– 14 –
a neunaví se po krátkém, silném za-
tížení organismu, jak je tomu v pří-
padě lovců, kteří využívají moment
překvapení. Gepard například dosa-
huje mnohem vyšší rychlost než vlk,
ale po pár sekundách je již vyčerpán.
Vlci naproti tomu dokážou, pokud
je to nutné, pronásledovat kořist dlou-
hé hodiny a při štvaní si vytrvale udr-
žují poměrně velkou rychlost. Při pro-
následování vlci sledují stopu nosem,
který je velmi citlivý na čichové vje-
my. Vlčí čichový orgán se řadí k nej-
dokonaleji vyvinutým smyslovým or-
gánům v přírodě. Po krátkém nebo
delším čase musí i ta nejsilnější ko-
řist podlehnout. Smečka nakonec ko-
řist zastaví a obléhá ji ze všech stran,
přičemž na ni vlci útočí a pokouše-
jí se ji zardousit. Větší kořist se vlk
snaží povalit na zemmohutným sko-
kem z boku a současným zakousnu-
tím do těla kořisti. Větší zvíře však
hned nespadne, ale vlk mu obvykle
i tak vytrhne kus masa. Z ulovené ko-
řisti nechá větší smečka, pokud ji nic
nevyruší, jen velmi skromné zbytky.
Vlci zkonzumují maso, které vytrhá-
vají ve velkých kusech, vnitřnosti, ale
i tenčí kosti.
Vlci nepronásledují jen velkou ko-
řist, jako jsou jeleni, divočáci a srnčí
zvěř. Požírají i množství menších zví-
řat – ptáky, zajíce, hraboše, ale i mr-
šiny nebo i žáby, ryby, ovoce a rost-
linnou potravu. Vlci nejsou vybíraví
a zaměřují se na to, co se dá snadně-
ji ulovit. Proto opakovaně způsobují
mnoho problémů i s užitkovými zví-
řaty, jako jsou ovce nebo skot. Domá-
cí zvířata, pokud jsou navíc ve vel-
kých skupinách, vlk uloví mnohem
snadněji, než plaché volně žijící druhy.
Vlci se prakticky vyskytují všude tam,
kde se vyskytuje ovčáctví, zejména ale
ve středních a vyšších polohách.
Ž i vá p ř í r o d a
Ve smečce panuje přísná hierarchie.
Foto Jaroslav Vogeltanz
