Naše příroda, ročník 2010, číslo 6
Podívejme se na svět očima přírodovědce, ornitologa, kterému se právě na jeho toulkách po lesích nebo kolem rybníků poštěstilo pozorovat něco neobvyklého, vzácný ptačí druh nebo výjimečnou situaci, která mu byla prozatím neznámá. Jedinou možností, jak ji zachytit, je dobrá paměť a pečlivý zápis do deníku. Přesto si náš milovník přírody bezmocně povzdechne nad nedokonalostí podobného záznamu a zasní se nad možností zvěčnit podobně vzácné okamžiky třeba na políčko kinofilmu, paměťovou kartu nebo na filmový pás. Jenže na vybavení, které by mu v dostatečné kvalitně umožnilo takový záznam, by musel vynaložit nemalé finanční prostředky a navíc by něco vážilo. Krom toho by musel najít odpověď na otázku, jak se k fotografovanému objektu nenápadně přiblížit a přitom jej svojí přítomností nerušit. Když pomineme fakt, že to terén nemusí umožňovat, existují i jiné důvody proč to nedělat. Předpisy pro pohyb na území, které podléhá zvýšené ochraně, nepovolují opustit vymezené stezky. Také svévolný vstup na soukromý pozemek není z hlediska právního i faktického bez rizika. Pokud někdo najde místo, kde se nějaký druh objevuje pravidelně a uvažuje o stavbě krytu, měl by si uvědomit, že náhodné fotografování, filmování a nahrávání hlasů není jako součást běžného pozorování nijak omezeno, zatímco stavba krytu je již rušením a pro legalizaci podobného postupu je nutno splnit zákonem dané podmínky. Než by všechny tyto okolnosti zvážil a vyřešil, tak by mohl být vzácný ptačí druh už dávno pryč a neopakovatelná situace by pominula. Existuje ovšem metoda, která našemu přírodovědci velice usnadní práci a dopomůže mu ke kvalitní a okamžité dokumentaci i s prostředky, které má běžně k dispozici. Touto metodou je digiscoping, jehož genialita spočívá právě v jeho jednoduchosti.
Digiscoping
Text a foto: Adolf Goebel a Robert Doležal
Co je to digiscoping?
Pod tímto pojmem se skrývá fotografování digitálním fotoaparátem přes stativový dalekohled. Přiložíme-li fotoaparát k okuláru dalekohledu, pak nám tělo stativového dalekohledu bude suplovat objektiv s dlouhým ohniskem, přes který je schopen fotoaparát zaostřit a exponovat. Získáme tak fotografickou sestavu, při níž se zvětšení dalekohledu násobí použitou ohniskovou vzdáleností digitálu přepočtenou na velikost kinofilmového políčka.
Digiscopingová sestava firmy Meopta. Dalekohled Meostar S1 75 APO je vybaven okulárem pro digiscoping DP 1 30x / Foto poskytl výrobce
Demonstrujme si nyní možnosti takové sestavy v několika konkrétních číslech. Máme digitální kompakt, u kterého je udávána ohnisková vzdálenost po přepočtu v rozmezí 34-102 mm. Tento digitál přiblížíme k okuláru dalekohledu zvětšujícímu dvacetinásobně. Použijeme-li maximální zvětšení fotoaparátu, pak výsledná ohnisková vzdálenost této sestavy činí 2 040 mm (102 mm x 20). Nejdražší teleobjektivy o váze několika kilogramů nabízejí maximální ohniskovou vzdálenost 600-800 mm (s použitím telekonvertoru pak 1 200-1 600 mm). A jaká by byla výsledná ohnisková vzdálenost při 60násobném zvětšení dalekohledu? Neuvěřitelných 6 120 mm, což nám není schopen poskytnout ani ten nejlepší teleobjektiv s šesticifernou pořizovací cenou! I když pří maximálním zvětšení nebývá kvalita obvykle příliš dobrá, je tato možnost pro zachycení některých determinačních znaků, např. u ptáků, těžko něčím nahraditelná. Lepší představu dávají fotografie čapího hnízda, které jsou všechny pořízeny ze stejného místa.
Celkový pohled bez digiscopingu / Foto: Adolf Goebel
Digiscoping s max. zoomem fotoaparátu a min. zvětšením dalekohledu / Foto: Adolf Goebel
Digiscoping s max. zoomem fotoaparátu a max. zvětšením dalekohledu / Foto: Adolf Goebel
Technická specifika digiscopingu:
- Stativ
Digiscopingová sestava je obecně díky obrovské ohniskové vzdálenosti, kterou poskytuje, velice citlivá na jakékoli chvění a pohyb. Čím je stabilnější a pevnější, tím jsou fotografie ostřejší. Tento fakt můžeme ovlivnit několika způsoby. Prvním je použití pevného a stabilního stativu. V případě, že je vybaven výsuvnou středovou tyčí, tak je dobré ji nechat v základní nejnižší poloze.
- Adaptéry
K připevnění fotoaparátu k okuláru dalekohledu je vhodné užít některého z adaptérů, jejichž nabídkou reagují výrobci pozorovací optiky na zájem veřejnosti (např. Nikon, Swarovski a nově i Meopta apod.). Tyto adaptéry, které mají nejrůznější konstrukční řešení, jsou další cestou stabilizace digiscopingové sestavy. Ty nejjednodušší jen umožňují prosté připojení digitálu k okuláru dalekohledu. Sofistikovanější pak nabízejí možnost současného pozorování i fotografování jednoduchým a rychlým odklopením připevněného fotoaparátu. V případě adaptéru Meopty, který je konstruován jako speciální okulár, se obraz dělí mezi vizuální a fotografickou větev. Podíl světla pro fotografickou větev tvoří dvě třetiny světla procházejícího dalekohledem. Zařízení umožňuje nastavit stranovou a výškovou polohu fotoaparátu i jeho vzdálenost od výstupu obrazu z fotovětve, což výrazně zvyšuje počet typů použitelných fotoaparátů. Velkou předností je snadné otáčení fotovětve s aretací její vybrané polohy, což umožňuje i fotografování na výšku. Některé ukázky konkrétních řešení jsou na obr. 4 až 8. Jiné adaptéry řeší připevnění nejen kompaktních přístrojů, ale i robustnějších zrcadlovek. Existují také tubové adaptéry, které umožňují k tělu stativového dalekohledu zbaveného okuláru připevnit tělo digitální zrcadlovky bez objektivu. V tomto případě získáme sestavu o pevné ohniskové vzdálenosti asi 800 mm, kdy nám tělo stativového dalekohledu v podstatě simuluje funkci teleobjektivu bez možnosti nastavení clony. Expozici pak ovlivňujeme jen rychlostí uzávěrky fotoaparátu (expozičním časem) a změnou nastavené citlivosti snímače (ISO). Obecně se dá ale říct, že kompaktní fotoaparát je vhodnější k digiscopingu než zrcadlovka.
- Digitální fotoaparát
Stabilitu sestavy určené pro digiscoping zásadním způsobem ovlivňuje také typ použitého digitálního fotoaparátu. Při výběru kompaktního digitálu je dobré dát přednost tomu, který je vybavený stabilizátorem obrazu (IS). S takovým fotoaparátem se dá často pořídit pěkný obrázek už jen jeho přiblížením k okuláru dalekohledu bez využití adaptéru. Technice fotografování bez adaptéru je věnována samostatná část tohoto článku. Obecně se dá říci, že k digiscopingu je rozhodně vhodnější kompaktní přístroj než těžká zrcadlovka. Vhodným doplňkem je také drátěná spoušť fotoaparátu či jiné dálkové ovládání, kterým výrazně omezíme nežádoucí vibrace.
Jak dosáhnout kvalitního snímku?
Jedním z pojmů, který se při digiscopingu stále opakuje, je vinětace. Jde o rozsah černých okrajů snímku. Abychom předešli výrazné vinětaci, je třeba zvolit digitální fotoaparát, který má průměr objektivu stejný nebo menší, než je průměr okuláru. Další možností eliminace černých okrajů fotografie je maximální vyzoomování digitálu. Při nalezení digitálu a stativového dalekohledu, které na „sebe sedí“, se dá vinětce potlačit úplně.
Zajímavou problematikou je správné ostření při exponování snímku. Díky velké ohniskové vzdálenosti digiscopingové sestavy je dosaženo jen velmi malé hloubky ostrosti a správné zaostření není snadnou záležitostí. Za dobrých světelných podmínek zvládne digitální kompakt ostřit přes dalekohled při zapnutém autofokusu (AF). Ideální je, když fotoaparát na displeji ukazuje místo, na které zaostřuje. Vzhledem k malé hloubce ostrosti se tak vyhneme nepříjemným překvapením, kdy je rozostřen právě objekt, na kterém nám záleží. V případě indikace zaostření, např. pomocí obdélníkové vymezení na displeji, je vhodné dbát na to, aby celý obdélník byl na tom, co chceme skutečně vyfotografovat. Poloha „půl na půl“ končí skoro vždy nádherně ostrým pozadím. Typicky se to stává u ptáků plavajících na rozsáhlé vodní hladině. Co udělat, pokud automatika ostří jinam, než potřebujeme? Většinou stačí upravit zaostření dalekohledu a přesvědčit se jemným stisknutím spouště, zda už je vše dle naších představ a popřípadě tento postup několikrát zopakovat. Pokud je světla málo, může se hodit, když je fotoaparát vybaven také funkcí manuálního ostření (MF). Tento režim se pak aktivuje, zaostří se na nekonečno a samotné doostřování je prováděno na těle dalekohledu. Skvělým pomocníkem je velký displej s dobrým rozlišením a možností vyzvětšovat část snímané scény.
Samozřejmě, že výslednou kvalitu fotografie podstatně ovlivníme výběrem jednotlivých komponent digiscopingové sestavy. Při výběru digitálního kompaktu uděláme dobře, když nesáhneme po tom nejlevnějším, ale vybereme takový, který má přehledný displej, možnost manuálního ostření a kterému se při zapnutí či při ostření nepohybuje (nevysunuje) objektiv – má ostření vnitřní. Ušetříme si tím pak spoustu práce. Stejně tak při výběru stativového dalekohledu v případě, že ho ještě nevlastníme, zapátrejme raději po kvalitní optice renomovaných výrobců, ke které se v mnoha případech dají dokoupit všechny součásti digiscopingové sestavy i s návody a doporučením na konkrétní model fotoaparátu vhodný právě k zakoupenému dalekohledu (Nikon, Svarowski, Zeiss, Meopta apod.). Množství užitečných informací naleznete na internetu.
Špaček obecný. Fotoaparát Canon PowerShot A570 IS, optický zoom 4 x, ISO 250, expozice 1/100 s, clona 5.5, dalekohled Meostar S1 75 APO – šikmý s okulárem H75 20-60x, použitý zoom 20 x./ Foto: Adolf Goebel
Jak na digiscoping bez adaptéru
V podstatě existují dvě situace, ve kterých budeme fotografovat bez adaptéru. Prvním případem je, že jsme si ho prostě nevzali s sebou a něco potřebujeme zdokumentovat. V tomto případě platí pravidlo, poraď si jak umíš. Mnohem více pozornosti si zaslouží druhý případ, kdy jsme k práci bez adaptéru donuceni tím, že k našemu stativovému dalekohledu ho nikdo nevyrábí nebo na jeho zakoupení prostě nemáme. Do této kategorie patří i nutnost pořízení fotografie na výšku, např. pro obálky časopisů, pokud to neumožňuje adaptér, který je k dispozici. V takovém případě se vyplatí postupovat s rozvahou a plánovitě. Pro fotografování bez adaptéru je rozhodně výhodnější dalekohled s šikmým okulárem, který nám poskytuje mnohem větší komfort a volnost pohybu při sledování obrázku na displeji než dalekohled s přímým okulárem.
Celá sestava musí být při fotografování co nejpevnější. To nejde zajistit bez skutečně kvalitního, masivního stativu a bez pevného přiložení fotoaparátu k okuláru. Vidím tu hrůzu v očích čtenářů. Vždyť se optika nutně poškrábe! Nepoškrábe, pokud zvolíme vhodnou kombinaci okuláru a kompaktního fotoaparátu. U okuláru využijeme úpravy k pozorování s brýlemi, např. ohýbací gumovou manžetu nebo zasouvací prstenec z umělé hmoty. Moderní kompaktní fotoaparáty mívají čočky objektivu zapuštěny dovnitř, takže při vhodné velikosti objektivu fotoaparátu a okuláru dalekohledu snadno vyloučíte kontakt skla s čímkoliv jiným opatrným přiložením objektivu na mírně vystupující prstenec gumové manžety nebo zasunutého umělohmotného brýlového nástavce.
Jaký fotoaparát?
Vhodný je digitální kompakt s možností optického zoomu aspoň 4 x. Pouhým přikládáním fotoaparátu dochází často k tomu, že je objektiv kompaktu mimo střed okuláru dalekohledu a v případě nižšího zoomu se problémy s vinětací objevují častěji než při fotografování s adaptérem. Vhodný zoom fotoaparátu pro digiscoping bez adaptéru s konkrétním dalekohledem se zjistí experimentálně a bude ho pak možné nastavovat již rutinně. Zcela nezbytná je stabilizace obrazu IS, velký displej a na něm indikace místa, na které se zaměřilo automatické zaostřování a vhodná je i zvuková signalizace úspěšnosti ostření a indikace velikosti nastaveného optického zoomu.
V jakém režimu fotografovat?
Vhodný je nějaký standardní automatický s krátkými časy (děti a zvířata, sport apod.). Až na vzácné výjimky, je potřeba vypnout blesk! Fotografováním přes dalekohled si vlastně vybíráme jen malou část obrazu a k dispozici máme jen světlo z této části a nikoliv z celého běžného záběru. Navíc chceme krátký čas, takže se automatika snaží, pokud jí to nezakážete, řešit to bleskem. Není nic hroznějšího, než když si umělou bouřkou zneklidníme objekt svého zájmu a ještě musíme čekat s dalším snímkem, než se blesk nabije a my ho teprve pak smíme vypnout. I když to vypadá absurdně, najde se situace, kdy přijde vhod i režim s bleskem. Samozřejmě ne proto, že by nám blesk přisvítil. Blesk zapneme pro případ, že světelné podmínky jsou natolik špatné, že automatický režim nabízí expoziční doby, které vylučuji kvalitní nerozmazaný snímek. Fotoaparát s povoleným použitím blesku zvolí mnohem kratší čas. Snímek je sice podexponovaný, ale po úpravě vhodným počítačovým programem často až nečekaně dobrý.
Jak fotografovat?
Objekt si nejprve najdeme v dalekohledu. Vyplatí se nechat si na stativu možnost natáčení dalekohledu ve směru pohybu fotografovaného živočicha. To je zcela nezbytné např. pro plavající vodní ptáky. Stativ však musí být dotažen tak, abychom pohybu dosáhli cíleně, určitou rozumnou silou, a nikoli bezděčně při mačkání spouště. Fotoaparát s přednastaveným zoomem, který vylučuje vinětaci, se pevně přiloží k okuláru. Pohybem dalekohledu vyhledáme fotografovaný objekt a namáčkneme spoušť. Pokud se fotoaparát zaostří na objekt, spoušť domáčkneme. Pokud ne, zkusíme zaostřit dalekohledem a proceduru se spouští opakujeme. Když je objekt na displeji dostatečně velký, nebývá problém s ostřením, ale s jeho udržením v záběru, zvláště pokud se pohybuje. Časem se dá zvládnout otáčení dalekohledu konstantní rychlostí ve směru pohybu a rychlé mačkání spouště s akustickou kontrolou ostření, která je rychlejší než optická. Pokud je objekt malý, je nutné dbát na to, aby indikace ostření (např. obdélníkové vymezení) byla celá na objektu. Na nepohyblivé objekty můžeme zkusit k omezení otřesů třeba krátkou samospoušť (2 sekundy). Nejúčinnější zbraní začátečníka proti otřesům je velká paměťová karta, hodně rezervních baterií a fotit a fotit.
Skokan. Fotoaparát Canon PowerShot A570 IS, optický zoom 4 x, ISO 250, expozice 1/250 s, clona 5.5, dalekohled Meostar S1 75 APO – šikmý s okulárem H75 20-60x, použitý zoom 20x. / Foto: Adolf Goebel
Výhody digiscopingu a jeho další možnosti
Digiscoping nabízí přírodovědci či ornitologovi jednoduchou metodu dokumentace zajímavých pozorování za pomoci vybavení, které běžně používá při práci v terénu - digitálního kompaktu a stativového dalekohledu. Pozorovaný objekt tak zůstává uchován na paměťovém médiu pro případ dodatečné determinace nebo jako dokladový snímek přítomnosti určitého druhu na dané lokalitě, který lze dodat k posouzení příslušné faunistické komisi. Když se snímek podaří, tak zůstane pozorovateli také vzpomínka s nezanedbatelnou estetickou hodnotou.
Díky obrovské ohniskové vzdálenosti, kterou nám sestava pro digiscoping poskytne, můžeme fotografovat z velké vzdálenosti, aniž bychom pozorovaného jedince rušili svojí přítomností a vystavovali ho nadměrnému stresu. Odpadá tím budování krytu i nutnost žádat o povolení, které je podle zákona třeba v tomto případě mít.
Možnosti digiscopingu zdaleka nekončí předchozím výčtem jeho výhod. Namísto digitálního fotoaparátu se dá k okuláru přiložit také kamera (videoscoping) nebo mobilní telefon (phonescoping). Obojí přináší překvapivě kvalitní výsledky a možnosti terénní dokumentace tím dostávají další rozměr. Krom mobilů by se daly použít také kapesní PDA zařízení či MDA komunikátory vybavené fotoaparátem nebo satelitní navigací. Obrazová data jsou v tomto případě hned doplněna geografickými souřadnicemi, které v případě jejich následného uložení do databáze (např. faunistické), výrazně usnadní jejich budoucí zpracování. Krom toho mohou být tato data ihned postoupena jiným osobám či institucím. V České republice ještě zdaleka nemá digiscoping tolik příznivců jako v řadě jiných zemí. I oni však mají možnost porovnat své snímky se snímky účastníků z celého světa a zapojit se do tradiční soutěže Digiscoper of the year (http://digiscoperoftheyear.com/en/home) a získat některou z hodnotných cen.