– 19 –
stěží jednou za život, ale nechtěl jsem
vlky u zasloužené hostiny rušit. Pro-
to jsem se psy tiše a rychle sestoupil
do sousedního údolí. Právě viděný zá-
věr dramatu mi nešel z hlavy: jak to,
že vlci dokončili lov, když o nás nepo-
chybně věděli? Podobnou zkušenost
však dávno před námi učinil i L. Da-
vid Mech: „Při takových střetnutích
se zdají být dravec i kořist soustře-
děni jeden na druhého tolik, že ne-
vnímají dění kolem sebe. Například
jsem znal velmi plaché vlky, kteří
pronásledovali jelena až na něčí dvůr
a zakousli jej přímo tam, před očima
všech. Jakmile svou kořist takto za-
bijí a všimnou si, kam až se odvážili,
utečou, ale v noci se vrátí a mrtvolu
odtáhnou.“
Smyslem vlčího života je duch
smečky a jejich náboženstvím je lov.
Vlci, jako všechny šelmy, jsou opor-
tunisté a upřednostňují pokud mož-
no co nejsnadnější kořist, aby omezi-
li nebezpečí vlastního zranění. Proto,
mají-li na výběr, volí kořist mladou,
handicapovanou nebo přestárlou.
Je třeba mít na paměti, že při chovu
vlků v zajetí je člověk zbavuje jedno-
ho ze základních kamenů jejich osob-
nosti – lovu.
Dobrodružství vlčat
Pomalu a lopotně jsme získá-
vali výšku ve hvozdech Slovenské-
ho rudohoří. Mou pozornost náh-
le upoutal pohyb daleko před námi
Smečka útočí na obličejovou
část a břicho kořisti,
dokud ji nesvalí na zem.
Foto Jaroslav Vogeltanz
