Naše příroda, ročník 2008, číslo 2
Všichni známe charakteristické kupy jehličí, které vytvářejí lesní mravenci. Mravenci však nestaví jen kupy, svá hnízda si budují také pod kameny, kusy dřev, pod kůrou a v dutinách stromů nebo v trsech trávy. Všude tam je doprovázejí záhadní návštěvníci – jiné druhy hmyzu, které žijí s mravenci v přátelském či nepřátelském soužití, tzv. myrmekofilové.
Text a foto: Pavel Krásenský
 | Mraveneci si opečovávají některé druhy mšic. Foto Pavel Krásenský |
Mravenci patří mezi blanokřídlý hmyz a jsou blízce příbuzní například s včelami, vosami nebo čmeláky. Na Zemi se mravenci objevili před sto miliony lety, v průběhu evoluce vytvořili obrovské množství druhů a rozšířili se po celém světě. Všichni známe charakteristické kupy jehličí, které vytvářejí lesní mravenci. Mravenci však nestaví jen kupy, svá hnízda si budují také pod kameny, kusy dřev, pod kůrou a v dutinách stromů nebo v trsech trávy. Všude tam je doprovázejí záhadní návštěvníci – jiné druhy hmyzu, které žijí s mravenci v přátelském či nepřátelském soužití, tzv. myrmekofilové.
Nejčastějšími hosty v mraveništích jsou brouci drabčíci. Z dalších bezobratlých zavítají do mraveniště různí roztoči, rybenky, mouchy, vosy, larvy motýlů a jiní drobní tvorové. Drabčíci tvoří skupinu mravenčích hostů, která je asi nejvíce probádána a která se těší velkému zájmu entomologů, proto si tyto brouky trochu přiblížíme. Mravenčí návštěvníky můžeme rozdělit do tří základních skupin, podle toho, zda jsou to hosté nenávidění, trpění nebo hýčkaní.
První skupina, tzv. synechtři, jsou většinou draví a útoční brouci, kteří žijí v blízkosti mraveniště. Tito obávaní predátoři čekají ukryti pod listy a loví kolemjdoucí mravence. Pro svou obranu jim slouží hbité nohy, ale také chemické látky, které v případě ohrožení vypouštějí. Mravenec je na malý okamžik ochromen dávkou chemické látky, a to stačí broukovi k tomu, aby se mohl opět ukrýt a vyhnout se mravenčím kusadlům a žihadlům. (Žihadla mají například nám známí rezaví mravenci.)
Mezi lovce mravenců patří zejména drabčíci rodu Zyras. S těmito drabčíky se setkáme již v prvních teplejších dnech, často na konci zimy, kdy slunce ohřeje vzduch a mravenci po měsících strávených uvnitř mraveniště, kde je při životě drželo jen teplo produkované z jejich drobných těl, začínají projevovat aktivitu. Opouštějí rodné hnízdo a vydávají se do nejbližšího okolí hledat potravu. A již tyto první výpravy mohou být pro některé mravence osudné. První sluneční paprsky vylákají z úkrytů i broučí predátory.
Několikrát jsem v měsíci březnu pozoroval probuzenou kolonii mravenců. Mravenci ještě ztuhlí chladným počasím směřovali do mraveniště a zpod listů podél mravenčí stezky na ně útočili drabčíci. Bylo to několik desítek jedinců, kteří ihned po zkonzumování jednoho úlovku vyrážely na další steč. Vše se událo tak rychle, že si ostatní mravenci ani pořádně nevšimli, že občas jeden mravenec zmizí pod nedalekým lístkem, či kouskem kůry.
Další a asi nejpočetnější skupinou jsou drobní brouci, kteří se v mraveništi tajně přiživují, tzv. synoekenti. Tito trpění a přehlížení hosté žijí buď přímo v mraveništích, nebo v jejich těsné blízkosti. Mraveniště jim slouží jako útočiště. Živí se různými odpadky, zbytky kukel, zbytky potravy, mrtvými mravenci, nebo dokonce loupí nehlídaná mravenčí vajíčka. V mraveništi se pohybují velmi obezřetně a při setkání s mravenci také využívají chemických látek ke své obraně.
Uvnitř, ale i na povrchu kup lesních mravenců je v průběhu roku čilý ruch. S blížící se zimou život kolonie pomalinku ochabuje a s příchodem prvních mrazíků ustává úplně. V zimních měsících, kdy udeří kruté mrazy a zem nepokrývá téměř žádná sněhová pokrývka, mraveniště promrzne až do nejhlubších vrstev. Mravenci se proto snaží ukrýt do míst, kde je alespoň trochu tepleji. Celá kolonie se přemístí do nejspodnějších vrstev mraveniště a díky teplu, které mravenčí těla produkují, jsou schopni mravenci přečkat i nejkrutější mrazy.
A právě v těchto dnech využívají drobní brouci příživníci teplo produkované tělíčky mravenců a stěhují se za nimi do spodních vrstev mraveniště. Tam se živí nejčastěji různými roztoči a drobnými bezobratlými. V létě jsou tito brouci rozlezlí po celém mraveništi, avšak v nejchladnějších dnech se jich většina zdržuje právě v blízkosti mravenčích těl. Často jsou to desítky až stovky brouků v několika druzích.
Poslední, nejzajímavější a nejvíce specializovanou skupinou návštěvníků mraveniště jsou zvláštní brouci, které si mravenci s láskou hýčkají. Tito oblíbení a vítaní mravenčí hosté se nazývají symfilové. Téměř celý svůj život tráví uvnitř mraveniště, a tak u řady druhů došlo v průběhu evoluce k bizarním změnám. Některé druhy postrádají pigment, jiné úplně ztratily zrak a jsou na mravencích zcela závislé. Mravenci své adoptivní brouky chovají, krmí, vychovávají od larvy a brání proti vetřelcům.
Nejznámějšími zástupci hýčkaných brouků jsou kyjorožci, kteří patří rovněž mezi drabčíky. Kyjorožci se objevují již na konci zimy, kdy se začínají aktivovat i mravenci. Díky skrytému způsobu života a úplné závislosti na hostitelském mravenci jsou tito brouci zcela slepí, nemají pigment a na těle se jim vytvořily zvláštní orgány, které produkují sladký sekret. Mravenci brouky chrání, krmí a starají se o ně, jako by to byli mravenci. Na oplátku brouk mravencům poskytuje zmíněný sladký sekret, který je pro mravence vyhledáváným oblíbeným pamlskem. Brouk jej vylučuje ze žláz umístěných na zadečku v místech nápadných štětinek. Mravenec brouka vyzve poklepáním tykadel k vyloučení sladkého sekretu. Brouk se zastaví a mravenec olízne sladkou odměnu. Pozoroval jsem i několik minut jak stál mravenec za drobným broučkem a hodoval. Jak již bylo řečeno, je to odměna za starostlivost, kterou mravenci kyjorožcům věnují. Na oplátku například při napadení kolonie nějakým vetřelcem, třeba i člověkem, uchopí mravenec brouka kusadly a hbitě jej odnáší do bezpečí mraveniště.
Zvláštností je způsob života brouků rodu Lomechusa, kteří žijí střídavě ve dvou různých mraveništích. V létě se brouci vylíhnou z kukel v hnízdech lesních mravenců a na podzim se stěhují do hnízda mravenců rodu Myrmica. Důvod je prostý. Mravenci rodu Myrmica pečují o potomstvo i v zimních měsících, a tak mohou i brouci využívat jejich potravy. Zde malí návštěvníci přečkají zimu a pohlavně dospějí. Pak se opět vracejí do hnízd lesních mravenců, kde se spáří a nakladou vajíčka. Na podzim se cyklus opět uzavře.
Není to však žádný snadný úkol, protože při přechodu do nového hnízda si musí brouk v potenciálně nepřátelském prostředí zajistit přežití. A právě zde broukovi pomáhají žlázy s uklidňujícími látkami, které pravděpodobně otupují agresivitu mravenců. Mravenec pak brouka přijme a odnese do útrob mraveniště. Vědci zkoušeli ucpat broukům tyto žlázy a zjistili, že jsou pro adopci nezbytné. Proto byly nazvány jako „adopční žlázy“. V mraveništi pak brouci žijí v mravenčích odchovnách, kde se živí jejich larvami a kuklami.
Mravenčí návštěvníci jsou jednou z nejúžasnějších hmyzích skupin. Stále neznáme odpovědi na celou řadu otázek týkajících se soužití mravenců s jejich hosty, a možná právě proto je studium života v mraveništi tak vzrušující. Aby se člověk dostal blíže k těmto tvorům, musí se naučit znát i jejich hostitele. V současné době žije na území České republiky 104 druhů mravenců. U řady z nich přebývají i myrmekofilové, nenávidění, trpění a hýčkaní mravenčí hosté.
Zdroj: Naše příroda 02/2008