Mohutný sumec, král zdejších vod
Ledová kra nad hlavou
činnosti, jako je třeba jeskynní potá-
pění anebo potápění pod ledem. Ale
nejde jenom o sny, jde také o dokázá-
ní si sobě a okolí, že překonání stra-
chu z pobytu v neznámém prostředí
je v moci každého z nás.
J
e krásné slunečné zimní ráno.
Malá skupina potápěčů se na bře-
hu zatopeného lomu pomalu sou-
ká do obleků připomínajících kosmic-
ké skafandry. Krátce kontrolujeme
již předem pečlivě přezkoušenou vý-
stroj, abychom se s dýchacími pří-
stroji na zádech a s těžkou olověnou
zátěží několika potácivými kroky pře-
místili křupavým sněhem k černé-
mu otvoru, vyřezanému na bělostné
ledové ploše. Padají poslední krátké
věty, cvakají karabiny s vodícím la-
nem a vzápětí jeden po druhémmizí-
me pod tmavou hladinu, ozdobenou
jiskřivými ledovými úlomky.
Bílá, zdánlivě nekončící deska nad
hlavou, prozářená slunečními paprs-
ky, měkce osvětluje okolní scenérii.
Pohled křišťálově čistou vodou umož-
ňuje dobře se orientovat a dovoluje
dohlédnout až ke vzdálenému keři,
rostoucímu kdysi na kamenném sva-
hu žulového lomu. Společně s mým
průvodcem a společníkem, nazýva-
ným v potápěčském žargonu „buddy“,
míříme k vyhlédnutému cíli. Bílé lano,
které nás spojuje s život a slunce po-
skytujícím otvorem, se odvíjí z kovo-
vého bubínku metr po metru. Blížíme
se k rozložitým větvím, kdysi plným
listí a bzučícího hmyzu. Teď jsou oba-
lené zelenou řasou a ostře kontrastují
s nedalekou ledovou deskou. Ta zachy-
cuje naše výdechy, ony stříbrné, neu-
stále se měnící bubliny, podobné ob-
rovským kapkám rtuti. Kloužou pod
ledovým stropem a groteskně odrá-
žejí naše postavy jako v pokrouceném
zrcadle. Rozhlížíme se kolem. Chvil-
ku pozorujeme malé okouny, zvědavé
