda smrků. I letos k nám zalétají početnější hejna Sojka obecná hromadně nalétá v semenných letech dubu. Žaludy jsou pro ni neodolatelnou lahůdkou
– 18 – Také volavky rusohlavé u nás hnízdí JAKÁ BUDE LETOŠNÍ ZIMA? Evropa byla letos v létě, ale i uprostřed podzimu vystavena extrémním teplotám. Z meteorologické‑ ho hlediska se nacházíme pod tzv. tepelnou kupolí (jde o jev, při němž vysoký tlak zachytává horký suchý vzduch, jenž následně klesá k zemskému povrchu, a tím zabraňuje vzniku mraků, navíc odklá‑ ní i okolní oblačnost), a to v důsledku teplé fáze (El Niño) cyklu Jižní oscilace (ENSO neboli El Niño Southern Oscillation). V rámci cyklu ENSO se teplá fáze El Niño střídá se studenou fází La Niña po 1 až 3 letech a způsobují globální změny teplot, srážek i větru. Meteorologové předpokládají, že El Niño patrně ovlivní i letošní zimu. A tak zpočátku lze očekávat mírné teploty a deštivo, zatímco poz‑ ději mohou přijít silné mrazy s minimem srážek. Pro více informací a další vývoj počasí viz web SWE4. Vybrané zdroje: (Flis, A; 2023), (Dohnal, 2023), (Loukota, J; Dumbrovská, Z; 2023). 4 SWE (SEVERE WEATHER EUROPE): https://www.severe-weather.eu/long-range-2/winter- -2023-2024-seasonal-snowfall-predictions-forecast-update-united-states-canada-europe-fa/ či na Třeboňsku), kde se běžně nevyskytuje. Takže jisté je, že se letos nudit nebudeme ☺. Slovo na závěr Závěrem si pojďme připomenout, že ptačí křídla jsou odpradávna symbolem svobody a nezávislosti. A také to, že my lidé je svým vědomým či nevědomým chováním dokážeme ptákům notně přistřihnout. A tak jen doufejme, že jim stále zbývá dost sil na překonávání všech překážek a překvapení souvisejících se změnou klimatu a přeměnou biotopů na zemědělskou krajinu, včetně těch, které v budoucnu teprve nastanou. A my si společně přejme, abychom nad volností ptáků mohli dál žasnout…
– 19 – CITOVANÁ LITERATURA Both, C., Bouwhuis, S., Lessells, C. & Visser, M., 2006. Climate change and population declines in a long distance migratory birds. Nature, Issue 441, pp. 81–83. Dohnal, M., 2023. Novinky.cz: Evropa pod pokličkou. Blíží se další vlna veder. [Online] Available at: https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-evropa-pod-poklickou-blizi-se-dalsi-vlna-veder-40445145 Flis, A;, 2023. Winter 2023/2024 Snowfall Predictions: New Forecast data shows the Snowfall patterns for the next Winter season, with El Nino altering the Jet Stream. [Online] Available at: https://www.severe-weather.eu/long-range-2/winter-2023-2024-seasonal-snowfall-predictions-forecast-update-united-states-canada-europe-fa/ Howard, C. a další, 2018. Flight range, fuel load and the impact of climate change on the journeys of migrant birds. Proc. R. Soc. B 285: 20172329. Lehikoinen, A. a další, 2019. Phenology of the avian spring migratory passage in Europe and North America: Asymmetric advancement i time and increase duration. Ecological indicators, Issue 101, pp. 985–991. Loukota, J; Dumbrovská, Z;, 2023. tn.nova.cz, Dopad El Niña na zimu bude mohutný. V Atlantiku řádí už teď. [Online] Available at: https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/525594-dopad-el-nina-na-zimu-bude-mohutny-v-atlantiku-radi-uz-ted?campaignsrc=tn_clipboard Pavón Jordán, D., Clausen, P., Dagys, M. & et al, 2019. Habitat and species mediated short and long-term distributional changes in waterbird anbundance linked tovariation in European winter weather. Divers Distrib, Issue 25, pp. 225–239. Plummer, K. E. a další, 2015. Is supplementary feeding in gardens a driver of evolutionary change in a migratory bird species?. [Online] Available at: https://onlinelibrary.wiley.com Zurell, D. a další, 2018. Longdistance migratory birds threatened by multiple independent risks from global change. Nat Clim Change, 8(11), pp. 992–996. Žák, M., 2023. Ve městě může být až o deset stupňů tepleji než na venkově. Teleplné ostrovy komplikují třeba spánek. [Online] Available at: https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3585075-ve-meste-muze-byt-az-o-deset-stupnu-tepleji-nez-na-venkove- -tepelne-ostrovy-komplikuji ŽIVÁ PŘÍRODA Někteří čápi bílí dnes do africké dálavy nedoletí a zazimují v půli cesty na Pyrenejském poloostrově. Na hnízdiště se pak vracejí o poznání dříve. Dokonce se někdy trefí i do chumelenice
– 20 – Zobáky našich ptáků Text a foto: Jaromír Zumr ŽIVÁ PŘÍRODA Ptačí zobák je rohovitý epidermální útvar. Skelet zobáku, horní a dolní čelist kryje silně zrohovatělá kůže, čímž se tvoří tzv. rohové pouzdro zobáku. Zobák je typickým znakem pro každý ptačí druh. Je to dáno tím, jakou potravou se určitý druh ptáků živí, a způsobem jeho života. Zobák slouží především k získávání potravy. Zobákem se mohou ptáci ale také bránit, čistit si peří, stavět hnízdo, urovnávat vejce nebo krmit svá mláďata. Tvar zobáků různých ptačích druhů je velmi rozmanitý. Potravu ptáci sbírají, trhají, uštipují, rozlupují nebo procezují svým zobákem. Drobní hmyzožraví ptáci, jako např. sýkory, pěnice, mají tenké, šídlovité zobáky. Zobáky pěnkavovitých pěvců, jako je čížek, hýl, konopka, stehlík, kteří pojídají zejména různá semena, jsou zobáky tlusté a kuželovité. Zvláště velmi tlustý zobák má dlask, který s ním rozlouskne např. pecky třešní, aby se dostal k jádrům. Zajímavé zobáky spatříme i u křivek. Jejich horní a dolní část zobáku je překřížená, aby mohly vyštipovat semena ze šišek jehličnatých stromů. Bahenní ptáci dlouhým a tenkým zobákem se špicí prostoupenou nervy vyhledávají červy a hmyz v měkké půdě a bahně. U bažantů, koroptví nebo dropů jsou zase zobáky silné, aby sloužily k bezpečnému sezobávání potravy ze země. Dlouhý a silný zobák mají všichni datli, žluny a strakapoudi. Uvnitř se skrývá dlouhý a lepkavý jazyk, který mohou ptáci využívat jako ohebnou harpunu, jíž napichují larvy hmyzu uvnitř chodbiček ve dřevě. Svým zobákem tesají do dřeva, a to nejen při hledání drobných larev, ale zobák jim slouží také k vyhloubení prostorné dutiny v kmenech Tenkozobec opačný má zobák mírně zahnutý vzhůru
– 21 – Mlynařík dlouhoocasý je příbuzný sýkor, a proto má také velmi drobný zobáček Dlask tlustozobý je zařazen do čeledi pěnkavovitých, kteří se vyznačují silným zobákem. Dlask má z nich zobák největší, silný a kuželovitý ŽIVÁ PŘÍRODA stromů, kde potom hnízdí. Mají zvlášť silně vyvinutou krční svalovinu, která umožňuje prudké údery zobákem do pevného dřeva. Také většina rybožravých ptáků má velmi dlouhý a ostrý zobák, který můžeme přirovnat ke kopí. Volavky mají kromě toho esovitě stočený krk se silnou svalovinou, jež potom umožňuje prudké vymrštění hlavy na vyhlédnutou rybku. Kormoráni mají na dlouhém zobáku na konci horní čelisti ostře zahnutý háček, aby jim ulovená ryba nevyklouzla. Kachny a husy patří mezi ptáky vrubozobé. Uvnitř zobáku jsou drobné vruby, které slouží k pevnému uchopení a odtržení zelené potravy. Kachny, jako jsou čírky, ostralky nebo divoké kachny a poláci, tvoří vruby příčné lamely uvnitř zobáků, v nichž se zachycuje potrava z procezované vody a bahna. Velké a jemné lamely má ve svém rozšířeném zobáku i lžičák, který jimi cedí drobný plankton z vody. Rorýsi, vlaštovky a lelek mají velmi krátký a nenápadný zobák, ovšem jakmile jej otevřou, změní se „zobáček“ v široký otvor a slouží k lapání hmyzu v letu. Dravci a sovy mají zobák ostrý, jehož horní přesahující část je hákovitě zahnuta dolů. Slouží k trhání masité kořisti. Různé tvary, velikosti a rozmanité funkce Potrava ptáků je velmi různorodá. Obecně můžeme říct, že u ptáků převládá potrava živočišného původu. Je to hmyz, různí měkkýši, červi a z obratlovců ryby, obojživelníci, plazi, ptáci a savci. V naší přírodě jsou býložravci divoké husy, labutě, dropi a jeřábi. Pěnkavovití mají klínovitý zobák, který slouží k „louskání“ semen. Pěnkavy si sebrané semeno jazykem nastaví do žlábku horní čelisti zobáku a pak stisknou dolní čelist zobáku opatřenou ostrými okraji. Někdy musejí semeno několikrát posunout, aby tvrdé pouzdro prorazily na více místech. Měkké jádro spolknou a tvrdé obaly odhodí. Stejným způsobem pojídají semena i jiní ptáci.
– 22 – Kachna lžičáka má na rozdíl od kačera zobák hnědý, dlouhý je stejně (5 cm) jako u kačera Kačer lžičáka pestrého má tmavý až černý zobák, který je na konci nápadně lžícovitě rozšířen, asi 2× širší než u kořene ŽIVÁ PŘÍRODA U kurovitých ptáků je pojídání semen zcela jiné. Kurovití totiž polykají semena celá a jejich drcení obstarává žaludek. Jeho svalnaté stěny se rytmicky stahují a rozmělňují natrávenou potravu. Aby jeho funkce byla ještě účinnější, polykají někteří ptáci písek nebo drobné kamínky. Pro trávení semen se v zažívacím traktu semenožravých ptáků nacházejí četné slizové žlázy, které zvlhčují potravu. U některých je to i rozměrné vole. Krkavcovití se vyznačují dlouhým a silným zobákem a jsou všežravci. Největší zobák má krkavec velký (8–9 cm) a nejmenší sojka obecná (3,5 cm). U havrana polního je zajímavé, že ptáci od 2. roku života mají kořen zobáku a hrdlo lysé. Ostatní z této čeledi mají kořen a nozdry kryté peřím. Vzácně u nás v poslední době na některých lokalitách v jižních Čechách a na jižní Moravě hnízdí i kolpík bílý. Vyznačuje se dlouhým zobákem, který je na špičce rozšířen do podoby vařečky. S tímto nástrojem loví kolpík zvláštním způsobem. Při hledání potravy totiž brouzdá v mělké vodě a pohybuje zobákem pod hladinou kyvadlově ze strany na stranu. Tím víří a cedí mělkou vodu a zvedá ze dna potřebné živočichy. V zobáku mu uvízne hlavně vodní hmyz, pulci, plži, mlži a také rybí potěr či drobné rybičky. Délka jeho zobáku se pohybuje okolo 25 cm. Vylíhlá mláďata kolihy velké mají zobáček rovný, který se jim začne teprve po 21 dnech zakřivovat. Za dva a půl měsíce od vylíhnutí je jejich zobák stejně velký jako u rodičů (18,5cm). Je zajímavé, že samičky mají vždy zobák malinko delší než samečci. Dudek chocholatý vyhledává potravní místa, jako mohou být hromady hnoje nebo výkaly zvířat, kde hledá především larvy hmyzu. Potravu
– 23 – Kachna zrzohlávky má zobák hnědočervený se světlou špičkou. Obě pohlaví mají zobák 5 cm dlouhý Husa velká má v růžovém zobáku (7,5 cm) „vruby“. Je zařazena s kachnami mezi vrubozobé. Hlavní potrava jsou rostliny ve vodě a na březích Kačer zrzohlávky rudozobé má v době toku zobák karmínově červený. Během léta červenožlutý Kolpík bílý má tmavý zobák, který je na konci zploštěn do podoby, která připomíná „vařečku“
– 24 – Zobák kačera kachny divoké má uvnitř drobné příčné „vroubky“ … při pohledu zespoda je vidět, že i okraje horní i dolní čelisti mají vruby, aby kachny mohly uštipovat vodní rostliny a procezovat bahno, kde se v „lamelách“ zachytí potrava ŽIVÁ PŘÍRODA sbírá „pinzetovým“ mírně zahnutým zobákem, a protože má velmi krátký jazyk, takže nemůže potravu dál posunovat do hrdla, musí ji nadhazovat a potom polykat. Volavkovití tvoří nejpočetnější čeleď brodivých. Mají 19–20 krčních obratlů, které jsou anatomicky upraveny tak, že šestý z nich je „prodloužený“, a tím umožňuje esovité ohnutí krku. Při lovu ryb tak mohou vymrštit prudce hlavu a ostrý zobák zaseknout do místa, kde se nachází kořist. Ryby různých velikostí loví ze břehu nebo broděním v mělkých vodách. Tímto způsobem loví například volavky, bukači nebo čápi černí. Rybami se živí i celá řada dalších ptáků. Můžeme jmenovat chřástaly, potápky, kormorány, rybáky a další. Specialistou na lov malých rybek je ledňáček říční, který se střemhlav vrhá z větví (2–3 metry vysoko) do vody, kde spatřil plavat malou rybičku. Obdobně loví také rybák obecný, který poletuje nad vodou se skloněnou hlavou, při lovu se chvíli třepotá na jednom místě a poté se střemhlavým letem vrhá z výšky 5–6 metrů do vody za kořistí. Dlask tlustozobý je specialista na tvrdé plody. Hravě si dovede poradit i s peckami od třešní. Nejdříve rozmáčkne celou třešeň, aby se dostal až k pecce. Pecky potom jazykem obrací v zobáku, dokud nenajde tu správnou polohu, aby ji stiskem „rozlouskl“. Jazykem vyloví jádro a prázdný obal pohybem hlavy odhodí. Jeho silnému zobáku neodolá ani žádný „tvrdý“ brouk. Dokáže totiž stiskem vyvinout tlak až 45 kg. U datlů se setkáváme s tzv. bubnováním. Ptáci vyhledávají suché rezonující větve stromů a zobákem do nich buší tak rychle, že to zní jako palba z kulometu. Je to součást jejich tokání. Samec bubnováním jednak upozorňuje samici na svou přítomnost, a jednak obhajuje i svůj obsazený hnízdní revír. Datel černý při bubnování provede zobákem asi 50 úderů za 2 sekundy. Pro všechny datlovité ptáky je charakteristický dlouhý vysunovatelný jazyk opatřený u špičky zpětnými háčky. Kostěný aparát jazyka, tzv. jazylka, obtáčí celou lebku a zasahuje do kořene horní čelisti. Jakmile datel vystrčí jazyk, u jeho kořene se stáhnou silné svaly, vysunou
– 25 – Hohol severní se vyznačuje černým zobákem. U kořene zobáku je velká bílá skvrna, podle které se nemůže hohol zaměnit s jiným druhem kachen Labuť zpěvná patří k vzácným hostům v naší přírodě Samice hohola má zobák namodralý, na špičce žlutý s černým nehtem. Na snímku jsou dobře vidět ostré „vruby“ na obou čelistech zobáku U labutě velké je mají dospělci zobák růžový a u kořene černý. Samci mají na horní čelisti u kořene černý hrbol. Samice mají tento hrbol o poznání menší. Na špici zobáku je černý nehet Kavka obecná má silný a tmavý (3,5 cm) dlouhý zobák Krkavec velký je největším zástupcem krkavcovitých, a proto má i největší zobák, který je dlouhý až 9 cm a u kořene vysoký 3 cm. S tímto zobákem je schopen usmrtit i kamzičí mládě a jiné. Nejčastěji se ale živí na mršinách ŽIVÁ PŘÍRODA
– 26 – kosti kupředu a jazyk ven ze zobáku. Povolením svalů se jazyk vrátí zpátky dovnitř. Když datel jazyk nepoužívá, má ho přitisknutý kolem lebky, upevněný zezadu k nozdrám. Žluny mohou vysunout jazyk ze zobáku do délky 10 cm. Všichni ptáci z čeledi slukovitých mají tenký, značně dlouhý zobák, jehož špička je měkká a plná smyslových buněk. Sluka lesní má nejen dlouhý zobák (8 cm), který slouží jako pinzeta vytahující potravu z kypré lesní půdy, ale navíc je uzpůsoben tak, že jeho horní čelist se může na špičce trochu rozevřít od dolní čelisti pomocí podpůrných vazů, a tak uchopit kořist i pod povrchem země. Křivky mají také zajímavě upravený zobák. Obě čelisti se vzájemně překřižují, dolní čelist se zahýbá v mírném obloučku vzhůru a špička horní čelisti zase směřuje ostrým obloučkem dolů. Je zajímavé, že křížení čelistí není u všech na stejnou stranu, horní čelist může přesahovat jak po levé, tak i po pravé straně dolní čelisti. Lelek obecný má na první pohled velmi krátký a nenápadný zobák. Ovšem jakmile jej během nočního letu otevře, vytvoří se „lapač“ hmyzu, který měří od jednoho koutku ke druhému až 4,5 cm. Navíc má kolem zobáku tuhá štětinatá pírka, která ještě sráží lapající hmyz přímo do rozevřeného vaku. Tam potom končí mnoho nočních můr, brouků, jepic i komárů. Podobný zobák v menším provedení a způsob lovu mají i rorýsi a vlaštovky. Pelichání do letního šatu u tetřevů probíhá od května do června. V té době také nastává výměna rohovitého pokryvu zobáku. U samic to jde pozvolna, odloupávají se malé částečky, Bažant obecný má jako ostatní kurovití ptáci silný zobák. Sezobává především semena mnoha druhů plevele a na zemi hmyz Jídelníček koroptve polní je vymezen na asi patnáct druhů různých rostlin a také na různý hmyz, včetně mandelinky bramborové ŽIVÁ PŘÍRODA
Strakapoud velký patří mezi naše datly, a proto má silný a špičatý zobák, s kterým vysekává ve dřevě larvy hmyzu Pokud v lese spatříme strom, ve kterém jsou vytesané veliké otvory, tak to má nepochybně na svědomí datel černý, který zde objevil larvy dřevokazného hmyzu Datel černý má téměř 4 cm dlouhý ostrý zobák, se kterým dokáže „vysekávat“ larvy hmyzu i ve tvrdém dřevě. Datlům slouží ke šplhání po kmenech na nohou čtyři dlouhé prsty, kdy dva směřují dopředu a dva dozadu. Navíc mají ostře zahnuté drápky ovšem u samců se odloupávají větší plošky. Někdy se může stát, že odpadne najednou „rohovina“ z celé přední části horního zobáku. Tato výměna probíhá u starých kohoutů až v červenci, u mladých podstatně dříve, a je skončena v srpnu. Samec tetřeva má zobák dlouhý 4–6 cm, nažloutle zbarvený a horní část je mírně zahnutá dolů, čímž může připomínat zobák dravců. Samice tetřeva má zobák kratší, téměř rovný. Je dlouhý 3–3,5cm a tmavě šedý. U příbuzného tetřívka obecného jsou zobáky u samce i samice stejné, 1,4–2,1 cm. Oba mají zobáky tmavé, téměř černé. Zbarvení zobáků Barva zobáku je v ptačí říši různá, proto si na několika případech ukážeme rozdíly. Na úvod musíme připomenout, že některé druhy ptáků mají v době námluv, kdy mají tzv. svatební šat, většinou pestře zbarvený zobák, který potom během léta barvu změní. Není to pravidlo u každého druhu, ale u některých s tímto rozdílem zbarvení musíme počítat. Samec zrzohlávky rudozobé má zobák karmínově červený. Jeho samice
Čáp bílý má zobák růžový. Mláďata v prvním roce mají zobák černý Tetřev hlušec má nápadně zahnutý nažloutlý zobák Čáp černý má karmínově červený zobák, který je na špičce žlutorůžový. Jeho mláďata mají zobák žlutý, později nazelenalý Samice tetřeva má zobák rovný a tmavý. Jen přesahující špička v horní čelisti je mírně zahnutá
– 29 – Rorýs obecný má velmi malinký zobáček, se kterým během letu chytá hmyz… … aby pochytal co nejvíce létajícího drobného hmyzu, dokáže svůj zobáček otevřít tak, že se z jeho hlavy stává dokonalé lapací zařízení Lelek lesní chytá výlučně létající hmyz, jako jsou noční můry a brouci, které lapá do široce nálevkovitě roztaženého zobáku má zobák hnědočervený se světlou špičkou. Pestrým zobákem se může pochlubit i slípka zelenonohá. Oba partneři mají stejně zbarvený zobák – krvavě červený s citronově žlutou špičku. Zobák působí atraktivně z toho důvodu, že je na něm také výrazná barevná „čelní“ destička. Rybáci obecní mají růžový zobák, který má na konci černou špičku mírně zahnutou dolů. Obě pohlaví mají zobák stejný. Břehouš černoocasý má dlouhý zobák, který je od kořene růžový a na konci černý. Kačer lžičáka pestrého má ve svatebním šatě zobák (7 cm) černý a v létě zase žlutooranžový. Samice má zobák svrchu hnědý, vespod oranžový. Kačer i kachna mají zobák na konci lžicovitě rozšířený. Zobák volavky bílé je černý, ale jeho kořen a koutky jsou jasně žluté. Kos černý má od léta do zimy tmavý zobák, který se v zimě přemění v oranžově žlutý. Samička má zobák po celý rok černohnědý. V zimě u nás vzácně pobývá labuť zpěvná, nebo jen přes naše území přetahuje. Má na rozdíl ŽIVÁ PŘÍRODA
– 30 – Křivka obecná se vyznačuje zvláštním zobákem. Špičky jsou překřížené, aby se ptáci dostali k semenům šišek jehličnatých stromů od známé labutě velké zobák u kořene jasně žlutý a chybí jí černý hrbol. S rozdílnými barvami zobáků se u ptáků setkáváme především u mláďat. Staří ptáci mají ve většině případů barvu zobáku jinou než jejich mláďata. Při dospívání se potom zbarvení srovná. Například čáp bílý má růžový zobák, ale jeho mláďata mají zobák tmavý až černý. U příbuzného čápa černého, který má zobák karmínově červený, mají vylíhlá mláďata zobák žlutý a v prvním roce nazelenalý. Labuť velká má červený zobák a její mláďata mají zobák šedočerný. U kolpíků bílých mají rodiče zobák černý, který je na konci rozšířený. Jejich mláďata mají zobák růžový, zčerná jim až po roce. ŽIVÁ PŘÍRODA Kačer hohola severního má zobák (4 cm) tmavý až černý, samice namodralý, u konce žlutý s černým nehtem. Zobák je kratší, kolem 3,5 cm. Holub hřivnáč má zobák růžový, jeho špička je nažloutlá a ozobí je šedé, mladí hřivnáči mají v prvním roce zobáky tmavě šedé. Mezi největší evropské dravce patří orel mořský. Dospělý pták má zobák jasně žlutý, mladý orel má zobák šedohnědý, který změní barvu až po dvou letech. Délka zobáku činí 6,5 cm. Dravci z čeledi sokolovitých (např. poštolka, sokol, raroh) mají navíc na zobáku horní čelisti speciální výběžek, tzv. zejk, jemuž odpovídá zářez na hraně dolní čelisti a slouží ke snazšímu usmrcení kořisti. Někteří ptáci mají na kořeni zobáku kožovitý útvar, často různě zbarvený – lyska černá (bílý), slípka zelenonohá (červený), labuť velká (černý) a husice liščí (karmínově červený). U havrana polního se můžeme setkat s tím, že staří ptáci mají okolí zobáku nad nozdrami lysé a bělavé. Někteří starší jedinci mají dokonce i na spodní čelisti u kořene zobáku zduřelý útvar ze šupinek odlupující se kůže. Mladí havrani mají kolem kořene zobáku tato místa hustě opeřená a zakryté nozdry, stejně jako vrány. Mláďata pěvců mají pestře zbarvenou sliznici vnitřku zobáku. Velmi často bývá žlutý až oran‑ žový, u některých druhů až živě červený. Na‑ víc koutky zobáku jsou žluté a celý lem je silně zduřelý. Po otevření zobáku mláděte vyvoláva‑ jí tyto barvy krmicí reflex. Pestré vnitřky zobá‑ ků a zduřelé koutky mají zvlášť velký význam u ptáků hnízdících v dutinách. Výrazné zbarve‑ ní vnitřku zobáku bývá ještě u některých dru‑ hů doplněno různě velkými a odlišně zbarve‑ nými tečkami nebo skvrnami. Např. u dlaska je vnitřek zobáku barevně kombinovaný čer‑ venožlutomodrý.
– 31 – Vylíhlá mláďata ptáků mají na špičce horní po‑ loviny zobáku „vaječný zub“. Je to drobný hr‑ bolek, který má stejné složení jako zobák. Vyvíjí se již v zárodku budoucího ptáčete. Například již v devíti dnech se objevuje první náznak va‑ ječného zoubku v zárodku bažantího kuřátka. Tento důležitý orgán pomáhá potom mláděti „prorazit“ skořápku v pravidelném kruhu a poté vzepřením nožiček se skořápka odlomí a mlá‑ dě ji opustí. U kolihy velké a datla černého mají mláďata vaječný zub i na špičce dolní poloviny zobáku. Brzy po vylíhnutí mláďatům vaječný zub odpadá, protože pozbývá svou původní funkci. U nekrmivých mláďat odpadá dříve než u krmivých. Nekrmivá mláďata jej při sběru po‑ travy dříve „odřou“. Mláďatům kalouse ušatého odpadá vaječný zub až po pěti dnech. Holou‑ bata jej ztrácejí po 10 až 12 dnech a mladé vo‑ lavky dokonce až po 40 až 45 dnech. ŽIVÁ PŘÍRODA Líhnoucí se mláďata ptáků mají na špičce zobáku tzv. „vaječný zub“, se kterým prosekávají skořápku vajíčka, aby se dostala ven. Na snímku čerstvě vylíhlé bažantí mládě, kde je vaječný zub zřetelně vidět. Nejedná se o zub jako takový, ale o drobný výrůstek na špičce zobáku Dospělí havrani polní mají okolí černého zobáku nad nozdrami lysé a bělavé. Občas se vyskytnou u starých ptáků pod zobákem zvláštní lysé útvary DÉLKA ZOBÁKU U NĚKTERÝCH PTÁKŮ DRUH DÉLKA (cm) POZNÁMKA Čáp bílý 19 Koliha velká 18,5 (ohnutý mírně dolů) Volavka popelavá 13,5 Jeřáb popelavý 10–12 Krkavec velký 8–9 (ukořene3cmvysoký) Výr velký 9 Sluka lesní 8 (samičky mají vždy delší zobák) Havran polní 7,5 Kormorán velký 7,5–8 Husa velká 7,5 Havran polní 7,5 Lžičák pestrý 6,5 Tetřev hlušec 6,5 (samice 3,5) Orel mořský 6,5 Kachna divoká 6 Vrána obecná černá 6 Ořešník kropenatý 5 Puštík obecný 4 Kavka obecná 3,5 Jestřáb lesní 3,5 Holub hřivnáč 3 Sýc rousný 2 Kulíšek nejmenší 1,5
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=