– 36 – Vůně jehličí Text: Hana a Vladimír Motyčkovi Foto: Hana a Vladimír Motyčkovi, Kamila Motyčková Šírová První jehličnany (Pinopsida) se objevily na Zemi koncem karbonu, asi před 300 miliony let. Jejich předchůdci byly kordaity (Cordaitopsida), části jejichž kmenů s chůdovými kořeny se často zachovaly mineralizované jako tzv. „araukarity“, avšak ty vyhynuly již v permu. Kordaity (své jméno získaly po českém mykologovi a paleobotanikovi Augustu Cordovi) byly součástí uhlotvorných karbonských močálů. Jejich pozůstatky lze u nás nalézt třeba v Podkrkonoší, na Plzeňsku či na Rakovnicku. Spolu s nimi rostly v karbonských močálech již i pravé jehličnany, např. rodu Walchia. Jejich bouřlivý rozvoj nastal však až v druhohorách. V triasu se objevují zástupci borovicotvarých (Pinales), mezi které patří kromě několika vyhynulých čeledí i všechny recentní druhy. Rody, které známe ze současnosti, se však objevují V myslích mnoha lidí je vůně jehličí spojena s vánočními svátky, kdy v našich bytech zavoní vánoční stromky. Ale uvažovali jste již někdy, proč jehličnaté stromy tak krásně voní? A proč smrk voní jinak než borovice a třeba takový tis nevoní skoro vůbec? A proč jsou vlastně jehličnany tak odlišné od ostatních stromů? K tomu, abychom zjistili alespoň část odpovědí na tyto otázky, se budeme muset vrátit o „pár“ let zpátky. ŽIVÁ PŘÍRODA
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=