Naše příroda, ročník 2008, číslo 2
Půvabný pták s výraznou chocholkou na hlavě je oblíbenou postavičkou ilustrovaných knížek. Zbarvení peří dudka chocholatého je opravdu jedinečné. Zahlédneme-li dudka při letu, teprve potom se nám ukáže v celé své kráse – s roztaženými křídly působí jako obrovský motýl. O to více nás snad překvapí neskutečný zápach vycházející z dudkova hnízda.
Text: Pavla Mládková, Jana Hájková / Foto: Jiří Bohdal, Zdeněk Tunka
Dudek chocholatý (Upupa epops). Foto: Jiří Bohdal
Dudek chocholatý byl vzhledem ke svým srostlým prstům dlouho příslušníkem řádu srostloprstých. Nyní má pro svoji výjimečnost vlastní řád – dudci. Díky své velikosti a vybarvení je to tvor opravdu nepřehlédnutelný. Tělo má dlouhé až 28 cm, je tedy o něco větší než kos. Oranžovohnědé peří pokrývá hlavu, hruď a horní část těla. Na břišní straně přechází barva do světlejších odstínů, na křídlech a na ocase dudka zdobí široké černé pásy. Mláďata mají šedobílé prachové peří, které se postupem času čím dále tím více podobá zbarvení dospělých. Samice a samci se vzhledově neliší.
Zobák dudka chocholatého je výrazně protáhlý a tenký. V celé své délce se mírně stáčí směrem dolů. Dudek má zakrslý jazyk, proto požírá hmyz zcela zvláštním způsobem. Nejprve vytáhne larvu z úkrytu a vyhodí ji nad sebe do výše. Rychle a obratně potom otevřeným zobákem sousto polapí a spolkne. Potravu dudka chocholatého tvoří zejména larvy, kobylky a krtonožky. S oblibou rovněž vyzobává hmyz z výkalů dobytka. Dudek se pohybuje hlavně na zemi na pastvinách, kde vyhledává potravu a skrývá se před dravci. Na strom se uchyluje, jen když ho vyplašíme.
Typickým znakem dudka je vějířovitá oranžovohnědá chocholka s černými vršky per umístěná na temeni hlavy. Dudek dokáže svojí chocholkou pohybovat - vztyčí a rozevře ji při podráždění, za letu nebo když vábí samičku. Dudek létá ve vlnovkách, třepotavým, trochu těžkopádným způsobem. Se svými oblými křídly může připomínat poněkud přerostlého motýla. Rozpětí křídel dudka dosahuje téměř půl metru.
Dudka snadno poznáme také podle hlasového projevu, který je zřejmý i na větší vzdálenost. Připomíná „pu-pu-pu“ nebo také „up-up-up“ – odtud jeho latinský název Upupa. V Českých zemích naši předci slyšeli zřejmě „du-du-du“, a proto ptáka nazvali dudkem. Dudka můžeme zahlédnout na okrajích listnatých lesů nebo na pastvinách se starými doupnými stromy. Rád si vybírá také parky nebo louky s roztroušenými ovocnými stromy, případně osídluje řídké lesní porosty. Hnízdí nejčastěji v dutinách stromů, v rozpadajících se zdech či ve skulinách mezi kameny.
Dudci žijí monogamním způsobem života. Samička pravidelně na konci jara snáší kolem sedmi tečkovaných vajíček. Po dobu hnízdění se o ni stará samec, který samičku chrání před možným nebezpečím a průběžně přináší potravu. Asi po dvou týdnech se vylíhnou mláďata. Malí dudci používají na svou obranu speciální žlázky na kostrči. Z těch na protivníka vystřikují odporně páchnoucí výkaly, které nepřítele rozhodně odradí od nekalého úmyslu.
Rovněž samička dokáže pomocí žlázek produkovat smrdutý sekret na obranu hnízda. Celé dudčí hnízdo je proto zamořeno nelibou vůní. Oba rodiče živí své ratolesti asi měsíc a dokrmují je ještě týden po opuštění hnízda.
Do oblasti rozšíření dudka chocholatého spadá téměř celá Evropa, až na její severní část. Obývá také Asii a Afriku. Dudek je pták stěhovavý, neboť na zimu odlétá do tropické Afriky. K nám se vrací až v dubnu. Vyhledává spíše teplejší oblasti České republiky, kde během léta vychová novou generaci, dudek může zahnízdit i dvakrát ročně.
V průběhu minulého století dudek z naší země téměř vymizel. Docházelo k ničení biotopů (místo, kde má organismus vhodné životní podmínky - pozn. red.), které jsou pro dudka nezbytné. Ubývalo doupných stromů, z ovocných sadů se stávaly chemicky ošetřované plantáže, přirozené lesy a hájky ustupovaly užitkovým monokulturám. V současné době se početnost dudka chocholatého v České republice odhaduje na přibližně 100 párů. Není to moc. Zarůstají mnohé pastviny, a s nimi mizí nejen vzácné rostliny, ale i místa, kde by se dudek mohl usídlit.
Budeme-li trpělivě naslouchat, tiše procházet po loukách, třeba při troše štěstí dudka zahlédneme. Mějme ale na paměti, že tento vzácný pták je v České republice přísně chráněný. Do naší vesnice letos jeden zavítal, snad si najde i partnera a zahnízdí se...
Zdroj: Naše příroda 02/2008