Naše příroda, ročník 2014, číslo 5

Pokud chcete na vlastní oči spatřit bílého jelena, musíte se za ním vydat do některé z našich obor. Ve volné přírodě tohoto krásného a vznešeně vyhlížejícího tvora bohužel nepotkáte. Snad jen v případě, že by se jim podařilo z obory utéct, což už se také přihodilo, kdy za bouřky padající stromy zničily oplocení a jeleni se dostali ven. Ale nakonec se všichni sami vrátili.

Bílý král obor

Text: Eva Dokoupilová / Foto: Jaromír Kadeřábek

Původ bílých jelenů je obestřen tajemstvím. Nejčastěji je za jeho domovinu, odkud měl být dovezen i do našich končin, označována Persie, ale existují i domněnky, že pochází z Indie či z Ruska, a dokonce můžete narazit i na hypotézu, že byli vyšlechtěni v německých zemích někdy v 16. století. Jak to bylo doopravdy se už asi nedozvíme.

Počátek jeho chovu na našem území je datován do roku 1780 a spojován s tehdy významnými šlechtickými rody Schwarzenbergů, Valdštejnů, Černínů a Kinských. Moc dobře se jim u nás ale nevedlo, chov postupně degeneroval, až zůstalo posledních několik kusů u hraběte Kinského. Ten je roku 1824 věnoval hraběti Matyáši Thun Hohensteinovi z Žehušic, který ve své oboře choval běžně zbarvenou, hnědou jelení zvěř. Oba druhy se mezi sebou začaly křížit, což bílé jeleny zachránilo. Jejich počet se postupně zvyšoval, a to tak, že hrabě nechal vypustit někdejší rybník Kravinec a místo něj zbudovat novou oboru. Stádo se časem rozrostlo až na 200 kusů.

V důsledku ne vždy rozumných chovatelských zásahů během dalších let velikost stáda několikrát značně kolísala, ovšem největší rány do jejich početního stavu zasadily obě světové války. Uvádí se, že po roce 1918 zůstalo v oboře pouze 30 kusů bílých jelenů. V meziválečném období se zase chvilku dařilo a počet vzrostl na cca 150 kusů, ale během druhé světové války, kdy byl v oboře zřízen maďarský hřebčín, klesl počet těchto krasavců dokonce na přibližně 20 kusů.

U bílých jelenů nejde o albinismus, ale o leucistickou formu jelena evropského, Foto: Jaromír Kadeřábek