– 63 – Nad Kühnhaide se zvedají vrcholy, jejichž maximální výše se blíží k 850 metrům. Ty ale už patří naší straně hranice fungovala přepřahací stanice, aby se formanské povozy snadněji vypořádaly s namáhavým putováním přes hory. A záhy se vedle lesní cesty, která kopíruje prastarou obchodní komunikaci, objevil Totenstein. Ohromný masivní kámen svým tvarem zdánlivě evokoval židovský náhrobek. Totenstein však významem odpovídá našim smírčím kamenům, jelikož upozorňuje na ohavný mord. Tady čtyři rakouští oficíři brutálně zabili a oloupili dragounského rytmistra Paula (von) Münch, když se po strastiplné pouti z bitev s Turky na daleké Krétě, vracel do domovského Saska. Mě nejvíce vzrušovala tajuplná jedle. Během pár minut jsem se dočkal: cestu vroubil další památník s reliéfem obřího jehličnanu, jehož větve se po pár metrech vodorovného růstu ohnuly a vyrazily vzhůru ke slunci paralelně s hlavním kmenem. Jedle tak dostala tvar svícnu. Podobnou „svícnovou“ jedlí se pyšnil i náš Žofínský prales. Leuchtertanne se tu tyčila skoro pět stovek let, až ji roku 1912 zcela uschlou a odumřelou, skolila vichřice. Zbytky padlého kmene zetlely. Ovšem teď se již v oplocence za památníkem zelenají nové mladé jedličky. Memento krvavého závěru války Okolí rašeliniště tají ještě jednoho svědka bouřlivé minulosti. Hnědá šipka u silnice upozorňuje na válečný hřbitov. Těsně před sklonkem druhé světové války sem přijel transport s vězni z detašovaného lágru buchenwaldského koncentráku. Na lokomotivu ovšem zaútočili spojenci a vězni se rozutekli do lesů. Tam je naháněli místní příslušníci nacistické moci. A uprchlé vězně zmasakrovali. Další mrtvé z jejich řad pak přinesl následný pochod smrti, který mířil do Terezína. Po válce těla obětí řádění nacistů spočinula v pietně koncipovaném areálu lesního pohřebiště. Krušné hory
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=