Naše příroda, ročník 2019, číslo 2

Text a foto: Alena Říhová

Záplava květů a oblaka pylu

Nedávno se ohlásilo astronomické jaro, ale kdoví, zda se toho pravého letos vůbec dočkáme… Ačkoliv podnebí patří k nejdynamičtějším složkám přírody, poslední dobou se nám očividně zbláznilo. Nepředvídatelně se mění, a tak staré pranostiky už dávno neplatí. Namísto zaběhlého koloběhu čtyř ročních období s typickým počasím nás co chvíli překvapují jeho extrémní výkyvy, zejména ničivé povodně a sucha. Není divu, že následky na sebe nenechaly dlouho čekat. V posledních letech nás opakovaně sužují sucha, doprovázená pylovou kalamitou.


Text a foto: Alena Říhová

Pylová oblaka leckdo oplaká

Naše babičky každoročně zjara pletly věnečky z pampelišek a dědečkové zase pomlázky z vrbového proutí. Ale dnes už si něco takového vůbec neumíme představit. A to přesto, že pampelišky a vrby u vody stále rozkvétají. Bohužel, doba je uspěchaná a naše reakce splašené. Zkrátka, tak dlouho jsme se vzdalovali přírodě, až jsme si na ni vytvořili obrannou reakci.


Text a foto: Tomáš Chvojka

Znáte naše strakapoudy?

V přírodě se obecně se strakapoudem setkáme zpravidla častěji než například s jeho příbuzným datlem. Určit druh tohoto strakatého opeřence už obvykle není tak snadné, a to jednak proto, že si jsou všechny druhy našich strakapoudů více či méně podobné, anebo nám neumožní si je detailně prohlédnout. Pojďme si tedy stručně vysvětlit základní určovací znaky jednotlivých druhů, na které je třeba se nejvíce soustředit, dále typické biotopy, adaptace či jejich význam v přírodě.


Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Motýli, které snadno přehlédnete

Motýli bývají často označováni jako klenoty naší přírody a krásu jejich křídel opěvují básníci i prozaici a své umění jim často věnují i význační malíři. Jejich pozornost se však upírá především k motýlům denním, které bychom mohli – zůstaneme-li u přirovnání ke klenotům – srovnávat s diadémy či briliantovými náhrdelníky. V naší přírodě však žije daleko více motýlů, které lze přirovnat spíš k drobným surovým granátkům, které můžeme po dešti nalézt v ornici v Českém středohoří. Z celkového množství asi 3 500 druhů motýlů, které u nás byly dosud zjištěny, jich totiž téměř 2 200 patří mezi tzv. mikrolepidoptery, tedy motýlky drobné, kterých si obvykle v přírodě ani nevšimneme. Přitom mezi ně patří řada druhů, které mají značný hospodářský význam, protože jejich housenky působí citelné škody na uskladněných zásobách potravin a surovin (zavíječi, moli) nebo na porostech hospodářsky využívaných rostlin (obaleči, předivky).


Text: Veronika Trávníčková / Foto: Tomáš Bělka

Utajený život kousek za cestou

Bečva je jednou z mála štěrkonosných řek v České republice. Spojená Bečva vzniká soutokem Rožnovské a Vsetínské Bečvy u Valašského Meziříčí. V této oblasti podél toku a přilehlým územím vede cyklostezka. Stačí, abychom se na chvíli zastavili, opřeli jízdní kolo o jeden z mnoha okolostojících listnáčů a popošli o kousek blíže za zvukem hučící vody. Rázem se ocitáme v úplně jiném světě. V území mezi Valašským Meziříčím a Hranicemi na Moravě tvoří neregulovaná část řeky Bečvy přirozené meandry, tůně a štěrkové ostrůvky.


Text a foto: Tomáš Grim

Opeření vystěhovalci: „kachny“

Kachny, jakožto okrasa městských parků i objekt ukájení loveckých pudů, se k introdukcím přímo nabízejí. Oproti předchozím druhům přinášejí i další novinky – vrubozobí jsou nekrmiví a tudíž velmi dobře odchovatelní v zajetí, a to i za účelem jejich konzumace. Navíc snadno unikají z chovů, ochotně se kříží s jinými druhy a díky svým letovým schopnostem se i velmi dobře šíří. To vše je předurčuje k úspěšným invazním kariérám. I z poměrně omezeného počtu kachních druhů, které u nás pravidelně potkáváme, jich byla velká část vysazena člověkem na mnoha místech všech obyvatelných kontinentů. Informace o jejich introdukcích jsou však překvapivě kusé. Celý obrázek je u kachen ještě zkomplikován tím, že u vrubozobých dochází k častým, rychlým a rozsáhlým změnám rozšíření i bez přispění člověka.


Text a foto: Rostislav Poláček

Šedé zlato z Jeseníků

… jednou jsi dole, jednou nahoře… zpívali Voskovec s Werichem ve známé Ježkově písni Život je jen náhoda. Podobně by si mohla pobrukovat i ONA. Jednou leží dole, pod (příp. i nad) zemským povrchem, následně se nechá nahoře olizovat slunečními paprsky třeba na střeše Národního divadla. Řeč je o pokrývačské břidlici.


Text a foto: Martin Janoška

Do hlubin kráteru Poľany

Pokud bychom chtěli spočítat všechny možné Poľany, které na Slovensku existují, asi bychom se nedopočítali. Horstvo, nesoucí název Poľana, je však v jenom jedno. Rozkládá se prakticky přímo v „těžišti“ Slovenska a spolu s rumunským pohořím Calimani patří k nejzachovalejším sopečným masivům v celém karpatském oblouku. Navzdory svým mimořádným přírodovědným, krajinářským a kulturním hodnotám je Poľana hodně opomíjená a turistický ruch se jí úspěšně vyhýbá.


Text a foto: Martin Košek

V medvědím ráji

Má vášeň pro fotografování medvěda hnědého ve volné přírodě se zrodila zcela nenápadně v roce 2015 zhlédnutím pro mě tehdy neznámého dokumentu Strážca divočiny (ČSFD 92 %), který mi svou velmi působivou formou dovolil naplno nahlédnout do života této velké šelmy na Slovensku. O rok později jsem již poprvé maskován v úkrytu a za neopakovatelného vzrušení „brzdil závěrku“ svého fotoaparátu, abych toto nádherné zvíře nevyplašil.


Text: Ivan Bartoš / foto: Jan Moravec

Hatěná stezka ze 13. století

Taky máte pocit, že v Česku máme za každým bukem interpretační panel nebo hned celou naučnou stezku? A navíc, že nejméně každá druhá z nich je tak nenápaditá svým obsahem i formou, že není žádný div, že se u ní nikdo z kolemjdoucích nezastaví? Základní organizace Českého svazu ochránců přírody ve Studénce má s interpretací přírodního dědictví Poodří nemalé zkušenosti. Právě proto jsme se zaměřili na naprosto opomíjenou skupinu – místní lidi. Na rozdíl od návštěvníků totiž mohou pro přírodu skutečně něco prospěšného udělat. K hrdosti na místní dědictví může motivovat například silný příběh.


Text: Monika Tošenovská, Monika Vraštilová / Foto: Adam Simandel

Sladké včelí tajemství

Jaro je v plném proudu, vzduch voní, začínají rozkvétat první květy, ptáčci cvrlikají a naše uši mohou zaslechnout ještě další zvuky – monotónní bzukot nad hlavou. To pilné včelky vyletěly z úlů a po celý den pracují. Co vlastně dělají? A o jaké tajemství se s námi lidmi ještě nepodělili?


Text: Monika Tošenovská, Přemysl Heralt / foto: Archiv Sluňákova

Šargoun – součást Domu přírody Litovelského Pomoraví

Pokud vás zaujal náš článek o včelách a chcete se o nich dozvědět víc, můžete se za nimi vydat také třeba na výlet do Informačního střediska CHKO Litovelské Pomoraví – Šargoun u Litovle. Uvnitř vás čeká expozice ze života včel a včelaření, kde můžete prozkoumat stavbu voskových pláství v nadživotní velikosti, pohladit si plstěné modely včel zobrazující různá vývojová stadia a kasty včel, osahat včelařské náčiní, podle šipek na zemi si zkusit zatancovat včelí tanec… a přečíst zajímavé informace přímo od včelařů. Venku se pak můžete pokochat výstavou krásných vyřezávaných dřevěných úlů (Robert Smolík), do nichž se dá i nahlédnout, a budete-li mít odvahu, můžete zpovzdálí pozorovat i čilý ruch v okolí úlů místního včelaře pana Baroně.


Sluňákov, Centrum ekologických aktivit města Olomouc, o.p.s.

Nové mýty v antropocénu představí Ekologické dny Olomouc

Již dvacáté deváté jaro oživí jarní krajinu Hané festival, který vznikl a trvá jako oslava života. Jsou to Ekologické dny Olomouc, kterým lidé říkají EDO. Festival se snaží rozvíjet vztah lidí k přírodě a krajině ve veřejném prostoru. Zesnulý Zdeněk Neubauer nazval festivalové dění "společnou poradou o našem světě".