Naše příroda, ročník 2013, číslo 4

Text: Pavol Turňa

Rys ostrovid – evropský tygr

Rys je šelma žijící skrytě a velmi utajeně. Má přímo neuvěřitelně vyvinutý sluch a výborný zrak. Bystrý sluch mu v okolí všechno prozradí už zdaleka a ostrý zrak zachytí i nejmenší pohyb.


Text a foto: Denisa Mikešová

Víc než inspirující krása

Motýli jsou neodmyslitelnou součástí naší přírody. Již během časného jara, kdy procitající zem stále ještě pokrývají sněhové ostrůvky, můžeme potkat žluťásky řešetlákové nebo babočky kopřivové. Taková pozimní setkání jistě přinesou každému z nás radost, protože motýli jsou krásní.


Text a foto: N. Nashipae Yosephine L.

Výpravy pod vodní hladinu

Když jsem se byla nedávno potápět, přemýšlela jsem, proč se vlastně potápím? Co mě táhne pod vodu? Kdybych to měla shrnout do jednoho slova, je to FASCINACE. Zkusila jsem lezení po skalách, paragliding, lyžování, vodní lyže, via ferraty, vysoké hory, raketové sporty – to vše mám moc ráda, nejen kvůli lidem a přírodě. Ale pod vodou na vás čeká něco jiného, mimozemského, zcela jiný tajemný svět. Svět, o kterém rádi posloucháte příběhy, díváte se na jeho scenérie, ale něco jiného je být tam zprostředkovaně, a nebo zažít to na vlastní kůži. Tady to platí dvojnásob.


Text: Mladen Kaděra / Foto: Jiří Klváček

Svižníci - naši nejhbitější brouci

Není mnoho českých názvů hmyzu, jež by tak dobře vystihovaly pro tuto skupinu brouků zjevně nejtypičtější schopnost, a to neobyčejně rychlého pohybu těla pomocí velmi dlouhých, štíhlých noh. A poněvadž vzhledem k jejich způsobu života se k tomu druží také nápadně velká, silná a ostrá zubatá kusadla, patří všechny druhy svižníků (z celého světa je jich dnes známo něco přes dva tisíce) k nejzdatnějším lovcům mezi členovci. Nyní u nás žije sedm druhů. A ačkoli jsou všichni bez výjimky obdivuhodně rychlými běžci, přesto se zdá, že těmi nejmrštnějšími jsou právě ti nejmenší. Ve střední Evropě jde o dva druhy: svižníka německého a svižníka písčinného, oba dříve v jejích jižnějších polohách mnohem hojnější. Zejména pak druhý jmenovaný je nyní už všude u nás ohrožen.


Text: Lukáš Kukal

Litovelské Pomoraví - nejen lužní lesy

V minulém článku jsem vám představil Litovelské Pomoraví jako celek a nyní se vydáme prozkoumat některé jeho tajemnější a snad i krásnější oblasti, které jsou zahrnuty do přírodních památek a mnohdy již s lužním lesem nesouvisí. Půjdeme postupně ve směru toku řeky Moravy, tedy od Moravičan až po město Litovel, známé jako hanácké Benátky.


Text: Michal Gerža / Foto: Jan Ježek

Rašeliniště Orlických hor

Rašeliniště jsou velice atraktivními místy naší přírody. Zajímavá jsou pro přírodovědce, kteří zde nalézají vzácné druhy rostlin a živočichů. Jsou oknem do tisíciletého vývoje přírody, která zanechala v různě starých vrstvách rašeliny svá svědectví v podobě pylových zrn. Lákají ale i množství turistů, kteří po nich kráčí po povalových chodnících, dívají se na ně z vyhlídkových plošin a mohou při tom nasávat atmosféru severské přírody. Rašeliniště Orlických hor nejsou svou rozlohou zrovna trhákem. I tak jsou ale významnými lokalitami, které obohacují zdejší přírodu o mnoho ohrožených a specifických druhů.


Text a foto: Martin Janoška

Štiavnické vrchy

Spíše než za přírodou se jezdí do Štiavnických vrchů za památkami historickými a technickými. Některé z nich se dokonce dostaly až na seznam světového dědictví UNESCO. Zrod a vývoj těchto památek však podmínila a předurčila unikátní příroda se vším, co v minulosti mohla nebo nemohla člověku nabídnout. Zvláštnosti přírody a krajiny Štiavnických vrchů jsou navzdory mnohasetletému průmyslovému využívání a přetváření na první pohled zřejmé.


Text: Martina Pelcová / Foto: Martina Andělová, Miroslav Brtnický

Tip na výlet: Podkrušnohorský zoopark Chomutov

Unikátní areál sestávající z dubových, bukových a borových hájů, vodních ploch a krásných přírodních zákoutí. Členité území o rozloze téměř 112 hektarů. Jedinečné zaměření na zvířata Eurasie a více než 160 chovaných druhů. Všechny tyto charakteristiky patří Podkrušnohorskému zooparku Chomutov, který je zařazen mezi chráněná území evropského významu Natura 2000. Pojďme se podívat, co všechno návštěvníkům z řad dětí i dospělých zoopark nabízí – je toho opravdu hodně!


Text: Aleš Darebník

Děti a příroda - 4. část: Zvířata

… Po šesti letech se stalo z ostrova nádherné místo plné ruchu a shonu. Objevila se i první zvířata, mouchy a motýli poletovali nad květy, mšice a brouci lezli po listech a pavouci čekali, až se hmyz chytí do jejich sítí. Mezi touto bzučící a šumící drobotinou vypadal varan, který sem připlul nejspíš na nějakém kmeni z Jávy, jako opravdový obr. Možná ale připlaval i sám, je to dobrý plavec. Počet zvířecích obyvatel ostrova se neustále zvyšoval, a to samé platilo o jejich druhové rozmanitosti.


Text: Mgr. Daniel Kozák

Představujeme: Výukový program „Dnešní svět“

Zajímá vás, co se skrývá pod názvem „Dnešní svět“? Jedná se o komplexní výukový program vzdělávacích aktivit v oblasti základního a středního školství v ČR. Mezi projekty s nejdelší tradicí patří edice nazvaná Školní atlas dnešního světa a vědomostní soutěž Eurorebus. Práci vyučujících již osmým rokem podporuje také časopis Dnešní svět a všechny programy jsou akreditovány Ministerstvem školství (MŠMT). Naopak naším nejmladším počinem je vzdělávací program Dnešní energetický svět (DES), který si nyní blíže představíme.


Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Za našimi nejmladšími sopkami

Ne, nemusíte se obávat, nezveme vás na žádné „schůzky s ďáblem“ tak proslavené známým vulkanologem Harounem Tazieffem, takže kyslíkové přístroje můžete zanechat doma a nemusíte se dokonce ani bát, že by vám při zkoumání sopečných kuželů začaly doutnat podešve na botách. Nejmladší sopky na našem území najdeme na samém západním okraji naší republiky, v blízkosti hranic s Bavorskem, v oblasti mezi krušnohorským a litoměřickým zlomem.


Text a foto: Robert Hlavica

Fotografové přírody: Robert Hlavica

Sám o sobě říká, že les a zvířata v něm má v genech. Jeho vztah k přírodě ovlivnila i rodina plná lesníků a myslivců, se kterými trávil hodně času. Jeho otec mu byl průvodcem na vycházkách za zvěří a večer v koupelně při červené žárovce s ním vyvolával jeho první černobílé fotografie.


Text a foto: Martin Kohoutek

Bílá stráň – Báň

Pojem bílé stráně se používá pro místa, kde podloží tvoří křídové usazeniny, nejčastěji to bývají vápnité jílovce až slínovce. Vzhledem k prudkosti svahu se často v horní části neudrží vrstva půdy, ta klouže k dolní části svahu a v horní části se odhaluje podloží a vznikají obnažená bělavá místa.


Text: Jan Moravec

Za přírodními zajímavostmi Pozořic

Jsou přírodní lokality všeobecně známé, populární, uváděné v každém turistickém průvodci. A jsou místa skrytá, známá mnohdy jen několika místním nadšencům. I ta však mají pozornému návštěvníkovi co ukázat – tím spíše, pokud ho někdo vhodným způsobem upozorní, po čem se má vlastně dívat...


Text a foto: Květa Šimková

Jedlé dary přírody - svízel vonný

Svízel vonný (Galium odoratum) je něžná bylinka, která donedávna nesla náležitě něžný název mařinka vonná. Poznáme jej podle přeslenitých listů na obvykle nevětvené lodyze a laty bílých kvítků, které se objevují v květnu až červnu. Vyskytuje se především v listnatých lesích, převážně na okraji lesních cest, ale občas se mu daří i ve smrkových lesích.


Text a foto: Michal Mikšík

Zaměnitelné houby: Bedla vysoká, bedla červenající

V tomto díle se zaměříme na dva mezi houbaři oblíbené druhy hub: bedlu vysokou (Macrolepiota procera) a bedlu červenající (Chlorophyllum rhacodes). Určitě hned čtenářům vyvstane otázka, proč tyto druhy uvádíme spolu, když jsou oba jedlé a jejich případná záměna nezpůsobí žádné problémy v kontextu s případnou otravou. Pravda je to ale bohužel jen zčásti. V poslední době bylo zaznamenáno několik případů, kdy bedla červenající způsobila velmi nepříjemné zdravotní obtíže, a proto se v poslední době již začíná správně uvádět, že sběr a konzumace tohoto druhu bedly se v žádném případě nedoporučuje. Vzhledem k tomu, že houbaři tyto dva druhy bedel příliš nerozlišují, bude dobré si je blíže představit.