Naše příroda, ročník 2008, číslo 3

Igor Dostál

Nebezpečný hmyz

Může být hmyz nebezpečný pro člověka, pána tvorstva? Samozřejmě ano. Člověk je na Zemi králem jen na vratkých nohách. Kdyby například brouci, vosy a mravenci dorůstali velikosti koček, znamenalo by to pravděpodobně zánik lidstva, neboť by se z nich stali strašliví nepřátelé. Takovýto návrat k prehistorickým formám obrovského hmyzu naštěstí nehrozí, ovšem i při svých mnohdy titěrných rozměrech dokážou někteří jeho zástupci člověka řádně potrápit. Hmyz ohrožuje člověka buď přímo, a to tím, že ho kousne nebo bodne, či nepřímo, jako přenašeč chorob nebo jako tzv. škůdce.


Martin Dančák

Masožravé rostliny

Těžko bychom hledali někoho, kdo ještě neslyšel o masožravých rostlinách. Skutečnost, že jsou rostliny, které „konzumují“ živočichy je všeobecně známá a snad by se dalo tvrdit, že to ví každé dítě. Málokterá skupina rostlin totiž tolik podněcuje lidskou fantazii jako právě rostliny masožravé. Kdo by si nevzpomněl na slavný český film Adéla ještě nevečeřela? Nevím, zda to přisuzovat vlivu kinematografie, ale občas potkám lidi, kteří si stále myslí, že kdesi v hloubi tropických lesů rostou záludné rostliny s tlamou plnou špičatých zubů, které číhají na vše živé.


Jana Pospíšková

Kočka divoká

Z našich lesů se kočky divoké pomalu vytratily na začátku 19.století. Od té doby, se jen čas od času objeví zprávy o zástřelech, nebo ne vždy spolehlivá pozorování. A tady se dostáváme k naší otázce. Proč tomu tak je? Žijí u nás ještě? Proč jich tolik ubylo? Nejpravděpodobnější se zdá tvrzení, že za tím stojí ztráta vhodného prostředí, ve kterém by mohly prosperovat a silné pronásledování ze strany člověka. Postupné osidlování pahorkatin a pozdější vysazování smrkových monokultur připravilo kočku divokou o nejpříhodnější stanoviště. A přesto, že hlavní složku potravy koček tvoří hraboši a jiní hlodavci, byla považována za tzv. škodnou a nemilosrdně vybíjena.


Jan Vítek

Střípky z dílny Vulkánovy

Podle antických bájí byl Vulkán, jeden ze tří synů Jupiterových, bohem pozemského ohně. Pro Apolóna a Dianu vyráběl šípy, Achillovi prý vykoval štít a Herkulovi brnění. Sídlil sice na malém ostrůvku Vulcano v Tyrhénském moři, ale výtvory z jeho dílny – sopky neboli vulkány – jsou rozsety takřka po celém světě… Asi jen s notnou dávkou fantazie uvěříme, že i krajinou naší vlasti kdysi zmítaly sopečné exploze, provázené oblaky dusivého dýmu a proudy žhavé lávy. Nejmladší sopky už možná znepokojovaly naše „pračlověčí“ předky, většina ostatních však patří do dávné geologické minulosti, kdy i tvářnost zdejší krajiny byla nepochybně úplně jiná.


Tomáš Padevět

Do přírody s Marií Drahokoupilovou

Rozhovor s charismatickou herečkou, kterou známe mimo jiné z filmu Flirt se slečnou Stříbrnou, Král Ubu nebo z televizních kurzů francouzštiny, které několik let moderovala s kolegyní Irenou Kačírkovou.


Petr Zajíček

Sestup do hlubin Pacovy hory

Jeskyně, kde nenajdete krápníky. Pestrobarevné skalní stěny jsou však pastvou pro oči. Díky krkolomným kamenným schodištím lze shlédnout unikátní přírodní památku uvnitř Pacovy hory nedaleko Chýnova u Tábora. Jeskynní bludiště má i svůj podzemní tok a jezero, s podvodními prostorami, které nebyly zcela prozkoumány. Chýnovská jeskyně byla jako první zpřístupněna veřejnosti a váže se k ní bohatá historie.


Text: Michaela Košťálová, Foto: Filip Laureys, Lubor Čačko, Karel Poprach

Zapomenutý kraj divokých šelem

Byl deštivý podzimní den, něco po poledni, když na letišti ve slovenské Sliači přistálo letadlo s vzácnou návštěvou. Princ waleský Charles přicestoval do Banskobystrického okresu, aby si – mimo jiné – prohlédl Badínský prales, kde dodnes žijí divocí medvědi a vlci.


Miroslav Pinďák, Lydie Gigerichová

Fotografujeme jeleny

Lydie Gigerichová je skromně vystupující fotografka pro kterou je fotografování přírody dlouholetou vášní. Mě osobně fascinují její snímky severské krajiny, fotografie zvířat a něžný pohled na čekoslovenskou přírodu. Ostatně, od narození žije přímo na česko-slovenské hranici v Bílých Karpatech.


Vladimír Hula

Pařeziny – život v prosluněném lese

V České republice došlo během posledních desetiletí k drastickému snížení početnosti či úplnému vymření několika desítek či stovek druhů bezobratlých a obratlovců. Jednou z příčin jsou i změny ve způsobu lesního hospodaření. Tradiční pařezinové hospodaření, populární u nás do začátku 20. století, se dnes opět po sto letech dostává do popředí zájmu některých ochranářů i lesníků. Pařeziny vytvářejí zcela specifické životní prostředí, nezbytné pro mnoho druhů organismů, které by jinde nepřežili.


Hana Schubertová

Když se ježek nezahrabal...

Asi se vám již někdy stalo, že jste při procházce po soumraku či v noci zaslechli v trávě cupitání rychlých nožek, hlasité čmuchání a šustění. Pokud jste nebyli dost rychlí,nejspíš se před vámi toto plaché zvířátko ukrylo nebo zaujalo pro něj typickou obrannou pozici – zůstalo na místě, avšak výhružně vztyčilo bodliny. Ano, řeč je o ježkovi, hmyzožravém živorodém savci, který na naší planetě žije již 220 milionů let.


Květa Šimková

Jedlé dary přírody – dřišťál obecný

Z plodů dřišťálu obecného, kyselých červených bobulí, si můžeme vyrobit marmeládu, sirup, bonbony, likér a mnoho dalších pochutin. Pozor, nespleťte si ho ale s okrasným parkovým dřišťálem! Rady, jak poznat ten pravý jedlý dřišťál a spoustu receptů naleznete v naší pravidelné rubrice Jedlé dary přírody.


Pavla Mládková

Pasivní dům Hostětín

Myšlenka pasivních domů přišla do České republiky z Rakouska, kde se o rizicích spojených s výrobou energie přemýšlelo mnohem dříve a více než u nás - zejména po černobylské havárii. Nejlepší a nejlevnější energie je bezesporu ta, kterou vůbec nevyrobíme – to je základní princip pasivního domu. Pomocí promyšlené kombinace všemožných technologií a principů dosáhneme toho, že energetická náročnost provozu obydlí je snížena na minimum.


Michal Skalka

Hříchy proti přírodě

Opatření uvedená v návštěvních řádech národních parků a rezervací vyvolávají někdy nepochopení a vášnivou diskuzi s laickou veřejností. Ta průměrně vzdělána návštěvní řád porušuje, tedy v našem případě „hřeší“. Strážce, bdící nad dodržováním této legislativní normy přímo v terénu, musí umět přesvědčit hřešícího návštěvníka o tom, že by se měl chovat tak, aby se do rozporu s návštěvním řádem nedostal. Správná argumentace není ta, která se opírá o přesné paragrafové znění a vyhrožuje tučnou pokutou mizící ve státní (děravé) kase. Ta návštěvníka nejspíše naštve a s pocitem, že stejně už za svůj hřích platil, hřeší dál, když už, tak už. Správná argumentace nezná slovo pokuta a zákon. Opírá se o slušnost většině lidí danou, o ohleduplnost, úctu k ostatním i k sobě samému. Mezi námi, opírá se i o ješitnost danou každému, protože nikdo nechce otevřeně a upřímně přiznat, že se neumí chovat, a že je hulvát. Většina lidí je většinou slušná. V přírodě je jen malá část darebáků, za to je dobře vidět.