Naše příroda, ročník 2019, číslo 5
U potoka II.
„Principem všech věcí je voda, z vody je vše a vše se do vody vrací.“ To jsou údajně slova řeckého mudrce Thaléta z Milétu (okolo 624–548 př. n. l.) a ve vztahu k živým organismům nezbývá než s nimi souhlasit i dnes.
Kdopak kosí kosy?
Ptačího elegána v černém fráčku se žlutým nosem pozná snad každé malé dítě. Kos černý směle poskakuje po trávnících kolem nás a městskou zeleň už si bez něj neumíme představit. A tak jistě nikoho nepřekvapí, že donedávna nechyběl prakticky na žádné z českých zahrad. Ovšem po loňském běsnění neviditelného zabijáka z poloviny z nich vymizel. Víte, kdo nám kosy kosí a co s nimi bude dál?
Podušťáci – kutilky, které s námi bydlí doma
V roce 1982 byla poprvé v Evropě nalezena kutilka asijská (Sceliphron curvatum), známá také pod starším českým názvem podušťák zakřivený. Jedinec tohoto štíhlého hmyzu s tenkou zadečkovou stopkou byl nalezen u města Graz (Štýrský Hradec) v jižním Rakousku. V té době nikdo netušil, že se z černo-žluto-rezavého hmyzu stane jeden z nejznámějších druhů blanokřídlých v Evropě, který osídlí prakticky celý kontinent během několika let. U nás se tato kutilka objevovala přibližně od roku 1995 a první údaje o výskytu pocházejí přímo z hlavního města, konkrétně z Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Po otištění článku v časopisu Živa v roce 2004 se ukázalo, že se tento nápadný a zajímavý druh vyskytuje na většině území České republiky a má mnoho společného s lidmi.
Král našich lesů – jelen lesní a jeho tajuplný život
Jelení zvěř je spolu s losem naše největší spárkatá zvěř. Los se tu a tam k nám nepravidelně zatoulává ze sousedních zemí, v malém počtu v naší přírodě i žije, ale většinou jen přes naše území migruje. Naopak jelení zvěř je u nás stálá, vyniká mohutností, silou a také svou vznešeností. Již od nepaměti dostala přezdívku zvěř „královská“. Je to zvěř impozantní, která je svým majestátním vzhledem ozdobou krajiny. U jelení zvěře je výrazný pohlavní dimorfismus, daný především velikostí těla a parohy, které nosí pouze samci.
Opeření vystěhovalci: Ostatní nepěvci
Devět dílů a více než dvě desítky druhů… Mohlo by se zdát, že zásoba ptačích vetřelců, kteří se přirozeně vyskytují i na našem území a lidská hloupost je zavlekla na „nové pastviny“, se vyčerpala. I proto, že jsem do seriálu nezahrnul „naše“ druhy, které člověk introdukoval pouze uvnitř jejich původního areálu, např. v rámci ochranářských reintrodukcí (sokol stěhovavý) či vysazování pro lovecké či okrasné potřeby (různé druhy kachen, které navíc často unikají ze zajetí a ještě navíc se občas kříží s příbuznými druhy a je tedy nesnadné vůbec rozpoznat, zda jde o introdukci či dokonce o který druh). I přesto nám zůstala řada dalších opeřenců. Jde však o druhy invazně spíše neúspěšné. I rozsah jejich introdukcí byl zpravidla menší, hůře doložený a případné úspěšné výsadky méně probádané. Přesto jde o fascinující pokusy, které zajímavě rozšiřují portfolio našich ptačích vystěhovalců. Budeme jim věnovat poslední dva díly seriálu.
Nejzápadnější přírodou Česka
Ašský výběžek v nejzápadnějším koutu Česka je pro většinu obyvatel naší země stejně exotický a vzdálený jako daleká cizina. Příroda tu sice nevyčarovala žádné vyložené skvosty, díky své periferní poloze je však nadmíru tichá, klidná a opuštěná. Míst hodných návštěvy je v oblasti Ašska více, než by se mohlo na první pohled zdát, a mnohé z nich se mohou pyšnit přívlastkem nejzápadnější.
Slovenský raj na jeseň
Slovenský raj je jedným z najnavštevovanejších území Slovenska. Národný park v sebe ukrýva množstvo prírodných krás. Divoké skalné tiesňavy plné vodopádov, najrôznejších rebríkov, lávok a stúpačiek sú doslova magnetom pre turistov. Ich preliezanie ponad hučiace potoky, často v niekoľkometrovej výške, ponúka naozaj nevšedné zážitky. A tak sa zvýšenej návštevnosti nemožno príliš ani čudovať. Hlboké rokliny a husté lesy ponúkajú turistom v letných mesiacoch okrem nádherných prírodných scenérií aj možnosť schladiť sa. V hlavnej sezóne tu býva v niektorých roklinách dosť rušno. Ak si chcete vychutnať ticho a ozajstnú prírodnú divočinu, jeseň a zima v Slovenskom raji očaria väčšinou aj tých najnáročnejších turistov. Turistický ruch v tiesňavách značne utíchne. Pokročilá jeseň spestrí doliny všetkými farbami.
Roklí Olešenského potoka
Typickým prvkem přírodního parku Horní Berounka jsou skalnaté rokle. Sestupují k řece z obou stran, některé dlouhé řadu kilometrů, jiné jen velmi krátké, některé známé a jiné zapomenuté. Do jedné donedávna zapomenuté, délkou spíše z těch kratších (cca 1,5 km), vás dnes zavedeme. Spolu s naučnou stezkou, vybudovanou před třemi lety Českým svazem ochránců přírody v rámci programu NET4GAS Blíž přírodě. Cílem programu je zpřístupňování přírodně zajímavých míst, což bylo v tomto případě naplněno vrchovatě.
Zábavné přírodniny
Zima je za dveřmi a venku je už většinou nevlídně. Sem tam ještě vykoukne zlaté sluníčko, prozáří barevné listí a je báječné kochat se na procházkách přírodou, nasávat poslední hřejivé paprsky a nadšeně sbírat podzimní plody do kapes či košíků. Někdy je i zábavné vyběhnout v pláštěnce a gumákách do dešťových kapek a louží, zabalit se do teplého oblečení a vydat se na dobrodružnou výpravu do lesa třeba za stopováním zvěře v blátě, nebo uhánět ve větru s drakem na provázku. Někdy se ale vítr dere pod kabát, zima leze pod nehty, vlhko spouští z nosu rýmu a je tedy příjemnější se schovat v teploučkém domově a hledat jinou zábavu. Pak je ten správný čas vysypat všechny ty poklady nasbírané během léta a hezkých podzimních dnů a pustit se do tvoření! Připravte si tedy nářadí, barvičky, lepidlo a dobrou náladu… A s chutí do toho!
Nález orchideje Neottia nidus-avis neznámé formy v Jeseníkách
Orchidea klub Brno pořádal ve dnech 21.–24. června 2019 exkurzi do Jeseníků. Program byl individuální, a tak jsem se v sobotu 22. června, se skupinkou šesti ochranářů orchideářů, vydal na lokalitu Corallorhiza trifida mezi Karlovou Studánkou a osadou Vidli. Dále jsme chtěli jet až na Rejvíz.
Ako ma napadla medvedica
Na Poľanu chodím už 37 rokov, od roku 1982, fotografovať zver a chránené živočíchy. Jedenkrát ma v lokalite Hazmuška naháňal mladší medveď, tento príbeh podrobne opisujem v knižke pod názvom „Do hôr za medveďom“, ktorá vyjde tento rok (2019) koncom augusta. Ale to je iný príbeh…
Zpívajícím lesem
Sedím pod buky a dívám se do rozložité koruny jednoho z nich. Je to část lesa, kterou mám ráda. V přilehlém stinném údolí v letních vedrech občas odpočívají laně. Teď se z pcháčů ozývá střízlík. Jeho výrazný hlas doplňuje odkudsi z neproniknutelného křoví melodický zpěv pěnice černohlavé. Chvílemi slyším i pěnici slavíkovou. Její hlas klesá a stoupá jako zurčení potůčku. Zavřu oči a dál pozorně naslouchám. Připadám si jako v koncertní síni. Proměnlivý „vodopád“ opakujících se tónů drozda zpěvného opravdu nemohu přeslechnout. Zato zpěv drozda kvíčaly by náhodný posluchač přeslechnout mohl. Je tichý, podobně jako je nenápadná píseň pěvušky modré či lejska šedého. Jelikož tito ptáci hnízdí a tudíž každoročně zpívají v blízkosti našeho domu, vnímám i je. A k tomu ještě slyším kosa, pěnkavu… S výčtem ptačích protagonistů bych mohla pokračovat. Jenže není les jako les.