Naše příroda, ročník 2019, číslo 1

Text: Alena Říhová / Foto: Ľubor Čačko

Zimní čiperky nedbají večerky

Na sklonku roku jsme spolu zavítali mezi semenožravé pěnkavy a dokonce jsme se s nimi ztratili v ledovém království. Tentokrát si užijeme s veselou kopou hmyzožravých opeřenců, kteří ještě se soumrakem šmejdí v korunách stromů, aby sehnali poslední sousta do zobáčků.


Text: Hana a Vladimír Motyčkovi / Foto: Hana a Vladimír Motyčkovi, ilustrace převzaty z různých učebnic přírodopisu pro základní (obecné) a střední školy

Listování ve starých přírodopisech

K napsání tohoto článku nás přivedly úvahy o tom, čím vlastně škola podnítila náš celoživotní zájem o přírodu a jaké nám dala „do vínku“ znalosti. Bezesporu to jsou především učitelé, kteří mohou v dětech probudit zájem o poznávání všeho kolem nich. My jsme zřejmě měli štěstí na dobré učitele a později profesory přírodních věd, takže nasměrování našich zájmů bylo celkem brzy dost jasné. Avšak na stupeň znalostí nemají vliv jen živí lidé – tedy učitelé – ale také učebnice, ze kterých se žáci a studenti učí. To nás jednoho dne přivedlo před knihovnu, ze které jsme začali vytahovat nejrůznější učebnice přírodopisu, živočichopisu, botaniky, geologie, přírodozpytu, zoologie, přírodovědy a dalších předmětů, jak se během času měnily jejich názvy ve školách. Byla jich slušná hromádka a obsáhly období přibližně posledních 120 let. Začali jsme jimi listovat a nebylo to vůbec nezajímavé. Trochu nám to dokonce napovědělo, proč současné děti často nepoznají smrk od jedle (o listnáčích ani nemluvě), muchomůrku si pletou s Vochomůrkou a žluvu se žlunou.


Text a foto: Alena Voráčková

Medúzka sladkovodní

Potápění mezi stovkami drobných sladkovodních medúz patří pro mě mezi jeden z nejúžasnějších zážitků v našich vodách. Připadáte si s nimi, s trochou nadsázky, jako ve sladkovodním Jezeře medúz na ostrově Palau.


Text: Alena Říhová / foto: David Říha

První poslové jara

I když paní zima s ledovým srdcem stále ještě nehodlá uvolnit svůj trůn, jaro už si v zákulisí chystá květované šaty, v nichž zanedlouho slavnostně probudí celou naši přírodu. Všichni už jsme natěšení a tak radostně vítáme každého jarního posla. K prvním patří ptáci, kteří se navzdory nepřízni počasí už teď vracejí ze svých zimovišť. A tak si některé z nich pojďme v krátkosti představit, abychom si letošní příchod jara užili.


Text a foto: Tomáš Grim

Opeření vystěhovalci: „pěnkavy“

Úvodní záběr dokonale vystihuje jednu z nejpodstatnějších stránek ptačích invazí: pokusy vysadit nepůvodní druhy ptáků jsou zpravidla málo úspěšné, nebo úplně selhávají až do doby, než dojde k podstatnému narušení původních biotopů. „Nejlépe“ (samozřejmě pouze pro nepůvodní druhy!) likvidací původního vegetačního pokryvu a introdukcí nepůvodních rostlin, které jej nahradí. Fakt, že místní druhy ptáků jsou dlouhodobě adaptovány na místní rostliny a jiné podmínky vnějšího prostředí, není nic překvapivého a biologicky to těžko může být jinak – právě to je evoluce. Netriviální důsledky má tato obecná závislost až v souvislosti s introdukcemi: uměle vysazeným nepůvodním opeřencům se v exotických biotopech jejich nové domoviny zpravidla nedaří – příčí se jim konkurence domácích a na místní podmínky už dobře adaptovaných druhů, divná nová potrava, noví paraziti, nezvyklí predátoři atd. Určitě neplatí vždy to, co si často myslí laikové, totiž že vysazení nepůvodního druhu v novém prostředí vede k okamžité katastrofě a zániku původních populací.


Text: Martin Kohoutek / Foto: Martin Kohoutek, Josef Kohoutek

Krutihlav obecný

Možná, že na jaře odněkud z koruny stromu zaslechnete monotónní kňučivé volání „ge – ge – ge“. Tohle nápadné volání patří jednomu z našich nejzajímavějších ptáků, krutihlavovi obecnému. Pojmenování získal podle svého chování. Je-li totiž v tísni, zježí peří, rozevře ocas, svěsí křídla a kroutí krkem. Bohužel v současnosti je jeho volání slyšet čím dál méně, neboť krutihlav se stal v naší krajině zřídkavým jevem a proto byl i zařazen na seznam silně ohrožených živočichů.


Text: Monika Tošenovská, Monika Vraštilová

Soví noc

Je temná noc. Vdechuji ostře studený vzduch, choulím se do kabátu, ale zima mi není. Zahřívá mě napětí a očekávání. Mám oči otevřené doširoka, aby si trochu přivykly na tmu. Uši mám nastražené. Slyším kolem sebe spoustu tichých vzrušených hlasů a křupavých kroků – nejsem tu totiž sama. Spolu s kolegy ze Sluňákova a partou dalších nadšenců – našich návštěvníků – jsme se vydali ve stopách našeho průvodce do blízkého lesa pátrat po sovách. Kéž bychom z dáli zaslechli tajemné houknutí, nad hlavami zahlédli mávnutí sovích křídel nebo dokonce pocítili někde blízko závan vzlétnoucího nočního strážce lesa…


Text a foto: Martin Janoška

Výhledy, prameny a jarní květy Veřovických vrchů

Nejzápadnější cíp Moravskoslezských Beskyd tvoří Veřovické vrchy: 12 km dlouhý, východo-západně orientovaný horský hřeben jakoby poskládaný z několika kopců, které směrem na východ mohutní a nabírají výšku. Krajinným a turistickým symbolem je nejvyšší Velký Javorník (918 m), přírodovědci však ocení spíše jiná místa, kam zavítá mnohem méně návštěvníků.


Text a foto: Jakub Hloušek

Putování krajem bledulí

Už nekonečný štrúdl silně napružených a podrážděných takyvýletníků, kteří se zoufale pokoušeli dostat do útrob autobusu, potvrdil, že Svrateckou hornatinu opět po roce čeká tradiční víkend jarního šílenství. Tamní lokality bledule jarní totiž právě rozzářil bělostný háv vrcholu období jejich květu.


Text a foto: Jan Moravec

Blíž Šumavě

V rámci programu NET4GAS Blíž přírodě bylo v průběhu 16 let veřejnosti různým způsobem přiblíženo, představeno a zpřístupněno již více než 90 lokalit. Pět z nich se nalézá v Pošumaví. Pod všemi je podepsaná místní organizace Českého svazu ochránců přírody Šumava, sídlící ve Vimperku. O dvou větších – naučné stezce Sudslavický okruh a „soukromé rezervaci ČSOP“ Velká Homolka na okraji Vimperku – jste na stránkách Naší přírody již četli. Nyní se podíváme na zbývající tři.


Text: Kristýna Šebková, Hana Michalíková

Hlavní cenu v mezinárodní soutěži

Ve středu 5. 12. se v Bruselu uskutečnilo mezinárodní vyhlášení 4. ročníku soutěže Quarry Life Award. Soutěž vyhlašuje každé 2 roky skupina HeidelbergCement. Posledního ročníku soutěže se zúčastnilo 25 států z celého světa s více než stovkou projektů s tématem ochrany biodiverzity. V lomech a pískovnách v ČR a SR se na soutěži společně podílí společnosti Českomoravský cement, a.s., a Českomoravský štěrk, a.s.


Text: Pavlína Kadaňková, Antonín Kintl / Foto: Jiří Míchal

Ochrana sysla cíleným osevním postupem

Pro produkci potravy se využívá významná část rozlohy České republiky. Zemědělci proto musí počítat s mnoha živočichy, kteří ne a ne opustit jejich pole. Čas od času se vyskytne méně známý druh. Jedním z nich je sysel obecný (Spermophilus citellus), který se nalézá jen na několika lokalitách, často umístěných mezi intenzivně využívanými pozemky.


Zpráva z konference

Konference Naše příroda (Biodiverzita zemědělské krajiny)

Ochrana vybraných fragmentů přírody – toho nejcennějšího, nejzajímavějšího, nejunikátnějšího či naopak nejreprezentativnějšího – je bezesporu důležitá, ale problém ochrany přírody jako celku neřeší. Pokud chceme žít ve zdravém prostředí, pokud chceme zachovat biologickou rozmanitost v celé její šíři, je nezbytné zaměřit se na ty plochy, které v naší krajině převládají. A to jsou urbanizovaná území, hospodářské lesy a zemědělská krajina. Příroda ve městě byla tématem konference Naše příroda v roce 2017, na lesy dojde tento rok. Konference 2018 se zabývala právě biodiverzitou zemědělské krajiny.