Vyhlídková věž je klasikou mnoha veřejnosti zpřístupněných rašelinišť. Odtud se nejlépe posoudí, zda se revitalizace podařila V minulosti staří horalé Stengelhaide označovali jako „široké rašeliniště“ Odlišný přístup Rašeliniště Stengelhaide se markantně liší od jeho ostatních krušnohorských příbuzných, kteří se dlouhá desetiletí těší ze zvláštního režimu, poněvadž si uchovali původní málo dotčené biotopy se zrádnými mokřinami, jako například známé Velké jeřábí jezero nebo blizoučké Morthäuser heide. To se dočkalo ochrany už roku 1911. A nově se dohled rozšířil i na sousední Stengelhaide, které však předtím takřka zlikvidovala intenzivní těžba. Samozřejmě, že následně se mohla z většiny vydobytá a odvodněná plocha rašeliniště klasicky zalesnit smrkem. Tady se ovšem zvolil úplně opačný postup: rašeliniště maximálně revitalizovat! A v místech, co naprosto pozbyla několikametrovou vrstvu rašeliny, alespoň opětovně nastartovat přírodní procesy, aby se rašelina mohla znovu tvořit. To znamenalo sem zase přivést vodu, a především ji zadržet. Někdejší odvodňovací příkopy proto narušily překážky. Následně se vybagrované území pozvolně zaplavilo. Tam se pak z titěrných fragmentů původního rašeliniště pomalu vrátil klíčový mech rašeliník a ostatní typické rostliny. Návratu se uměle dopomohlo, zejména v případě dřevin. Těžba rašeliny skončila roku 1990. A revitalizace se brzy rozeběhla naplno. Dnes se již o úspěšných výsledcích hravě přesvědčíme na vlastní oči. Borovice v jedné linii Povalový chodník u závodu nás vyvedl z příšeří smrčin. Před námi se vlnily kopečky drnů trávy i mechu a mezi nimi se leskla temná hladina mělkých tůní obrostlých rašeliníkem. Po levici se tyčila konstrukce vyhlídkové plošiny, za ní se bělaly
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=