Naše příroda, ročník 2012, číslo 4
Mšice – hospodářská zvířata mravenců
„Mšice dostaly najednou hlad: „Hu, to bych jedla jako vlk!“ zahučela mšice s ostrými rohy. Po zápase s Ferdou jí vytrávilo. Vůně byla tak lahodná a silná, že je všechny přitahovala na jedno místo: tam, kde se před chvílí konaly zápasy s býky. Nebyl tam teď ani jeden zápasník. Po mravencích ani potuchy, jen tam stál malý keříček báječně vonících lístečků. Honem na něj. Mšice s velkými tykadly se tlačila nejvíc, několik svých kamarádek porazila na zem a vyšplhala se až na vrcholek keře. Brzy byla větvička plná mšic, že nebylo ani lístečku vidět. Všechny mšice byly tak zabrány do jídla, že vůbec nevěděly, co se s nimi děje. Nu a v té chvíli se Ferda opatrně pohnul. Nejprve posunul jednu nohu, pak druhou, a jestli to mšicím nikdo neprozradí, nebudou ani vědět, že se s nimi dal Ferda na pochod.“
Horští okáči na Slovensku
Rod Erebia zahrnuje většinou horské okáče vyskytující se především v Eurasii a v Severní Americe. V rámci rodu Erebia je popsáno přibližně 1 300 druhů a poddruhů. Většinou obývají chladné horské a arktické oblasti. Některé druhy patří k nejhojnějším, jiné jsou velmi vzácné. Z Evropy, která představuje centrum rozmanitosti rodu Erebia, se uvádí přibližně do 100 druhů okáčů, z toho na Slovensku se v současnosti vyskytuje 10 druhů, což je poměrně dost na tak malou rozlohu území.
Obratná vydra
Vydra říční je lasicovitá šelma a zároveň pravý masožravec. Někdy se ale naskytne příležitost a s chutí sežere i zeleninu, například takové rajče. Na jejím jídelníčku jsou ovšem napsány zejména samé rybí speciality. Výběr druhů ryb záleží na vodě, kterou právě osídluje. O další přílohy a úpravu kapra, štiky či pstruha se už tato vodní šelma postará.
Vodní hmyz
Po mnoha měsících nastal i její čas. Neví, co bude dál, ale cítí, že přichází velká změna. Již mnohokrát svlékla svůj tuhý ochranný krunýř, aby mohla dále růst. Nyní je to jiné. Tělo pod kůží jakoby jí nepatřilo, smysly se mění, několik dní neměla potřebu jíst a zářící hladina je tak přitažlivá. Té touze už nelze odolat. Vší silou vyráží vstříc hranici dvou světů. Po překonání povrchového napětí vody stará kůže puká a odhaluje nové okřídlené tělo. Oči ještě nestihly přivyknout tomu jasu všude kolem, když ji bleskově uchvátí mohutná kusadla a stáhnou zpět pod vodní hladinu. Téměř vylíhlá jepice přispěla svou obětí k přežití dospívající larvě vážky. Zmítající se kořist však často upozorní obávané dravce. Připlouvají ryby a role lovce a kořisti se v okamžiku mění. V potravním řetězci se už uzavírá další článek nebýt náhlého otřesu, který prudce zvíří dno a ukryje larvu vážky pod vrstvou sedimentů.
Když se chybička vloudí aneb několik abnormalit u bylin
Při toulkách přírodou se příliš nezamýšlíme nad tím, proč všechny květy pampelišky jsou žluté nebo jak je možné, že stovky květů vlčího máku na okraji lánu obilí mají stejný počet korunních lístků – čtyři. To, že se občas příroda nebo vyšší moc splete, znali již dávno naši předkové. Některým abnormalitám u bylin, třeba čtyřlístkům jetele, připisovali magickou moc, jiných si nevšímali, resp. jim nepřipisovali zvláštní význam. Ještě donedávna jsme si často tyto odchylky od normálu nedokázali vysvětlit, dnes prakticky na všechny podivuhodné botanické hříčky přírody zná věda odpověď.
Kde se vzali naši hadi?
O plazech, potažmo o našich hadech, v časopise Naše příroda již pár příspěvků vyšlo. To, že s námi stejně jako s ostatními živými organismy sdílí společný životní prostor, je věc tak samozřejmá, že se nad ní běžně ani nezamýšlíme. Kde se však tito nádherní tvorové ve střední Evropě vzali? Odkud pocházejí? Kde jednotlivé druhy vznikly? Proč je dnešní diverzita plazů našich končin jen zlomkem toho, co jsme tu měli v teplých obdobích během posledních 60 milionů let? Proč se v Česku, resp. na Slovensku vyskytuje jen nějakých pět druhů, zatímco třeba v nedalekém Maďarsku je hadích druhů již sedm?
Seznamte se s postupujícími projekty soutěže Quarry Life Award a podpořte ty nejlepší
Soutěž Quarry Life Award, o které jsme vás informovali již v předcházejících číslech časopisu, pokračuje v plném proudu. Tuto vědecko-vzdělávací soutěž uspořádala skupina HeidelbergCement za účelem podpory biodiverzity v těžebních prostorech. V rámci soutěže byli osloveni výzkumní pracovníci a studenti, aby navrhli projekt, který podporuje biodiverzitu a posiluje povědomí o biologické hodnotě těžebních prostor.
Rožďalovické rybníky
Na rozhraní středního Polabí a Českého ráje najdeme krajinu lesů, rybníků a drobných sídel, která není dosud příliš poznamenána turistickým ruchem, zato skýtá mnohá útočiště pro vzácné druhy rostlin a živočichů.
Atraktivní, leč nevítaný host z Ameriky
„Ach jo, okrašlovatelé naší přírody se zase činili,“ povzdechli jsme si svorně, když jsme učinili ten nečekaný objev… Vyjímal se před námi mohutný trs exotické masožravé rostliny, špirlice nachové pravé.
Pozorování: Sršeň obecná
Tentokrát jsme měli s dětmi o prázdninách příležitost pozorovat stavbu hnízda sršně obecné (Vespa crabro), a to díky strejdovi, u kterého si v přístřešku na zahradě začaly budovat hnízdo, už třetí během posledních čtyř let. Loni tu sršně také jedno hnízdo měly, o nějaký kousek dál. Přestože se před nimi má celá rodina stále na pozoru, jejich soužití je harmonické a zatím nemáme žádné špatné zkušenosti.
Zlatohlávek skvostný
Zlatohlávci, jichž v teplých částech světa žijí stovky druhů, patří spolu s některými krasci, mandelinkami, roháči a střevlíky mezi nejkrásněji zbarvené brouky. U nás se z této skupiny vyskytuje pouze devět druhů, z nichž jeden je považován za kriticky ohrožený a další čtyři „jen“ za ohrožené. Nejisté postavení v naší přírodě má tak nyní už více než polovina českých zástupců zlatohlávků.
Otmíčská hora – kousek země, kterou člověk vrátil přírodě
Bezpochyby platí, že řada našich kopců a hor tvoří výrazné dominanty krajiny. Jsou to hlavně ty, které vystupují z rovinaté oblasti a ukazují se z několika stran. Patří mezi ně i přes 400 m vysoká Otmíčská hora, v minulosti nazývaná i hora Sejčina.
Hřebenovkou stále ještě opuštěných Rychlebských hor
Rychlebské hory patří k našim nejodlehlejším a nejhůře přístupným pohořím, přechod hlavní hřebenovky po česko-polské hranici pro vás bude zcela jistě nezapomenutelným zážitkem. Nejvíce asi proto, že člověk je tady odkázán jen sám na sebe a vše potřebné pro pobyt v přírodě si musí vzít minimálně na dva dny s sebou. U nás už žádné jiné takovéto hory nejsou.
Fotografové přírody: Martin Pustelník
V roce 2002 dokončil studium na Vysoké škole báňské v Ostravě, nyní pracuje v oblasti velkoobchodní distribuce výrobků informačních technologií. Kladný vztah k přírodě a toulky za jejím poznáním u něj postupně podnítily touhu zachytit a zvěčnit prchlivé okamžiky života hmyzu přes hledáček fotoaparátu.
Jedlé dary přírody: Šťovík kyselý
Šťovík kyselý (Rumex acetosa) je bylinou, kterou každý dovede zařadit minimálně podle názvu k jedlým druhům. Spousta z nás si jistě vzpomene, že jako dítě jeho lístky mlsal. Zajímavé je, že většina lidí od „okusování luk“ během dospívání upustila, a tak je nejvyšší čas tento starý zvyk připomenout a zase oprášit.
Hostivické rybníky
Po Čechách, Moravě i Slezsku jsou desítky velkých či malých rybničních soustav. Ta, do které vás dnes zveme, patří k těm menším, v širším povědomí prakticky neznámým, rozhodně však ne nezajímavým. Naleznete ji co by kamenem dohodil od západní hranice hlavního města a nazývá se Hostivické rybníky – byť přímo v katastru obce Hostivice ani jeden z nich neleží.
Zaměnitelné houby: Hřib smrkový vs. hřib žlučník
Houbařská sezóna je v plném proudu a lesy jsou plné houbařů. Před pravým hřibem jistě srdce každého zaplesá, ale i při sběru těchto nejoblíbenějších hub se některým nezkušeným houbařům do cesty připlete podobný hřib žlučník, který „vyniká“ svou odpornou hořkou chutí a může nám tak zkazit celý houbový pokrm. V dnešním díle našeho seriálu Zaměnitelné houby se naučíme oba druhy poznávat, abychom si vždy domů odnesli jen ten „pravý“.