– 9 –
V
lk obecný (
Canis lupus
) je naše
největší psovitá šelma dosahu-
jící délky až 1,5 m. Samci jsou
větší než samice. Vlk má velké ostré
špičáky a trháky mu slouží jako nůž-
ky. Staří samci mají mohutnou šíji,
jejíž silné osrstění působí jako hříva.
Hnědošedá srst je v zimě mnohem
hustší než v létě; huňatý ocas nosí vlk
svisle nebo šikmo dolů. Vlk se od vel-
mi podobného německého ovčáka od-
lišuje širší a větší hlavou, kterou nese
nízko, a kratšími ušními boltci. Cel-
kově působí mohutnějším dojmem.
Stopa vlka je poměrně velká a na roz-
díl od stopy psa je jakoby prodlouže-
ná, bříško nikdy nedosahuje úrovně
prstů. Vlk se pohybuje tichým kro-
kem, klusem nebo cvalem. Pamatuji si
na jedno nečekané setkání na Sloven-
sku, když jsem se dostal do těsné blíz-
kosti velkého vlka, který kolem mě
proběhl tak potichu, že kdybych ho
neviděl, vůbec bych jeho přítomnost
nezaznamenal. Při chůzi klade zad-
ní tlapy do stop předních, takže jeho
stopová dráha se podobá rovné čáře.
Naše Západokarpatské vlčí popu-
lace se svými tělesnými rozměry pod-
statnější neliší od populací, které obý-
vají Polsko, jakož i střední a jižní část
lesnatého pásma evropských a asij-
ských oblastí Ruska, a patří tedy k no-
minátnímu poddruhu vlka obecného
eurasijského (
Canis lupus lupus
).
V
lk obývá území od arktic-
ké tundry po stepní a křo-
vinaté oblasti jižní a jihový-
chodní Evropy. Kdysi se vyskytoval
i v západní Evropě, avšak zde byl
„Jako živá lavina se vytrvale žene krajinou vlčí smečka za kořistí, která nemá šanci uniknout…“
Vychytralý, lstivý, krvelačný – i takové přívlastky odjakživa doprovázely vlka, tuto inteligentní
a tajemnou šelmu. Pro mnohé je vlk symbolem strachu a smrti, pro jiné symbolem volnosti.
vyhuben (střelnými zbraněmi, chy-
táním do pastí, otravami strychni-
nem) a pronásledováním ze strany
člověka byl zatlačen do odlehlých, těž-
ko přístupných horských oblastí se-
verní Skandinávie, Karpat, Balkán-
ského, Apeninského a Pyrenejského
poloostrova. Jeho původní areál se roz-
kládá dále na východ, odkud vždy
znovu putují smečky vlků směrem
na západ. V souvislosti se zavedením
částečné ochrany vlka se v posledních
letech jeho četnost zvýšila a začíná
pronikat např. z Polska do Německa.
Osídlil také opět některé oblasti Fran-
cie, ale jen ostrůvkovitě. Areál výsky-
tu vlka na východě pokrývá velké části
Asie a Sibiře. Na Slovensku byly stavy
vlků před 2. světovou válkou velmi
nízké, jen na východním Slovensku
přežívalo několik jedinců. Díky ochra-
ně se opět stavy vlků zvýšily a v sou-
časnosti osídlují téměř celou lesnatou
část východního, severního a střední-
ho Slovenska. V některých oblastech
na Slovensku je populace vlka poměr-
ně početná a na zvěři někdy způsobu-
je škody, zejména na jelení, ale i srnčí
a kamzičí. Vlk se umí výborně přizpů-
sobit různým biotopům od tundry
Výskyt vlka v Česku a na Slovensku
n
výskyt vlka
n
místa s celoroční ochranou
Vlčí pár.
Foto Pavol Turňa
