Ukázkové číslo časopisu Naše příroda č. 6-2023

– 66 – Oybin tvoří jednu z nejpůsobivějších scenérií v Žitavských horách např. od Kamenického Šenova, ze Zlatého vrchu, Pustého zámku u České Kamenice a řady dalších míst. Znělcové jsou nejvýraznější dominanty v pohoří, včetně nejvyššího vrcholku Luže (793 m), přecházeného, stejně tak jako dvojvrcholový Hvozd (749 m), státní hranici. Díky rozhlednám jde o místa skvostných výhledů, což platí i pro souměrný kužel Jedlové (774 m) uprostřed pohoří. V jeho východním sousedství byla na vyhlídku upravena i zřícenina středověkého strážního hradu Tolštejnu, čnící z vrcholku rozeklaného skaliska – pozůstatku někdejší znělcové žíly. Doslova úchvatný výhled na celou hornatinu a daleko „do kraje“ nabízí i příkrý vrcholek Klíče (760 m) nad obcí Svor, utnutý na jižním temeni skalními a suťovými srázy. Strmé „hrbce“ a „stožce“ Také pro mnohá další návrší je typický vrcholový „suk“ z odolné vyvřeliny, jehož vzhled byl inspirací k místním názvům „hrbolec“, „hrbec“ apod. Částečně to platí i pro už zmíněnou horu Luž, kdysi nazývanou Hrbec (Hickelstein), nyní se toto označení užívá jen pro skalní výstupek na německém předvrcholku. Čedičový útes Hrbolec zase vystupuje západně od Rybniště a jemu podobný Hranáč je součástí Středního vrchu nad obcí Prysk. Poněkud rozložitějším skalnatým vrcholkům se v Lužických horách říká „stožce“. Vystupují například z čedičového a převážně zalesněného Stožeckého hřbetu nad Stožeckým sedlem (přecházeným silnicí č. 9) a patří k nim i vrch Stožec (662m) s vyhlídkovou Jelení NEŽIVÁ PŘÍRODA

RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=