– 29 –
imaga. V tělech housenek i dospělých motýlů
byly zjištěny především srdeční glykosidy, hi-
stamin, alkaloidy a acetylcholin. Takové sous-
to – u housenek doplněné ještě o ostré chlupy,
schopné vyvolat dermatitidu – je pro každé-
ho hmyzožravce zážitkem, který si na dlouho
zapamatuje a příště se podobnému stvoření
raději vyhne. Obětovaný jedinec tak přispívá
k ochraně celé populace a výstražné zbarvení
(Müllerovo mimikry) je účinným nástrojem,
který většinu nepřátel odradí od dalšího lovu.
Domyslíme-li však tuto skutečnost do konce,
muselo by se to v přírodě přástevníky jen hemžit.
Za to, že to tak není, vděčíme tomu, že se v zájmu
zachování rovnováhy vyvinuly i u jejich nepřá-
tel vlastnosti, které jejich přílišné rozmnože-
ní omezují. Kupříkladu kukačky si nic nedělají
ani z ostrých chlupů housenek, ani z odpudi-
vých látek, které obsahují, a cpou se jimi ostošest.
Problémy pak řeší tím, že čas od času vyvrhnou
chlupy z housenek spolu s vrchní vrstvou žalu-
deční sliznice.
Housenky přástevníků jsou díky tomu,
že značně důvěřují svým obranným prostřed-
kům, dosti málo opatrné a ani se nesnaží příliš
skrývat. Některé z nich jsou dokonce heliofil-
ní, a tak je dost často můžeme najít, jak se slu-
ní na vrcholku živné rostliny. To pochopitelně
nemůže uniknout pozornosti četných parazi-
toidů (živočichů, kteří prodělávají svůj vývoj
v těle hostitele a na konci svého vývoje ho usmr-
tí), kterými je značná část housenek napadena.
Na to sice žehrají sběratelé motýlů, kteří
se snaží z housenek odchovat bezvadné exem-
pláře přástevníků pro své sbírky a na konci
sezóny mají místo krabice barevných motýlů
docela slušnou sbírku kuklic, lumčíků a jiné-
ho cizopasného hmyzu, ale my ostatní může-
me být docela spokojeni s tím, jak je to v pří-
rodě zařízeno.
Ž i vá p ř í r o d a
