Naše příroda, ročník 2019, číslo 6

Tisková zpráva

Ceny za nejlepší ekologické projekty soutěže E.ON

Nejlepším ekologickým projektem České republiky a absolutním vítězem 11. ročníku soutěže E.ON Energy Globe se stal projekt Nesnězeno.cz zachraňující jídlo z českých restaurací. Pomocí chytré aplikace si mohou lidé koupit neprodané jídlo, které by jinak skončilo v odpadkovém koši. Český formát světové ekologické soutěže každoročně oceňuje nejlepší projekty usilující o ochranu přírody a úsporu energií.


Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi

Co potkáte na zahradě I.

Jistě se všichni shodneme na tom, že zahrady jsou různé. Jinak vypadá zámecká zahrada přecházející postupně anglickým parkem ve volnou krajinu, jinak městská předzahrádka s několika trsy pečlivě ošetřovaných trvalek, jinak klášterní zahrada plná léčivých bylin a úplně jiná je zahrada v satelitním městečku s bazénem plným chlorované vody a „anglickým“ trávníkem zastřiženým přesně na 2,5 cm. Jiná je i zahrada za venkovskou usedlostí, na kterou navazuje starý sad, často se stoletými hrušněmi a věkovitými lískami. A jinak vypadá i zahrada v zahrádkářské kolonii, kde se její majitelé snaží vypěstovat co nejvíce zeleniny a ovoce, aby nebyli odkázáni na produkty dovážené do supermarketů často přes polovinu světa. Výčet druhů zahrad není pochopitelně ani zdaleka úplný, ale přes všechny rozdíly mají jedno společné – kromě jejich majitelů v nich žije nepřeberné množství živých tvorů, často od lidských partnerů nenáviděných a všemi dostupnými prostředky hubených, jindy tolerovaných a v některých případech dokonce hýčkaných. Všichni bez rozdílu jsou však nesmírně zajímaví a stojí za to se s nimi seznámit blíže.


Text a foto: Alois Pavlíčko

Jasoní odysea při putování českou krajinou

Jako by byl celý rod vyvolený, i s jeho příslušníky. Latinsky Parnassius, v překladu volně znamenající sídlo múz, a to podle řeckého Parnasu. Jasoní odysea je v nadsázce opravdovým bludným putováním jasoně dymnivkového (Parnassius mnemosyne) územím Čech. Jako bychom tento zákonem chráněný druh z čeledi otakárkovitých nikde nechtěli. Ale po pořádku.


Text: Alena Říhová / foto: David Říha

Proměny ptačí migrace

Ptáci člověka odpradávna fascinovali tím, že se mohou kdykoliv odrazit od země, vzlétnout do výšin a vzdušnou čarou se přemísťovat na obrovské vzdálenosti. A tak se ptačí křídla stala symbolem svobody a nezávislosti. Se zatajeným dechem všichni každoročně sledujeme masivní sezónní přesuny opeřenců, mířících do zimovišť a na hnízdiště. Zkrátka podzim i jaro jsou obdobím neklidu a očekávání. Ptačí migrace je famózním přírodním úkazem, který v nás vzbuzuje obdiv, obrovský respekt a neutuchající zvědavost. Smutné je, že v důsledku negativního působení člověka na přírodu musejí mnozí ptáci své migrační strategie měnit a neúměrně riskovat. Někteří dokonce neodlétají vůbec.


Text: Alena Říhová / foto: David Říha

Fakultativní migranti: sojka obecná

Přestože mnoho ptáků každoročně podniká typický podzimní a jarní tah, řízený biologickými hodinami, někteří opeřenci migrují nepravidelně v důsledku nepříznivých podmínek. Vycestovat je nejčastěji přinutí nedostatek potravy. A ačkoliv mnozí se za ní pachtí celoročně, často se objevují jako (ne)čekaná vánoční nadílka. Kdoví, kdo z nich nás překvapí letos?


Text: Eliana Pintus, José Luis Ros-Santaella, Martin Kadlec / autor fotografie: José Luis Ros-Santaella

Neuvěřitelná rozmanitost spermií v živočišné říši

V živočišné říši spermie představují jedny z nejvíce specializovaných a zároveň i rozmanitých buněk. Jako první zajímavost lze zmínit, že jsou to jediné buňky, které dovršují svůj životní cyklus mimo organismus, který je vytvořil. Avšak pro mnohé může být nejvíc překvapivá rozličnost tvarů a velikostí této buňky. Běžně se na spermii pohlíží jako na buňku s jediným bičíkem, ačkoliv existují mnohé výjimky, které se této představě vymykají. Morfologicky nejrozmanitější spermie nalezneme u členovců. Jako příklad poslouží spermie termitů Darwinových, které jsou vybaveny přibližně 100 bičíky, zatímco někteří zástupci z „mořských pavouků“ (pycnogonida) produkují spermie zcela bez bičíků.


Text a foto: Tomáš Grim

Opeření vystěhovalci: Ostatní pěvci

„Homogenizace světové avifauny“ – taková by mohla být adekvátní odpověď na otázku „Jaký je nejzřetelnější dopad ptačích introdukcí a invazí?“ O tom, zda invazní druhy přímo škodí těm původním, lze diskutovat – a často úspěšně polemizovat i ve zdánlivě jasných případech, jako je třeba špaček obecný. Naopak o homogenizaci polemizovat nelze, a to ani v nejmenším: ranní ptačí chorál u kivi-protinožců zní dnes docela jinak než před dvěma stoletími, kdy tam ještě nepěli špačci, drozdi, pěvušky, stehlíci, pěnkavy, čečetky, zvonci či kosi. Stejně tak jsou dnes ptačí společenstva mnoha jiných míst, namátkou USA, jižní Afriky či Argentiny, podobnější těm našim než v minulosti, protože sdílejí více ptačích druhů: i počty na prstech jedné ruky (vrabec polní, pěnkava, zvonek…) jsou pořád víc než nula – což byl přirozený historický stav před příchodem kolonizátorů lidských i opeřených na všech kontinentech. Tím výčet našich pěvců, kteří se stali hříčkou lidské introdukční pošetilosti ale nekončí…


Text a foto: Jakub Hloušek

Divoké vody na moravsko-slezské hranici

Baška. Obec položená jižně od Frýdku-Místku. Povrchně zapůsobí dojmem fádní vesnice, která nezapře industriální příchuť průmyslových regionů naší části Slezska. Přesto si za svojí venkovní fasádou schovává překvapení. Například rekreační zázemí přilehlé vodní nádrže, hustou síť cyklotras či zdejší útulnou hospodu. A především nádherné pasáže toku Ostravice, kam se běžný turista, odkojený standardními mapami a klasickými průvodci, dostane čistě výjimečně.


Text a foto: Martin Janoška

Černohorskou rozsochou do zimní krkonošské tundry

Krkonošská tundra bývá nejvíce skloňována v souvislosti se vzácnou květenou. Svou pravou nehostinnou a mrazivou tvář však získává především v zimě, kdy ji aspoň na jednu třetinu roku pokryje až dvoumetrový sněhový příkrov. Do bílých zasněžených plání, které jako jediné v Česku připomínají skutečné polární oblasti, vede překrásná cesta krkonošskou rozsochou z Černé hory.


Naše příroda, o.p.s.

Fotosoutěž Naše příroda 2019 - Vyhodnocení

Jak už se stalo zvykem, i letos přinášíme v posledním čísle roku výsledky fotosoutěže. Fotografií se opět sešlo velké množství a porota měla co dělat, aby vybrala ty nejlepší. Jak nakonec tajné hlasování našich předních fotografů– porotců dopadlo, můžete posoudit jednak na následujících stránkách, a jednak na webu či facebooku časopisu, kde najdete více, než jen první tři místa jednotlivých kategorií.


Text a foto: Jan Moravec

Libocké mokřady

Někdy můžeme mít pocit, že zajímavá přírodní místa jsou tady buď „odjakživa“, a nebo je někdo cíleně vytvořil. Ale je i řada skutečně pozoruhodných kousků přírody, které vznikly v nedávné době samovolně. Jedním z takových jsou Libocké mokřady na okraji Kynšperku nad Ohří. Ještě před sedmi lety zde bylo zdánlivě obyčejné pole, dnes jsou tu dvě nádherná jezírka plná zajímavých živočichů. Přitom nejsou výsledkem žádného revitalizačního projektu ani krajinářských úprav, prostě tu „z ničeho nic“ vznikly.


Text: Monika Tošenovská, Monika Vraštilová / foto: Monika Vraštilová

Proměnlivé, pestré, překvapivé – to je počasí

Když se potkají lidé známí i zcela neznámí, častým tématem k hovoru je počasí. Proč tomu tak je? Proč se lidé nebaví třeba o hudbě nebo o oblečení? Počasí ovlivňuje každý náš den. Slunce či duha vykouzlí na naší tváři úsměv. Vichr, bouřka a prudký déšť zase starostlivou vrásku. Počasí je proměnlivé, překvapivé a pestré a stojí za to, podívat se na něj blíž.


Text a foto: Denisa Mikešová

V mrazivém království

Po dlouhé době napadl sníh, kraj přikryla bílá pokrývka. Obloha je jednotvárně šedivá, občas přijde chumelenice. I přes tuhle nepřízeň počasí vyrážím s foťákem ven. I tady v Podještědí začíná být zasněžená zima vzácností, nemohu tedy promarnit žádnou příležitost.