Paula von Münch zamordovali rakouští důstojníci, kteří se k němu přidali v poslední vesnici na naší straně hranice – Hoře Svatého Šebestiána. Za necelé dva týdny nad vrahy spadla klec. A stráž je zadržela uvnitř hostince v německém Eisenachu. Tři se dočkali mučení a popravy, čtvrtý díky šlechtickému původu z tohoto průšvihu vyváznul Připomínka kapitálního stromu. Podle pramenů svícnová jedle dosahovala výše čtyřiceti metrů se zdejší nadmořská výše pohybuje okolo 750 metrů, okolní krajina rezonuje horským nábojem. Východně od Kühnhaide se vlní pomyslná páteř pohoří. Nicméně klasický ostrý hřeben, jaký známe například z Krkonoš, tady nehledejme. Krušné hory jsou u nás v tomto směru unikát, neboť tamní hřeben vyplňuje široká náhorní plošina s mělkými pánvemi, ze které vystupují jednotlivé vrcholy. I proto se tam sešly ideální podmínky pro vznik rašelinišť. O nich podají vyčerpávající informaci panely naučné stezky. Po její trase návštěvníky doprovází dvě rozverné postavičky „Moosi“ a „Rauschi“. Tedy volně česky „Klikvina“ a „Opilka“. Pojmenování maskotů stezky napovídá, že tvůrcům posloužily za inspiraci bobule dvou typických reprezentantů rašelinišť, klikvy a vlochyně. A u textu infopanelů nechybí česká mutace. Loupežný mord a vzpomínka na kolosální jedli Po absolvování stezky se vracíme na parkoviště. Tam mě zaujalo opačné pokračování zelené značky. Rozcestník sliboval zajímavosti schované pod lákavými zaklínadly jako Totenstein (Kámen smrti) či Leuchtertanne. Co by se mohlo skrývat za záhadnou formulí Kámen smrti si lze s pomocí fantazie jakžtakž alespoň v hrubých obrysech představit. Ovšem pojem Leuchtertanne mi nebyl jasný vůbec. Matně jsem si vzpomenul na německou koledu o jedličce – „O Tannenbaum“. Takže místo asi souviselo s jedlí. Akorát výraz Leuchter, tedy „svícen“, mně neseděl. Prvně jsem minul drobný památník. Ten připomínal, že tu za minulých časů
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=