Naše příroda, ročník 2013, číslo 2

Ačkoli některé druhy zvířat můžeme na určitém území pozorovat řadu let ve víceméně neměnné početnosti, u jiných se setkáme s nápadným ubýváním či až s úplným vymizením. Aniž by to svou neblahou činností v krajině musel nutně způsobit člověk. Ze zoogeografického hlediska jde o tzv. restrikci areálu, často střídanou expanzí. Tak se u nás projevil i slíďák tatarský, jeden z největších a nejhezčích pavouků nejen Evropy, ale celého západního palearktu.

Slíďák tatarský – moravská tarantule

Text: Mladen Kaděra / Foto: Ondřej Machač

Slíďák tatarský je blízce příbuzný středomořskému slíďáku tarentskému (Lycosa tarantula), známějšímu jako tarantule. Tarantule byla v minulosti provázena dnes již úsměvnými historkami o jejím smrtelně nebezpečném kousnutí. Bohužel čiré výmysly o dalších evropských „tarantulích“, jejichž „zákeřné výpady končí stejně jako hadí uštknutí“, však nalézají sluchu dodnes.

Slíďák tatarský s délkou těla až 4 cm patří mezi největší evropské pavouky.