Naše příroda, ročník 2014, číslo 3

„Není na světě bylina, aby na něco nebyla“ praví staré lidové přísloví a nám nezbývá, než mu dát více méně za pravdu. Ovšem nesmíme ho chápat tak úplně doslova a zařadit do své domácí lékárny vše, co v přírodě nalezneme. Koneckonců již sluha Saturnin před doslovnou interpretací přísloví varoval a na mnoha příkladech škodlivost takovéhoto výkladu dostatečně doložil. Mnohé rostliny, přestože – nebo snad právě proto – že obsahují vysoce účinné látky, do rukou laiků nepatří.



Co by v domácí lékárně být nemělo

Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi


Bylo popsáno množství případů, kdy si samoléčitelé nesprávným dávkováním přípravků z léčivých rostlin, nebo jejich příliš dlouhým užíváním přivodili mnohem vážnější zdravotní komplikace, než původně hodlali vyléčit, a v něk terých případech na to dokonce doplatili životem. Proto je důležité jednak rostliny obsahující silně účinkující látky dobře znát, aby se náhodou při sběru nedostaly mezi jiné druhy léčivek, jednak – pokud se již rozhodneme pro jejich užití – důsledně dbát rad zkušeného lékaře, který by v každém případě měl takovou léčbu řídit a kontrolovat. Je nutné si uvědomit, že i některé z našich léčivých rostlin obsahují tak prudké toxiny, že již několik miligramů může být letální dávkou pro zdravého dospělého člověka. Ostatně tyto jejich účinky byly známé již od starověku a v dějinách bychom našli předlouhou řadu obětí travičů, kteří jedovaté rostliny úspěšně využívali. Jejich obliba vydržela dlouho do novověku, protože dokázat jejich použití bylo dlouho nemožné, a dokonce i dnes to občas působí soudním patologům nemalé problémy. Rostlinné jedy byly používány i k popravám, a tak byl např. řecký filozof Sokrates odsouzen k vypití číše odvaru z bolehlavu.


Podběl lékařský (Tussilago farfara)





« Návrat zpět »