– 31 –
změní směr letu a od útoku upustí. Je to tedy ja-
kási akustická obdoba Müllerova mimikry.
Jako vždy a všude se však i v přírodě nalez-
nou „podvodníci“, kteří této skutečnosti dove-
dou využít, přestože jejich tělo žádné jedova-
té a dráždivé látky neobsahuje. Podobně jako
motýli nesytky nebo mouchy pestřenky napo-
dobují svým zbarvením nebezpečné vosy nebo
sršně – což se nazývá Batesovo mimikry – ně-
které můry se naučily vydávat akustické signá-
ly „nechutných“ přástevníků, přestože by pro
netopýry byly docela dobrým soustem.
L
išejníkovci vypadají vedle vlastních přás-
tevníků tak trochu jako chudí příbuzní,
i když ani o nich se nedá říci, že by byli
zbarveni nudně. Většina z nich má na křídlech
jemné pastelové odstíny oranžové, růžové či
žluté, které střídá šedá barva s perleťovým les-
kem. Ani velikostí se svým nejbližším příbuz-
ným nemohou rovnat, protože dosahují v roz-
pětí obvykle okolo 3 cm.
Zato jejich housenky vynikají neobvyklými
chutěmi. Většina z nich se živí spásáním stro-
mových lišejníků, avšak housenky lišejníkovce
čtveroskvrnného
(Lithosia quadra)
se příleži-
tostně stávají nelítostnými dravci. V době kala-
mitního rozmnožení bekyně mnišky
(Lyman-
tria monacha)
zcela změní své potravní návyky
a živí se jejími housenkami, což je pro housen-
ky motýlů jídelníček dosti nezvyklý. Housen-
ky lišejníkovce vroubeného
(Eilema complana)
zase vedle lišejníků rády spásají suché listy šves-
tek, buků nebo dubů.
Podčeleď běloskvrnáčů u nás má pouze dva
zástupce – běloskvrnáče pampeliškového
(Ama-
ta phegea)
a běloskvrnáče lišejníkového
(Dys-
auxes ancilla)
.
Jejich výskyt je ostrůvkovitý, vyskytují
se spíše v teplejších oblastech. Svým vzhledem
značně připomínají vřetenušky (liší se přede-
vším nitkovitými tykadly, zatímco vřetenušky
je mají rozšířená), a tak jim většina lidí ani ne-
věnuje pozornost.
Ž i vá p ř í r o d a
