Naše příroda, ročník 2013, číslo 5

Před několika lety jsme uskutečnili náš útěk z města a odstěhovali se na malou vesnici, do nového rodinného domu v těsném sousedství lesa. Nechtěli jsme za přírodou někam chodit nebo jezdit, chtěli jsme ji mít hned u domu. A tak jsme celou zahradu udělali co nejvíce přírodní, vysadili jsme pouze původní dřeviny, vybudovali rybníček, instalovali množství budek, domečků a úkrytů a těšili jsme se na nové zvířecí sousedy.

Ochrana ptáků před nárazy do skel

Text: Petr Dobrý / Foto: Petr Dobrý, ČSO

Velmi brzy si zřejmě zvířata řekla mezi sebou, že i v okolí Prahy se ještě najde zahrada, kde nepoužívají žádnou chemii, kde krátce střižený trávník nahradila louka sečená kosou a túje nahrazuje svída, dřín, kalina i vrba jíva. A tak, k naší velké radosti, se k nám velmi rychle na skok i na trvalo, nastěhovala spousta ptáků, netopýři obsadili pro ně určenou budku na domě, čmeláci zahnízdili nejen v připraveném čmelínu, ale i v kupce sena z naší louky, včelky samotářky rychle našly navrtané otvory ve dřevě a dutinky připravené pro jejich rozmnožování a tolik vítaní požírači mšic – slunéčka, zlatoočky a škvoři si našli cestu do připravených úkrytů. Dírou v plotě nám často dupou ježci cestou k hromádce klestí a listí, pod kterou jsme jim dali ježčí domek. Slepýše zaujal náš kompost. Užovka zvolila jako svoje trvalé bydliště seno pod plachtou. Veverky zjistily, že jejich krmítko doplňujeme pravidelně, a tak se pravidelně stavují na návštěvu. Život kypí i na rybníčku. Rychle se tu zabydlely vážky, šídla, čolci i různé druhy žab. Asi nejvíce jsme ale pyšní na populaci rosniček, které si u nás dávají pravidelná jarní milenecká dostaveníčka, jejichž následkem se potom koupeme spolu se stovkami jejich pulců.

Krmítko na okně pomáhá i chrání