– 30 –
V
zhledem k tomu, že přástev-
níci létají dost často i v noci –
některé druhy, jako např.
přástevník medvědí (
Arctia caja
)
jsou aktivní téměř výhradně v noč-
ních hodinách – vyvstává otázka, jak
se takový motýl, byť i nechutný, brá-
ní před nočními lovci, tedy přede-
vším netopýry, kteří se orientují úpl-
ně jinak než pomocí zraku. Odpověď
dala až nejmodernější technika vy-
vinutá původně – jak jinak – pro vo-
jenské účely.
Detektory ultrazvuku a noktovi-
zory odhalily, že každou noc, od jara
do podzimu, zuří v povětří nekoneč-
ná válka mezi nočním hmyzem a jeho
lovci. Mnozí noční motýli, přástevní-
ky nevyjímaje, mají tělo a hrany kří-
del pokryté jemnými chloupky, které
jednak zabraňují vzniku vzdušných
vírů za letu, a tím i vzniku akus-
tických vln, které by je prozradily
citlivému sluchu netopýrů, jednak
pohlcují ultrazvukové signály neto-
pýrů a dělají je tak pro tyto noční
lovce „neviditelnými“. Nepřipomíná
vám to tak trochu princip technolo-
gie stealth používané u nejmoderněj-
ších bojových letadel?
Ani těmito opatřeními však není
arzenál přástevníků vyčerpán. Po stra-
nách hrudi mají poměrně jednodu-
ché sluchové orgány, které však jsou
schopné zachytit již ze značné vzdá-
lenosti ultrazvukové signály netopý-
rů. Pokud se netopýr přiblíží na vzdá-
lenost, kdy by již mohl hrozit přímý
útok, vyšle přástevník pomocí zvlášt-
ního zvukotvorného orgánu u koře-
nů třetího páru nohou krátký ultra-
zvukový signál trvající jen pouhou
milisekundu na frekvenci přijímané
netopýry. Ten zřejmě útočícího neto-
pýra informuje o tom, že je jeho ko-
řist nejedlá, protože obvykle okamžitě
Ž i vá p ř í r o d a
Běloskvrnáč pampeliškový
(Amata phegea) byl ještě poměrně
nedávno řazen do zvláštní čeledi běloskvrnáčovitých (Amatidae).
Jeho výskyt na našem území je ostrůvkovitý, ale tam, kde žije, bývá
hojný. Housenky jsou všežravé, kuklí se po přezimování. Na první
pohled se běloskvrnáči podobají spíše vřetenuškám, od kterých
se ale liší nitkovitými tykadly.
Housenky přástevníka bezového
(Spilosoma lutea) nejsou
ve výběru potravy nijak náročné. Kromě bezu černého je můžeme
zastihnout i na kopřivách, šťovíku, pampelišce či jitroceli.
V mládí žijí pohromadě, na podzim se rozlézají a zakuklují.
Lišejníkovec obecný
(Eilema lurideola) má v rozpětí jen
3–3,5 cm. Nevyniká ani nijak nápadným zbarvením a jak již
jméno napovídá, housenky se živí různými druhy lišejníků.
Kuklí se až po přezimování, motýli létají v červenci a srpnu,
kdy často přilétnou ke světlu.
