Ukázkové číslo časopisu Naše příroda č. 6-2023

– 38 – Borovice kleč (Pinus mugo) je hlavní dřevinou nad hranicí lesa v Krkonoších a Jizerských horách, na Šumavě jen na kamenitých srázech v nejvyšších polohách. V ostatních našich pohořích byla vysázena, často však byly použity rostliny cizí provenience. Dorůstá výšky okolo 2,5 m, vyznačuje se pokřivenými, poléhavými kmeny, které jsou vystoupavé až na koncích. Klečové porosty mají nad hranicí lesa významnou půdoochrannou a vodoochrannou funkci, v minulosti se však dřevo kosodřeviny používalo jako palivo a porosty byly dokonce často vypalovány, aby se rozšířily pastviny. Borovice černá (Pinus nigra) je odolná vůči exhalacím, proto se často vysazuje v městských aglomeracích. U nás však není původní, pochází z oblastí kolem Středozemního moře, Malé Asie, Krymu a Kavkazu. Do Čech byla poprvé dovezena v roce 1796, v průběhu 19. a 20. století byla často vysazována v lesních kulturách. Dnes je považována za nežádoucí, protože v jejích porostech se vytvářejí vrstvy sterilního jehličí. Nachází však uplatnění jako okrasný strom. Dorůstá výšky až 40 m, jehlice má dlouhé až 18 cm, ve svazečcích po dvou. Od naší domácí borovice lesní se pozná podle tmavé borky a delších jehlic. V květnu a červnu se na stromech objevují žlutavé, válcovité samčí šištice (na obrázku), ze kterých se uvolňuje velké množství pylu, a karmínově červené až nafialovělé šištice samičí, které po opylení dozrávají během tří let ve vejčité šišky velké okolo 8 cm. ŽIVÁ PŘÍRODA

RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=