Naše příroda, ročník 2014, číslo 1
Tajuplná řeč medvědů
Medvěd je v nových podmínkách civilizačního tlaku na přírodu stejně nevyzpytatelný jako člověk. Málokdy víme, jak se zachová, a při setkání s ním musíme být vždy ve střehu.
Hlenky, hlenky, co to vlastně je?
Pokud po přečtení nadpisu marně pátráte v paměti, nemusíte ještě propadat depresím nad vlastní nevědomostí. Může vás utěšit skutečnost, že nad tou samou otázkou bádají biologové po celém světě a definitivní odpověď je pravděpodobně zatím ještě v nedohlednu.
Ptačí zimní divadlo
Je čas, kdy mnozí z nás ochotně sypou do krmítek, aby ptáčkům ulehčili těžké zimní období, během kterého mají v přírodě nedostatek potravy. Dlouhé a mrazivé noci přečkávají jen díky tomu, že se během dne vykrmí a vytvoří si tak notné zásoby tuku. V noci pak jeho odbouráváním získávají energii a teplo. Čím je pták menší, tím větší jsou jeho tepelné ztráty (velkým povrchem malého tělíčka odchází mnoho tepla) a tím více starostí s termoregulací má. Drobní pěvci svou zásobu tuku na tvorbu tepla za jedinou zimní noc víceméně spotřebují (ztratí až 15 % své hmotnosti) a aby během další mrazivé noci neumrzli, musejí v následujícím dni tukovou rezervu doplnit. Bez pravidelného přísunu potravy tedy nemají šanci v zimě přežít. Přezimující ptáci své tepelné ztráty dokáží minimalizovat např. tím, že nosí načechrané „péřovky“ a často odpočívají a spí v dutinách choulíc se těsně vedle sebe. Krátkodobě mohou svou teplotu podstatně zvýšit např. i svalovým třesem, ale vytváření a následné odbourávání tukových zásob je pro ně klíčovým mechanismem k udržování stálé tělesné teploty. Takže mysleme na své malé kamarády včas a oni se nám mnohonásobně odmění. V zimě tím, že nám dovolí, abychom jejich stolování přihlíželi, a na jaře nám pak krásně zazpívají.
Bobři ve městě
V listopadu předloňského roku jsem se po delší době vydal na procházku po břehu jedné řeky protékající plzeňskou kotlinou a k mému překvapení jsem nalezl na břehu řeky čerstvě ohryzané kmeny vzrostlých osik. Všude okolo se válely velké, silné třísky. To snad není možné, v životě jsem něco podobného neviděl, to přeci vypadá jako dílo bobra! Ale bobr byl u nás vyhuben někdy koncem osmnáctého století. Dnes se sice do naší přírody pozvolna navrací, ale v západních Čechách byl dosud hlášen jeho výskyt pouze z Českého lesa, kam pronikl ze sousedního Bavorska. Co by však dělal tady, na katastrálním území krajského města Plzně, sice ne přímo v městské zástavbě, ale s městem na dohled, uprostřed polí, v intenzivně obdělávané zemědělské krajině?
Proč zvířata panáčkují?
V přírodě se často můžeme setkat se zvířaty, která nás překvapí svým zvláštním chováním. Jde o „panáčkování“, kdy se zvíře vzpřímí na zadních končetinách a pár sekund doslova stojí ve vzpřímené poloze a pozoruje okolí.
Dlouhoretka obecná
O nic méně pozoruhodně než známí zástupci společenských blanokřídlých žijí také tzv. samotářské druhy. K nim patří především životem kypící kutilky, povětšině nemilosrdní predátoři, zřídka specializovaní cizopasníci (ektoparazitoidi i kleptoparazité). Hnízda si budují v půdě, ve starém dřevě, v suchých stoncích rostlin ap., kam svým larvám donášejí různý hmyz, obvykle žahadlem paralyzovaný. Mnoha středoevropských kutilek ale vytrvale ubývá, a tak se leckteré jejich kdysi časté druhy kvapem stávají vzácnými. Nejinak je tomu i s dříve lokálně poměrně hojnou, krásnou dlouhoretkou obecnou, bohužel dnes už u nás kriticky ohroženou.
Pavouk z temného podzemí
U několika skupin bezobratlých nacházíme druhy, které se během mnoha milionů let přizpůsobily životu v podzemí. Pavouky žijící v našich jeskyních reprezentují například dva nápadní zástupci čeledi čelistnatkovití (Tetragnathidae), kteří se ocitli někde na půlcestě do tajemného podzemního světa. Je to jednak meta jeskynní (Metellina merianae), o jejímž vztahu k podzemí napovídá již druhové jméno, a pak její větší sestřenka, meta temnostní (Meta menardi), kterou bych chtěl představit trochu blíže.
Nízký Jeseník – kraj ticha
Kdo potřebuje opravdový odpočinek od ruchu města, má rád přírodu, ale nebaví ho šlapat v zástupu turistů, jež se rozhodli „pokořit“ Jesenické hřebenovky, ať se vydá do kraje ticha, Nízkého Jeseníku.
Soutok Labe s Doubravou
Soutok Labe s Doubravou se nachází na pomezí východních a středních Čech u obce Záboří nad Labem na Kutnohorsku. Tato vesnice leží na samém úpatí Železných hor a je velice stará, o čemž se můžeme přesvědčit u zábořského kostelíku, který má zachován jeden z nejhezčích románských portálů v Čechách.
Fotografové přírody: Václav Sojka
Od roku 1992 pracuje pro státní ochranu přírody. Nejprve pro Správu Chráněné krajinné oblasti Labské pískovce a v současnosti pro Správu Národního parku České Švýcarsko, kde je zaměstnán částečně i jako fotograf.
Panoptikum naší přírody
Často se říká, že lidská obrazotvornost je neomezená. O pravdivosti tohoto rčení se snadno přesvědčíme při vycházce do skalních oblastí, kde snad každý větší či jinak nápadný útvar nese více či méně přiléhavé pojmenování. Kromě bizarních pohádkových bytostí a výjevů dráždily obrazotvornost našich předků nejrůznější zástupci živočišné říše a také bezpočet „do skály zakletých“ postav a postaviček. Mnohé z nich jakoby z oka vypadly skutečným osobám a osobnostem, jiná pojmenování pochopíme jen s notnou dávkou fantazie. K mnohým pitoreskním útvarům a skalním seskupením se váže i řada dávných pověstí.
Divokou Oslavou
Nebojte se, není to pozvánka na bujarý mejdan, ale tip na výlet do přírody, která je opravdu divoká a nespoutaná! Tedy alespoň v kontextu malé České republiky na počátku 21. století… Je trochu zarážející, že oblast, o níž bude řeč, se nachází nikoli ve velkoplošných chráněných územích nebo na horách, ale naopak v civilizované, osídlené a ekonomicky využívané krajině Českomoravské vrchoviny.
Živá voda není pouze v pohádkách…
„Byla země, byla samá voda. Řeky a rybníky, tůně a jezera – jako by si tu tichá krajina byla kdys dávno vyplakala oči“ (Karel Šiktanc: pohádka Král ozvěny).
Naučná stezka pod Císařským kamenem
Okolí Liberce nabízí řadu zajímavých turistických cílů. Jedním z těch méně známých je Císařský kámen.
Zaměnitelné houby
V tomto díle si představíme dva druhy podzimních čirůvek, z nichž jeden druh – čirůvka havelka – je mezi houbaři velmi oblíbená a výtečná houba a má i mnoho lidových jmen, např. šedivka, černutka, skřípalka, popelka a další. Její dvojník, který nezřídka roste ve stejnou dobu a na podobných místech – čirůvka žíhaná – bývá s havelkou někdy zaměňován, což by mohlo být pro nezkušené houbaře nepříjemné, protože se jedná o druh, který může způsobit zažívací obtíže.