Naše příroda, ročník 2014, číslo 1

O nic méně pozoruhodně než známí zástupci společenských blanokřídlých žijí také tzv. samotářské druhy. K nim patří především životem kypící kutilky, povětšině nemilosrdní predátoři, zřídka specializovaní cizopasníci (ektoparazitoidi i kleptoparazité). Hnízda si budují v půdě, ve starém dřevě, v suchých stoncích rostlin ap., kam svým larvám donášejí různý hmyz, obvykle žahadlem paralyzovaný. Mnoha středoevropských kutilek ale vytrvale ubývá, a tak se leckteré jejich kdysi časté druhy kvapem stávají vzácnými. Nejinak je tomu i s dříve lokálně poměrně hojnou, krásnou dlouhoretkou obecnou, bohužel dnes už u nás kriticky ohroženou.

Dlouhoretka obecná

Text: Mladen Kaděra / Foto: Jiří Klváček

Kutilka dlouhoretka obecná (Bembix rostrata) patří mezi statné zástupce našich žahadlových blanokřídlých. Dorůstá velikosti 15 až 24 mm, a ačkoli svým vzhledem připomíná některý větší druh vos, náleží do vývojové linie kutilek v nadčeledi Apoidea, tj. včel, a do čeledi šíronožkovití (Crabronidae) ve skupině Spheciformes. obě pohlaví se navzájem velmi podobají. Nejnápadnějším rozdílem mezi nimi jsou zploštělé, o něco delší než širší poslední tykadlové články samečka, zatímco samička je má normálního tvaru. Kromě výstražného, střídavě černého a světle žlutého zbarvení se vyznačuje také výrazně zobákovitě protaženým svrchním pyskem, odkud pramení i její české rodové jméno. Výstižný je rovněž latinský druhový název, poněvadž pojmem „rostrum“ označovali staří Římané ozdobné zobany na přídích lodí. Jiné to ale je s dnešní aktuálností našeho druhového názvu. „Obecná“ totiž mohla u nás být naposled ještě před půlstoletím, jak to u ní v poznámce „na písčinách hojná“ uvádí Klíč zvířeny ČSR z r. 1957. Přibližně od té doby však její populace vytrvale slábnou a leckde už zcela vymizely. Je rozšířena ve značné části Evropy, zvláště pak v zemích Středomoří včetně severní Afriky. Na sever zasahuje do Dánska a Švédska a na východ až do středoasijských zemí. U nás se nyní vyskytuje už jen na několika lokalitách, vzhledem k ní nověji revidovaných, a to na Moravě u Břeclavi, v širší oblasti tzv. Moravské Sahary od Hodonína (PP Pánov) až po Moravský Písek, na severu u Supíkovic na Jesenicku, a v Čechách v PP Na Plachtě u Hradce Králové a v PP Vesecký kopec u Pardubic. Podobně jako jiné kutilky je velmi teplomilná. Nadto se vyskytuje výhradně na otevřených půdách s výraznou převahou pískové složky a jen s řídkým pokryvem dřevinami v rovinatých nebo v nízce pahorkovitých terénech, nejčastěji s navátými písečnými dunami, valy apod. V takových místech ale osídluje i člověkem poněkud změněné ekosystémy, především pískovny. Týmž stanovištím, kde je lze nejpočetněji zastihnout v plném létě, zůstává věrná po řadu roků. (Druhou naší dlouhoretkou je Bembix tarsata, rovněž kriticky ohrožená a nyní se zřejmě vyskytující už jen v severozápadních Čechách, kde se nedávno dokonce začala šířit. Na Slovensku žijí ještě tři druhy navíc.)

Nektar květů je hlavním zdrojem obživy dospělců dlouhoretky