Naše příroda, ročník 2013, číslo 6

Fotografické začátky v přírodě jsem si odbyl na základní škole. První foťák, ruská Smena, poté Zenit, Praktika a první pokusy o fotografování zvířat. Byly to těžké začátky s nevalnými konci. Na kinofilmu se po měsíci čekání většinou objevila jen řada „šmouh“, a když se z celého filmu našel jeden dobrý záběr bažanta, byl jsem nadšený.



Fotografové přírody: Libor Šejna

Uteklo několik let a já měl štěstí, že jsem svou největší zálibu – přírodu – mohl studovat na lesnické škole. Fotokroužek se spolužáky a vývojka v koupelně, tak to vše pokračovalo další řádku let. Dnešní fotografování je výrazně spojeno s mou prací hajného a také velkým koníčkem – péčí o zvířata v Záchranné stanici živočichů Makov. Díky tomu mi projde rukama každoročně několik set zvířat s různými osudy, od zbytečně odebraných mláďat savců až po mořské orly. V práci v lese mám naopak často možnost pozorovat a fotit zvířata v jejich přirozeném prostředí. I když jsem během posledních let navštívil kvůli focení řadu lokalit ve světě, stále pro mne zůstává asi největším zážitkem zachycení neobvyklých situací zvířat v naší přírodě. Ať jde o sýkorky soupeřící v zimě o potravu, noční návraty jelenů přes řeku do lesů nebo focení koupajících se sojek v mělké vodě. Prioritou pro mne stále zůstává co nejméně zasahovat do života zvířat, pokusit se o zachycení jejich života v přirozeném prostředí. O to víc si cením „vysezené“ volavky při lovu rybek u nás, oproti vcelku lehkému focení volavek na Floridě.

Libor Šejna





« Návrat zpět »