Naše příroda, ročník 2014, číslo 1

U několika skupin bezobratlých nacházíme druhy, které se během mnoha milionů let přizpůsobily životu v podzemí. Pavouky žijící v našich jeskyních reprezentují například dva nápadní zástupci čeledi čelistnatkovití (Tetragnathidae), kteří se ocitli někde na půlcestě do tajemného podzemního světa. Je to jednak meta jeskynní (Metellina merianae), o jejímž vztahu k podzemí napovídá již druhové jméno, a pak její větší sestřenka, meta temnostní (Meta menardi), kterou bych chtěl představit trochu blíže.

Pavouk z temného podzemí

Text a foto: Jozef Májsky

Meta temnostní je rozšířena téměř v celé palearktické oblasti, obyčejně v nadmořské výšce 200–1300 m. Tento veliký druh pavouka, který byl ještě donedávna řazený mezi křižáky, žije sice v jeskyních, štolách nebo tmavých prostorných sklepech a dokonce i ve studnách, nikdy ale ne příliš hluboko. Na rozdíl od některých drobnějších druhů pavouků, žijících hlouběji v podzemí, má meta temnostní ještě dobře vyvinuté oči, nepatří tedy mezi typické jeskynní živočichy (troglobionty). Nápadně se zalesknou, když si na pavouka posvítíme baterkou. Po bližší prohlídce pak zjistíme, že jsou umístěny ve dvou řadách po čtyřech. S oběma zmiňovanými metami se setkáváme v těch podzemních prostorách, kde je dostatečná vlhkost a konstantní teplota neklesá pod 7 °C.

Samička mety temnostní netradičně sedí ve své řídké síti