Ukázkové číslo časopisu Naše příroda č. 6-2023

– 47 – ŽIVÁ PŘÍRODA Zeravec východní (Platycladus orientalis) pochází ze severovýchodní Číny. Ve své domovině dorůstá vzácně výšky až 30 m, u nás obvykle jen okolo 10 m, nebo je keřovitého vzrůstu. V Čechách byl poprvé pěstován od roku 1804 v pražské zahradě Kanálka. Rostliny mohou obsahovat až 4 % silice, jejíž hlavní složkou je monoterpen thujon, složený ze směsi stereoizomerů α-thujonu a β-thujonu, který tvoří až 65% silice. Mimo terpenických látek (α-pinen, borneol, kamfen, fenchon, limonen, myricen, terpin, terpinolen) obsahují rostliny kumariny (p-kumarová kyselina, umbelliferon), flavonoidy (katechin, gallokatechin, kemferol, mearnsitrin, myricetin, myricitrin, procyanidin, prodelfinidin, kvercetin, kvercitrin, isokvercitrin) a třísloviny. Jehlice jsou šupinovité, jen asi 2 mm dlouhé a 1 mm široké, na větévkách vyrůstají ve čtyřech řadách, postranní překrývají středové. Dost často se uvádí, že jehlice při rozemnutí nepříjemně páchnou, ale to je hodnocení dosti subjektivní a nemusí s ním každý souhlasit. Šišky jsou vejčité, před dozráním dužnaté, modravě ojíněné, s tupými hroty. Po dozrání zdřevnatějí, skládají se z 6–8 šupin, které ukrývají asi 5 mm velké, neokřídlené semeno (podobné obilce žita). Tis červený (Taxus baccata) je proslulý tím, že je celý, s výjimkou dužnatého červeného míšku kryjícího semeno, prosycen toxickými pseudoalkaloidy, z nichž nejdůležitější je isotaxin B, který tvoří až 30 % obsahových látek. Charakteristickým znakem tisového dřeva je to, že na rozdíl od jiných jehličnanů chybějí v celém stromu pryskyřičné kanálky a dřevo proto nikdy na řezu nevoní pryskyřicí. Mix toxinů (je jich okolo 350), který tis obsahuje, zřejmě dostatečně chrání rostlinu před konzumenty, takže další ochrana pomocí pryskyřice a silic s odpudivými a lepivými účinky je zbytečná. I přes tuto důkladnou chemickou ochranu se naleznou organismy, které ji dovedou překonat. V našich podmínkách je nejdůležitějším škůdcem tisů bejlomorka tisová (Taxomyia taxi), jejíž larvy při žíru na jehličí vytvářejí charakteristické hálky ve tvaru „růžiček“.

RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=