– 20 –
v přehledném listnatém lese. V zákou-
tí mohutného buku jsem shodil ba-
toh, „zaparkoval“ malamuty a vylovil
malý, ale výkonný dalekohled z kapsy
košile. To, co jsem spatřil díky tried-
ru, mi vyrazilo dech…
V lese mezi balvany čtyři vytáhlá
nohatá vlčata dotírala na statného je-
zevce. Kroužila kolem něj, pošťucho-
vala ho a zezadu rafala po jeho tuč-
ném zadku. To se pochopitelně
rozzlobenému, nerudnému bručou-
novi pranic nelíbilo: točil se jako
na obrtlíku, prskal a chňapal hned
sem a hned tam. Vlčat však byla pře-
sila a byla rychlá a skotačivá jako roz-
marný vítr. A navíc je nebezpečná hra
s ohněm nevýslovně bavila. Po hodné
chvíli se na scéně jako duch zjevila vy-
hublá matka vlčice, hnědošedou srst
na hřbetě zježenou jako kartáč, uši
přiložené k hlavě a s výstražnou gri-
masou. Vyštěkla na vlčata a na prken-
ných nohou obcházela jezevce s ohr-
nutými pysky a s hrdelním vrčením.
Vlčata poslušně a vyjeveně zmizela
v křovinách. Vlčice je pomalu následo-
vala a s hlavou přes rameno nespou-
štěla z jezevce oči. Vlci se rozplynuli
v houštinách jak řídká mlha a jeze-
vec, který ještě cosi nazlobeně mru-
čel, se pomalu odkolébal na druhou
stranu. Po fantastické scéně mi zby-
la jenom vzpomínka…
Rodinka
Obsazený vlčí brloh na beskyd-
ském Smrku objevili mí psi. Dovláče-
li mě k jeho ústí mezi balvany a vývrat
a dychtivě chtěli dovnitř. Měl jsem co
dělat, abych je udržel. Rychle jsem
Frama s Mishou odtáhl pryč. Nechtěl
jsem vlčí pár rušit a navíc bylo ještě
brzo – čas porodu – pokud již nena-
stal, mohl nastat každým dnem.
Na utajené místo jsem dorazil
až o dva měsíce později. Dychtil jsem
odhalit skrytá tajemství, která mi ne-
dávala spát: porodila vlčice šťastně
a daří se vlčímu páru odchovávat vrh?
Kmístu brlohu jsem se plížil opatrně
jako ninja a hlavně – bez psů.
Nesmělé bledé svítání pod zataže-
nou oblohou mě zastihlo již v úkrytu.
Zkoumal jsemmísto brlohu triedrem
a předem se obrnil trpělivostí. Dlouho
se nikde nepohnul ani lístek. Z niče-
ho nic profrčel přes „hřišťátko“ před
norou vlček s perem dravce v tlamič-
ce následován dvojicí pronásledovate-
lů – svých sourozenců. Nohatá, vitál-
ní vlčata nabitá temperamentem již
byla docela vzrostlá. Jakmile dvojička
Situace vlka v Česku a na Slovensku
Velké šelmy – medvěd, rys a vlk – jsou rodinným evropským stří-
brem. Tito vrcholoví predátoři mají na krajinu nesmírně kladný
vliv a zaslouží naši nejpřísnější ochranu. Již profesor Julius Komá-
rek, jenž byl nejen významným biologem, ale i nadšenýmmys-
livcem, tvrdil, že vlk je v karpatských hvozdech nejlepším hospo-
dářem. V knize Lovy v Karpatech píše: „Nestane se žádná škoda,
když se dá vlkům plná vůle, aby si občas strhli nějaký slabší kus je-
lení zvěře. Naopak, výběr, který vlci v Karpatech mezi jelení zvěří
od pradávna prováděli, byl vždy mnohem lepší než náš takzva-
ný průběrný odstřel. Vlci měli v pěstování jelenů rozhodně mno-
hem lepší výsledky než myslivci, když se toho ujali sami.“ Nepa-
trná vlčí populace, která se vyskytuje v Moravskoslezských Bes-
kydech, je přímou úměrou vázána na slovenskou vlčí populaci,
odkud k námmigrují většinou mladá zvířata. Je tristní, že právě
na Slovensku byl až do loňského dubna povolen lov vlků plné
čtyři měsíce, nově 11 týdnů – od 1. listopadu do 15. ledna. Každo-
ročně je „legálně“ usmrceno 120 až 150 vlků (kvóta na loveckou
sezónu 2012/2013 byla stanovena na 130 vlků), což je při vědo-
mí faktu, že vlčí populaci na Slovensku tvoří reálně asi tři stovky
jedinců, neuvěřitelně vysoké číslo. Nutno mít rovněž na pamě-
ti, že vlci jsou v obou státech stříleni i ilegálně: mnoho mysliv-
ců vám anonymně potvrdí, že pokud dostanou vlka na mušku,
neváhají stisknout spoušť v kterémkoli měsíci roku.
Určitou nadějí pro českou krajinu je uspokojivý stav vlčí popu-
lace v Německu a Polsku, kde jsou šelmy celoročně chráněny.
Právě odtud by mohli vlci migrovat na sever Čech, ostatně kon-
cem září 2012 se již v Krkonoších objevila na průzkumné výpra-
vě pětičlenná vlčí smečka.
Ž i vá p ř í r o d a
