– 10 – Zimující brhlíci lesní pinzetovitými zobáky zručně vykutávají hmyz zpod kůry stromů a tu a tam si zaletí na krmítko pro slunečnici do zásoby Severský hýl obecný nás poctí svou vzácnou návštěvou v době hojnosti jeřabin a semen jasanů a javorů Lejsek černohlavý často přilétá z Afriky se zpožděním a na hnízdištích pak hladoví. To může vést až k lokálnímu vymírání krajin, kde je pro ně hmyzí bufet otevřen celoročně. Tím spíš, že nezřídka jsou v tropech doma (mají tu evoluční původ) a k nám zalétají jenom výhodněji vyhnízdit. V mírném pásu totiž těží především z jarního baby boomu hmyzu a zároveň se tu těší menšímu konkurenčnímu a predačnímu tlaku. Zkrátka vidina vyššího reprodukčního úspěchu jim prozatím za riskantní cestování stojí. A tak davy tažných druhů s každým jarem a podzimem vyrážejí na nebezpečnou vzdušnou pouť. Instinktivně pendlují mezi hnízdišti a zimovišti a pokaždé je spolehlivě najdou díky vynikající paměti a s pomocí nočního, denního a magnetického kompasu (orientují se totiž podle postavení hvězd a slunce na obloze a také podle zemského magnetismu). Zatímco mnozí ptáci cestují v noci za komfortnějšího počasí a menšího predačního tlaku (např. mnoho pěvců), někteří risknou cestu odvahy přes den (např. čápi, ale i sýkory a pěnkavy). Různí ptáci podnikají různě dlouhé trasy (čítající stovky až tisíce kilometrů) s odlišným počtem odpočinkových zastávek a volí přitom i různé migrační strategie. Zatímco jedni zazimují poblíž hnízdiště, druzí zamíří daleko na jih. K dálkovým migrantům patří např. vlaštovky, jiřičky, rorýsi a čápi. Ale skutečnými rekordmany jsou bahňáci. Ti nalétají tisíce kilometrů a povětšinou si během cesty odpočinou nanejvýš jedinkrát (více o tahu bahňáků viz Naše příroda 2016/4, str: 26–36). Inovace migračních strategií Nápadná proměna stávajících hnízdišť a zimovišť nutí ptáky k inovacím zaběhnutých migračních strategií ŽIVÁ PŘÍRODA
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=