– 34 –
Na těchto poměrně rychlých proce-
sech mají největší zásluhu speciali-
zované bílé krvinky, které odboura-
jí nepotřebné tkáně a část získaného
„materiálu“ je pak použita pro růst
nových orgánů.
N
a rozdíl od obojživelníků,
u některých plazů, přede-
vším ještěrek, je ztráta celého
ocasu nebo jeho části dosti běžným
jevem. Je zajímavé, že na této tzv.
kaudální autotomii – odvržení oca-
su (lat.
cauda
– ocas) se může po-
dílet postižený živočich i aktivně.
Příčinou odlomení ocasu bývá tedy
nejenom vnější síla – predátor, ale
může k němu dojít i výlučně činnos-
tí ocasních svalů. Důvod tohoto „se-
bepoškození“ je prostý – záchrana
života. Útočníkovi tedy zůstává re-
lativně nepotřebná část těla kořisti,
která oběti postupně doroste. Ocas
se může odlomit těsně za kořenem
stejně jako u špičky.
Většina logicky myslících lidí
se domnívá, že se ocas láme mezi jed-
notlivými obratli. Není tomu ale tak.
Tzv. zóny zlomu u plazů probíhají
napříč obratlem. Pouze u některých
Ocásek ještěrky se při
autotomii oddělí v zóně
zlomu, která probíhá
napříč obratlem.
Ještěrka obecná
s regenerovaným ocáskem.
